Paříž 2015, Den osmý: Český ministr na jednání

V sobotu zveřejnili vyjednavači poslední verzi revidovaného textu budoucí smlouvy, tu se jim podařilo zkrátit na 48 stran, stále ale obsahuje celou řadu možností a návrhů. Ve středu by smlouvu měli předložit Francii, jako předsedající zemi COP 21. Pak o smlouvě mají jednat politici. V aktuální podobě ale není možné o textu smlouvy hlasovat. Zemí, které skutečně silně podporují udržení růstu globálních teplot pod 2 stupně Celsia je ale stále málo.

V pondělí se na pařížskou konferenci sjeli ministři životního prostředí Evropské unie, aby spolu s dalšími politiky připojili ke svým vyjednavačům. Přiletěl i český ministr životního prostředí Richard Brabec, který večer vystoupil na hlavním plénu konference. Přihlásil se k závazkům, které Česká republika závazně plní v rámci Evropské unie, tedy ke snížení emisí o 40 % oproti roku 1990 v roce 2030. Vzhledem k tomu, že v roce 2013 byly emise nižší o 34 %, jde pro Českou republiku o snahu snížit emise o 6 % za 17 let. To jde skutečně jen velmi odvážně nazvat ambiciózním cílem.

Ministr Brabec také slíbil, že Česká republika přispěje do Zeleného klimatického fondu (Green Climate fund) částku 5,3 milionu dolarů. V tomto případě jde o jednorázový příspěvek na několik let. Snahou Zeleného fondu je ale vytvoření stabilního toku financí, které budou směřovat každý rok na opatření spojená s ochranu klimatu v rozvojových zemích. Navíc Česká republika zatím do fondu přispěla podstatně nižší částkou. V letech 2013 a 2014 šest a deset milionů korun.

V pondělí zároveň zečal druhý týden klimatické konference v Paříži a protože akreditace pro neziskové organizace jsou na týden, střídá se i zástupce Klimatické koalice na místě. První dojem pro nového návštěvníka místa jednání je organizovaný chaos, pravděpodobně na všech úrovních. Na druhý týden jednání tradičně přijíždí více lidí, více novinářů i více politiků. Na druhou stranu má celá konference, čítající přes desítky tisíc akreditovaných vyjednavačů, překvapivě poměrně lidský rozměr. Během deseti minut může člověk potkat dva až tři Čechy, aniž by si s nimi dával schůzku nebo na debatě narazit na právě na toho zástupce české politické scény, se kterým by potřeboval mluvit.

Pařížská konference se také vyznačuje neustálým přeléváním lidí. Ze všeho nejvíce na mě působí jako filmový festival – hvězdy v oblecích a baťůžkáři, stále se odněkud ozývá potlesk a jako vždy, všechny zajímavé debaty začínají ve stejnou chvíli. A když nejste někde včas, stane se vám, že vás do sálů nepustí, protože je už plno. A samozřejmě musíte mít tu správnou barvu akreditace, na nejvyšší jednání je prakticky nemožné se dostat. Navíc nade vším bdí neuvěřitelný počet policistů, vojáků a místní ochranky.

Jednání probíhá na místě bývalého letiště, jehož haly jsou rozděleny překližkou na menší prostory, proto na většině míst zvláštně táhne a většina lidí sedí i na tiskových konferencích nebo debatách v kabátech. Všichni si poctivě dolévají vodu do plastových lahví na více použití, stejně jako káva se nalévá zásadně do vratných a zálohovaných kelímků. Na všechno dohlíží nekonečné zástupy barevných zvířat z Archy Noemovi, kteří zdobí průchody kolem jednotlivých hal.