Je nás přes sto tisíc. A máme co říct.

My učitelé si myslíme, že zatímco „velké věci“ se dějí ve velkém světě politiky nebo na mezinárodních bojištích, my se pouze staráme o děti. Velká dění sledujeme s pocitem, že na ně nemáme jak odpovědět. Že na nás nezáleží. Je načase přestat se obelhávat. Záleží na nás velmi.

Žijeme ve společnosti, kterou stále více ovládá strach – a jeho sestra nenávist. Autorita moudrých a rozumných se vytrácí. Navrch získávají ti, kteří povzbuzují jedny proti druhým - a daří se jim. Ulicemi pochodují tisíce jedněch, kteří něco křičí, ale i tisíce druhých, kteří křičí cosi opačného. Smysl pro odpovědnost se v takovém křiku vytrácí. Žijeme ve společnosti, které je čím dál víc jedno, co bude s Evropou, co bude s válkou rozvrácenými regiony, v jaké kondici bude svoboda v západní civilizaci za deset let.

Jestli se něčeho máme opravdu bát, pak to nejsou uprchlíci či teroristé, ale především naše vlastní narůstající divokost a upadající vzdělanost. V řešení obojího je úloha učitelů nezastupitelná.

Učitelé mají dětem pomáhat stát se lidmi: od izolující dětské sebestřednosti je vést k souhře a spolupráci s ostatními; podporovat kultivaci cítění a myšlení; přivádět děti k základním hodnotám naší kultury; ukazovat jim, za co stojí riskovat a za co by se naopak měl slušný člověk stydět.

Ve kterém předmětu mají děti toto poznávat, když ne v tom našem? Se kterým učitelem, když ne s námi? A kdy, když ne v této době? Snažme se, abychom mohli stát zpříma, až přijde otázka: co jste udělali pro to, aby lidskost a svoboda byly uchráněny před pudovostí a barbarstvím?

Proto:

1) Vysvětlujme dětem, jaký je náš postoj vůči nenávisti a čím ohrožuje svobodu nás všech, ať se zprvu obrací na jakoukoliv menšinu.

2) Rozlišujme spolu s dětmi, co je moudré slovo a co krátkozraká podbízivost. Bavme se o tom, jak má vypadat budoucnost, ve které chceme žít.

3) Učme se s dětmi poslouchat druhé, vyhodnocovat argumenty, věcně formulovat. Učme se křiklouny a lháře odkazovat do patřičných mezí.

4) Nebojme se propojit svůj předmět s naléhavými otázkami současného života – a jasně vyjevit, jakou váhu pro nás mají hodnoty jako solidarita s potřebnými, respekt vůči pravdě, lidskost a svoboda.

Možností máme mnoho. Vůli přihlásit se k zodpovědnosti máme také. Zodpovídejme se ale především svému svědomí – a ne postojové sterilitě, která se ve školách usadila v dobách nesvobody. A kdo se na své svědomí neodvažuje spolehnout, ať své otázky a pochybnosti sdílí s těmi, na které spoleh je. I učitelé mají mít své učitele.