Budoucnost diskuze na internetu

Zákon samozřejmě preferuje odpovědnost samotného škůdce (tedy autora např. vulgární urážky či mudrce, který oponenta přirovnává k nacistickému vůdci). Jelikož je však internet specifický a konkrétní autor těžko dohledatelný, umožňuje se v určitých případech i přenos odpovědnosti na provozovatele webové služby.  

Taková odpovědnost providera vzniká, pokud věděl, anebo vzhledem ke své činnosti a všem okolnostem mohl vědět, že obsah ukládaných informací nebo jednání uživatele jsou protiprávní. To se však prakticky těžko uplatňuje a existuje tedy i druhá podmínka, která říká, že je poskytovatel odpovědný, pokud se o protiprávním obsahu uložených informací prokazatelně dozvěděl a současně neučinil potřebné kroky vedoucí k jejich odstranění nebo znepřístupnění. 

Nejnovější rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva DELFI AS v. ESTONIA z minulého týdne však výklad i těchto českých pravidel může posunout v neprospěch provozovatele webové služby a tedy v neprospěch svobody jako takové.

Rozsudek se týká svobody slova a odpovědnosti za difamační sdělení v oblíbených internetových diskuzích. Šlo o klasickou situaci, se kterou se dennodenně sváří i české mediální domy.

V roce 2006 vyšel na zpravodajském portále společnosti Delfi AS článek o tom, že provozovatel trajektů mezi pevninou a blízkými estonskými ostrůvky zničil tzv. „ledové cesty“, tedy alternativní dopravní spojení, které na několik zimních měsíců místním umožňovalo pohodlněji dosáhnout pevniny. 

V diskuzi pod článkem se objevily nenávistné anonymní komentáře vůči hlavnímu představiteli společnosti provozující přívoz. Výhružky zabití i vulgarity.

Soudy pak skutečně přiznaly náhradu nemajetkové újmy i přesto, že vydavatel zmíněné komentáře stáhnul a i preventivně některé vulgární komentáře (automaticky) mazal či se na nevhodné komentáře nechával upozornit.

Ani ESLP se však vydavatele nezastal. Argumentoval tím, že internet je specifické médium, které umožňuje nebývalou svobodu projevu, ale právě proto potřebuje i nástroje na ochranu před nenávistnými projevy nejhrubšího zrna. Takovým nástrojem je podle soudu odpovědnost velkého mediálního domu.

V praxi tedy soud dělá rozdíl mezi „silou“ konkrétního média. Jelikož Delfi AS bylo jednou z největších mediálních skupin v Estonsku a zároveň byly komentáře podle soudu nezpochybnitelně nenávistné, převážila nad ochranou svobody projevu ochrana osobnosti poškozeného loďaře.

Je však otázka, zda je to cesta správným směrem.  Delfi AS neměla zlou vůli, komentáře bezodkladně odstranila. Komentáře byly sice „přísné“, nicméně k tématu relativně běžné. Nešlo nechutné napadání např. nějaké menšiny či jiné slabé strany, ale o nechutnou kritiku bohaté obchodní společnosti. Rozhodnutí však může posílit autocenzuru zpravodajských webů, což je vždy první krok nebezpečným směrem.