Státní vyznamenání pro Vyvadila!

Z toho, že jsem jako politik teprve začátečník, mě usvědčuje, že když Senát na své schůzi 18.-19. března schválil rozhodnutí vlády o průjezdu amerických dragounů (přesněji, podle dikce Ústavy, se rozhodl ho nezrušit), myslel jsem, že jde o celkem rutinní provozní opatření a nečekal jsem, jaké politikum se z toho vyklube.

Teď máme čerstvě za sebou nejen průjezd konvoje spojenecké armády, ale především největší a nejdůraznější demonstraci (= předvedení) prozápadní orientace občanů České republiky od jejího vzniku. A to vyjádření tentokrát nebylo jen formou kliknutí na monitoru večer na kanapi. Úctyhodnému počtu lidí stál konvoj za to zvednout se, vyrobit transparent, zakoupit americkou vlajku a/nebo bednu piv, upéct bábovku nebo muffiny, dojít k silnici nebo do kasáren (v některých případech tam mnoho hodin v psím počasí, ale v dobré náladě čekat) a osobně vojáky přivítat, obdarovat a bavit se s nimi. Viděl jsem i několik pugétů věnovaných českými občany příslušnicím americké armády. Děti alespoň namalovaly obrázek s neumělým věnováním v angličtině. Dlužno zdůraznit, že vůbec nešlo jen o nějakou regionální část populace - podílely se všechny oblasti, kterými spojenci projížděli, od Bohumínska, Náchodska a Libercka až po Plzeňsko a nakonec Rozvadov. Už dlouho jsem neměl tak dobrý pocit ze svého národa, jako v těchto dnech. Možná naposledy v dobách sametové revoluce.

A za to všechno nejspíš vděčíme v první řadě několika málo lidem, jejichž symbolickou ikonou je J. Vyvadil. Z mnoha debat s lidmi i z médií je zřejmé, že velká část těch, co přišli spojence podpořit, by to nebyla bývala řešila (a považovala, stejně jako původně já, konvoj za celkem rutinní akci spojeneckých vztahů), nebýt mediální kampaně proti průjezdu ze strany páté kolony. Moc mě těší, že pro tolik lidí byla představa, že by naše postoje měli reprezentovat tito lidé, natolik nepřijatelná, že je to přimělo a povzbudilo k důrazné akci. Díky samozřejmě patří všem, kteří tyto aktivity koordinovali a některé (doprovod motorkářů, ukázky historické jízdy a techniky, koncerty,…) organizovali.

Ten vůbec nejdůležitější důsledek uplynulých 4 dní ale je jednoznačný signál, který moji milí spoluobčané poslali svým politikům: “patříme na Západ, chceme tam patřit, je nám tam dobře a v dobrých spojeneckých vztazích vidíme svoji bezpečnost". V demokratických volbách uplynulého čtvrtstoletí byla mezinárodně bezpečnostní témata pochopitelně smíchána s celou řadou jiných témat, a tak postoje voličstva v této věci nemusely být pro politiky jednoduše čitelné. Možná i proto někteří politici začínali v otázce našeho mezinárodního ukotvení trochu “lavírovat”, asi i pod dojmem mediálně silného hlasu odpůrců našeho ukotvení v NATO a podporovatelů Putinova režimu v Rusku. Teď tedy má politické vedení země k dispozici zcela nepřehlédnutelný a jasný hlas občanů, jak si mezinárodně bezpečností politiku ČR představují.

I když jsem přesvědčen, že toto není výsledek, který J. Vyvadil a jemu podobní zamýšleli, nezasloužil by si pro svůj zásadní význam pro naší společnou budoucí bezpečnost nějaký pořádný metál?