Co zítra zabije zveřejňování smluv? Strach o “zlatá vejce”

Zveřejňování smluv masivně poškodí státem a obcemi vlastněné společnosti a může vést až k jejich krachu. To se přece rovná ekonomické sebevraždě! Stát přijde o to, co mu snáší “zlatá vejce”, hřímá v článcích proti zákonu například poslanec Jan Klán (KSČM). Senátoři ČSSD na tuto argumentaci přistoupili a navrhli verzi zákona, která je úplně zbytečná a má s původním návrhem shodné pouze jméno.

Jak to tedy s tou apokalypsou doopravdy je? Od roku 1999 platí zákon o svobodném přístupu k informacím (známá “stošestka”), která podle soudní judikatury platí i pro firmy ovládané státem a městy. Zákon o registr smluv je v rozsahu toho, co se má zveřejnit, mnohem skromnější, než tato norma.

Navíc právě pro firmy stát a měst zavádí komfortní režim. Pokud budou mít pocit, že by je automatické zveřejnění poškodilo, mohou v extrémním případě ve smlouvě “začernit” vše, co považují za obchodní tajemství, kromě dvou, ano dvou!, údajů. Tím je předmět smlouvy (může být vágní) a datum. Podstatné je, že kdokoliv může zjistit, že například České dráhy uzavřely smlouvu a celou ji začernily a obrátit se na soud, zda-li to bylo oprávněné. Následný postup je stejný jako dnes. Nehledě na výsledek případného soudního sporu je u státních firem smlouva platná, aby nedošlo k právní nejistotě.

Po dvou letech dotazů na podnikatele, státní firmy a právníky nebyl nikdo konkrétně schopen prokázat, jak ho takový zákon může ohrozit. Ani na Slovensku, kde podobný zákon platí, nejsou takové kauzy. Jistě - státní firmy mohou být v určité nevýhodě kvůli požadavkům na transparentnost - ale je to velmi malá daň proti tomu, že mají výhodnější postavení od státu, a vzhledem k tomu, co se v nich dnes děje.

Tím myslíme opakované varování BIS, že se z “našich” firem vyvádí prostředky pomocí podezřelých smluv a nebo díky pouhé neschopnosti. BIS např. "zaznamenala případy, kdy nebylo možné dohledat důležité dokumenty (např. smlouvy či jejich dodatky), unikaly citlivé informace, byla mařena snaha o nápravná personální či systémová opatření nebo se bývalé vedení snažilo ovlivnit ve svůj prospěch stávající zaměstnance." Zpráva z roku 2014 pokračuje: "V některých státem kontrolovaných společnostech a organizacích (např. v dopravě nebo bankovnictví) dosáhly důsledky problematických kroků z minulosti takových rozměrů, že do značné míry paralyzovaly jejich normální chod."

Pro příklady není potřeba chodit daleko - stačí se podívat na současnou kauzu Českých drah, které zaplatí plnou cenu za vlaky dodané se čtyřletým zpožděním a navíc v nevyhovující specifikaci:

"Škoda Transportation vyrostla především na zakázkách pro České dráhy, které ji firma dávala velmi často buď zcela bez soutěže, nebo v soutěžích, kde si České dráhy vymyslely nesmyslné parametry, aby se nemohl přihlásit nikdo jiný." (viz: http://bit.ly/1QSBkEN)

Ještě stále máte pocit, že transparentnost je to nejhorší, co může firmy potkat? Vždycky si přejeme, aby se už neopakovaly papírové a SMS jízdenky pražského dopravního podniku, opce na letouny Airbus Českých Aerolinií za doby šéfování Jaroslava Tvrdíka či kuchařky Lesů ČR. A pak znovu narazíme na smlouvy, jako byly ty o právním poradenství (neboli lobbingu) Radmily Kleslové (dříve ČSSD, nyní ANO). Tedy právě na takové smlouvy, které podle nefunkční verze zákona z pera senátorů ČSSD nebudou vidět. Pokud jsou nějaké zvláště citlivé firmy, nechť je vláda vyjme, ale měla by to konkrétně zdůvodnit. Nikoliv jako se společností ČEZ, k jejíž výjimce se stále nikdo nehlásí.

Registr smluv uplatněný na státem a obcemi vlastněné společnosti není naivní a nedomyšlená aktivistická snaha, která nerespektuje ekonomickou realitu. Právě naopak - umožňuje společnostem ochránit jejich know-how (registr se nevztahuje na technické předlohy, výkresy, projektové dokumentace atd.) a zároveň zamezit těm nejkřiklavějším pokusům o vyvádění peněz skrze neprůhledné smlouvy. Právě tím jsou totiž tuzemské státní podniky ohroženy zdaleka nejvíce. Pokud chce ČSSD a KSČM chránit “zlatá vejce”, má zítra příležitost.