Přichází doba Průmyslu 4.0

Průmysl 4.0 (Industry 4.0) je marketingový termín. Pochází z Německa z kruhů blízkých vládě a používají ho lobbisté, jejichž cílem je zvýšit konkurenceschopnost domácí ekonomiky. To je úplně v pořádku, klidně toto označení můžeme používat také.

Emil Fitoš

country manager a CEO společnosti Atos IT Solutions and Services

Samotný pojem Průmysl 4.0 by měl reprezentovat to, že jsme svědky čtvrté průmyslové revoluce (po zavedení 1. parních strojů a elektrifikace výroby, 2. pásové výroby, 3. průmyslové automatizace). Protože revoluce většinou nejsou řízené a přicházejí zespodu, rozšíříme definici alespoň o to, že se jedná o komplexní propojení digitálního a fyzického světa. Výsledkem této revoluce má být prostředí, ve kterém se informační technologie postupně, ale plně stanou součástí většiny procesů v průmyslu, obchodu a službách. Tento trend po pravdě není až tak nový a netýká se jen posledních let.

Moji kolegové - pracovníci Atosu ze zemí, které považuji za rozvinutější - se shodli na jednom všeobecném aspektu. Pokud diskutují v průmyslových podnicích na téma Průmysl 4.0 nebo jinak řečeno o digitální transformaci v průmyslu, potkávají se s dvěma typy postojů. První reprezentují lidé zodpovědní za výrobu. Ti mají poměrně jasno v tom, jaké jsou jejich potřeby z hlediska digitálních technologií, a dokážou velmi inovativně přemýšlet nad jejich praktickým využitím. Na druhé straně jsou podnikoví informatici, kteří poměrně konzervativně setrvávají v představách klasických podnikových informačních systémů.

Toto zobecnění možná nemusí platit v Česku, ale může sloužit jako jistý indikátor pro nás, pro které je digitální transformace byznys. Platí ale i pro ty, kteří se snaží toto téma uchopit masově a koncepčně, tedy pro představitele veřejné správy a jejich poradce.

To mě přivádí zpět k možné/žádoucí pozici vládní administrativy při procesu digitální transformace průmyslu. Hovořit můžeme o třech úkolech, které by si představitelé administrativy mohli vzít za své - osvětě, finanční pomoci a odborném vzdělávání.

Osvěta je možná důležitá v nejbližších měsících, možná letech. V mnoha případech se však může jednat o kopání do otevřených dveří. Strategicky uvažující manažeři výrobních a obchodních organizací vědí, kam směřuje jejich odvětví, a nepotřebují na procitnutí žádnou propagandu.

Jinou věcí je zpřístupnění fondů, které umožní podnikům inovovat za pomoci nenávratných finančních příspěvků. Taková pomoc může být velmi materiální a může mít strategický význam pro celou ekonomiku. Trochu strašidelně na mě v této souvislosti zapůsobil rozhovor dvou vysoce postavených manažerů z inovativních a úspěšných firem. Z jejich vyjádření bylo jasné, že administrativa spojená s čerpáním strukturálních fondů jim nestojí za to, aby se o ně ucházeli.

Třetí důležitou oblastí, kde vládní moc může něco udělat pro konkurenceschopnost země, je oblast vzdělávání. Pokud bereme vážně digitální transformaci firem (ať už ji budeme nazývat Průmysl 4.0 nebo ne), pak si zároveň musíme položit otázku, odkud přijdou pracovníci, jak znalí IT, tak schopní aplikovat znalosti ze svého oboru. Bohužel se zdá, že produkce škol je nedostatečná z hlediska struktury oborů a kvality. V oblasti vysokého školství je možná lepší situace v Česku než na Slovensku, ale například v Česku fakticky neexistuje duální středoškolské vzdělávání, což určitě této věci nepomáhá.

Problémem je, že zde je role vlády nezastupitelná. Motivační význam má skutečnost, že kvalita vzdělávání se týká obrovského množství populace. Nemožnost najít si odpovídající zaměstnání na základě vzdělání, které nám programově poskytl stát, může mít při rostoucím rozsahu tohoto jevu i politický dopad. Demotivačním prvkem je, že vzdělávací cyklus jedince je většinou stejný nebo delší než vládní období. V tomto případě nám chybí možnost seriózně volat k zodpovědnosti konkrétní vládní garnituru.

Emil Fitoš,
country manager a CEO společnosti Atos IT Solutions and Services