Sleva jako cesta do pekla ...

Leden a únor, čas výprodejů, slev a "výhodných" nákupů. Řetězec akcí má vzbudit apetit vyčerpaných zákazníků i na přelomu roku. Jsou slevy vlastně ještě vůbec slevy a jakou má šanci ubohý spotřebitel rozpoznat, kdy vlastně platí "normální" cenu?

Jsem ve stresu. Už od prvního ledna a ještě stále, dokud platí povánoční slevy a výprodeje, které volně přecházejí ve všudypřítomné slevy celoroční. Všude kolem se to hemží slevami, jsme vybízeni a masírováni emailem, letáky i v éteru a online, že je všechno opět za výjimečně výhodné ceny.

Když mi naposledy zase někdo nabízel něco se slevou tentokrát po telefonu, už jsem to nevydržela a odkázala ho do patřičných mezí s tím, že mi stějně příště bude nabízet zase slevu, takže vlastně s nákupem není kam spěchat. Naopak, že už by mohl konečně přestat s tím, své zákazníky stresovat.

Je prostě absurdní, že slevový kolotoč nás dostal do situace, kdy za "normální" cenu nakoupíme už pouze "v akci". Manžel se včera vrátil z jednoho nejmenovaného supermarketu s údivem ve tváři, že "v akci" tam bylo vlastně  všechno. Asi prodejce pochopil, že je pro zákazníka stresující, nepraktické a časově náročné sledovat, kdy se co zlevňuje a prodává za "normální" cenu. Zajímavé, nemyslíte?

Z vlastní zkušenosti vím, jak je přeceňování časově i mentálně náročné, že může být pro obchodníka ve finále i neekonomické, pokud se dělá stále. I tyto náklady se totiž nutně musí promítnout do ceny "slevy", takže platí staré zlaté "nechci slevu zadarmo".

Zaplať pánbůh, že jsme součástí konceptu, kde se na slevy nehraje. Kvalita má svou cenu a ta se musí zaplatit. Celoročně. Není pak třeba zboží uměle předražovat, aby se pak milostivě zlevnilo. Ušetříme tak stresy i náklady nejen sobě ale i zákazníkům, z nichž to řada stále ještě umí ocenit. Díky!