Může být smlouva TTIP úskalím kandidatury Hillary Clintonové?

V neděli 12. dubna 2015 oznámila Hillary Clintonová na sociální síti Twitter svou kandidaturu ve volbách na post prezidentky Spojených států, které se uskuteční v listopadu 2016. Bývalá první dáma USA, první žena zvolená do senátu za stát New York a ministryně zahraničních věci USA v letech 2009 až 2013 je prozatím velkou favoritkou. V průzkumech popularity předstihuje všechny dosavadní potenciální kandidáty z řad demokratů i republikánů. Za příští prezidentku ji před nedávnem označila i ikona investičního světa, Warren Buffett. Ostatní demokraté, včetně viceprezidenta Joe Bidena, prozatím spíše čekají, zda Clintonová v primárních volbách nějakým způsobem nezaváhá, jako tomu bylo v roce 2008.

V táboře republikánů lze naopak očekávat tuhý souboj řady osobností o nominaci. Kromě již oznámených kandidatur republikánských senátorů Teda Cruze a Randa Paula je ve hře nejméně šest bývalých či současných republikánských guvernérů, jakož i další těžké váhy republikánské politické scény. Úskalím posledních dvou prezidentských nominací však pro republikány byla až přílišná síla jejich konzervativního křídla v průběhu primárek. John McCain v roce 2008 i Mitt Romney v roce 2012 tak sice měli silnou podporu v rámci strany, ale byli již obtížněji přijatelní pro klíčové nerozhodnuté voliče. Demokraté však mají nelehký úkol, když usilují o třetí funkční období v řadě. Ve Sněmovně reprezentantů i Senátu republikáni stále dominují. Umírněný republikán, jako například bývalý dvojnásobný guvernér Floridy a mladší bratr bývalého prezidenta Jeb Bush, by tak mohl mít v prezidentských volbách šanci.

Clintonovou nyní čeká boj o přízeň demokratů v tradičních časných primárkách ve státech Iowa a New Hampshire. Pokud zvládne tento důležitý krok, je možné, že vlak její prezidentské kandidatury se rozjede natolik, že žádný jiný demokrat ji již nebude moci ohrozit. To ovšem znamená zvládnout i jedno z klíčových témat demokratických primárek a tím pravděpodobně bude otázka volného obchodu. Spojené státy v současné době jednají jak o Trans-pacifické zóně volného obchodu (TPP), tak o obchodním a investičním partnerství s Evropskou unií (TTIP). Progresisté coby nejlevicovější a zároveň velmi silná frakce demokratické strany jsou známí svým velmi kritickým postojem k ekonomické globalizaci a jejím projevům, včetně úmluv o zónách volného obchodu. Trnem v oku jim tak je nejen Severoamerická zóna volného obchodu (NAFTA), ale i sjednávané smlouvy TPP a TTIP. V perspektivě progresistů přináší volný obchod zisky jen nadnárodním korporacím a vede ke ztrátě pracovních míst v USA. Výsledkem tohoto pohledu pak je zatvrzelé odmítání smluv o volném obchodě jako takových.

V rámci svého funkčního období v Senátu Hillary Clintonová hlasovala pro zóny volného obchodu mezi USA a Singapurem, Chile a Ománem. Výjimkou byl pouze její odmítavý postoj vůči rozšíření NAFTA o zónu volného obchodu se státy Střední Ameriky (CAFTA), v čemž někteří komentátoři spatřovali její odklon od volného obchodu. V očích progresivní frakce jí ovšem nepomáhá následná podpora liberalizace obchodu při výkonu funkce ministryně zahraničí, včetně role architektky trans-pacifické smlouvy TPP, která jí bývá přisuzována. Formální jednání o smlouvě TTIP s EU započala až po jejím odchodu z úřadu. Clintonová přesto již před zahájením jednání vyslovovala myšlence smlouvy TTIP podporu. Její výchozí pozice pro získání progresivní frakce tedy není jednoduchá. V raných fázích demokratických primárek si jen těžko může dovolit odepsat celý tento proud. Má nadto jistě v paměti, jak jí v primárkách v roce 2008 docházel dech, aby navrch jednoznačně získával Barack Obama. Vzhledem ke svým dosavadním postojům bude však pravděpodobně nucena získat srdce progresivní frakce argumenty o ekonomických a geopolitických výhodách liberalizace světového obchodu pro USA. A to je vzhledem ke stávající zakopanosti pozic velmi obtížený úkol. I pro progresivní frakci a jí chráněné společenské zájmy by přitom bylo vhodnější, aby se tato skupina do procesu liberalizace obchodu zapojila spíše s vlastní konstruktivní kritikou, než dosavadním marným úsilím o jeho destrukci.

Původní znění komentáře publikovaného 17. 4. 2015 v Hospodářských novinách.

Kryštof Kruliš

Autor je analytik Výzkumného centra AMO

Follow @AMO_cz