Paříž 2015, Den devátý: Neziskové organizace jsou na konferenci vidět

Akce neziskového sektoru připomněla vyjednavačům hlavní body, které by měly tvořit silnou dohodu o ochraně klimatu. Ve stylizovaném pouličním představení se Ministr musel nejdříve zavázat, že naplní závazky, aby mohl projít vítěznou bránou naděje označenou cílem 1,5 stupně Celsia. Předtím ale musel přijmout za své kroky, které se mu vůbec nelíbily – zejména revizi dobrovolných závazků v pětiletých cyklech a odpovědnost rozvinutých států za rozvojové. Nakonec hrdina všechny podmínky přijal a mohl se vydat na cestu, která by udržela světové oteplení na úrovni 1,5 stupně. Až posud to vypadá jako poněkud směšné vystoupení pouličních umělců, pokud by se k nim ale na konci představení nepřipojili ministři ostrovních zemí jako jsou Filipíny, které již dnes skutečně trpí dopady změny klimatu tak, jak si Evropa jen stěží dokáže představit.

V Paříži v úterý také druhý den jednal český ministr životního prostředí Richard Brabec. Na setkání s českými novináři prohlásil, že se hlásí k ambiciózní dohodě. Pro Českou republiku podle něj samotného ovšem vlastní plnění nové klimatické smlouvy nebude znamenat nic nového. Všechny české závazky jsou zakotveny v rámci postoje Evropské unie a Česká republika by je měla splnit poměrně snadno. Další kroky, jako je silný antifosilní zákon, jdou nad rámec závazků a nic takového není aktuálně na stole.

Pokračují také jednání hlavní části konference. Vyjednavači rozdělení do 4 skupin, kde  každé předsedají dva lidé, jeden z rozvojové a jeden z rozvinuté země, pracují na závěrečné verzi textu, která má být hotová ve středu, tak aby se o ní mohlo rozhodnout do pátku. To je ale jen velmi málo pravděpodobné, jednání budou zřejmě pokračovat přes celý víkend.

Peníze na klimatická opatření jsou hlavním důvodem, proč jsem na pařížské setkání jel. Jedním z hlavních úkolů na konferenci je domluvit systém, jak by rozvinuté země měly přispívat na opatření proti změnám klimatu v rozvojových zemích. V rámci této pomoci by od roku 2020 mělo od průmyslových zemí  plynout na 100 miliard dolarů do rozvojových zemí. Výsledek debaty o financích je ale aktuálně podobně nejasný, jako další výstupy. Cíl 100 miliard sice nikdo nezpochybňuje, dokonce se hovoří o možném zdvojnásobení částky, ale na druhou stranu se žádné velké závazky neobjevují a naopak se debatuje o tom, kdo ještě je rozvinutá země. Tedy měla by být například Čína příjemcem klimatické podpory?

Hlavní část peněz by měla směřovat přes Zelený klimatický fond (Green Climate Fund). Do něj Česká republika slíbila přispět více než pěti miliony dolarů. Německo v úterý na konferenci slíbilo zdvojnásobit svůj příspěvek fondu na celkových zhruba 150 milionů dolarů.

Plná čtvrtina financí, které Zelený fond poskytuje, by měla směřovat na adaptační opatření pro nejchudší země světa, tedy ostrovní státy nebo chudé oblasti Afriky a Jihovýchodní Asie. Zároveň pracovníci fondu přiznávají, že bude velmi těžké tyto peníze správně investovat, například proto, že nejchudší země nemají dostatečně silné instituce, které jsou schopné projít poměrně komplikovanou administrativou a systémem ověřování příjemců.