Evropa snižuje emise, Česko stojí opodál a předstírá zájem

Evropská unie se na podzim 2014 dohodla, že sníží emise CO2 do roku 2030 o 40 %. Na konci roku 2015 se pak v Paříži ve světle vědeckých důkazů o člověkem způsobené změně klimatu skoro 200 zemí z celého světa shodlo, že je nutné do konce století udržet zvyšování globální teploty pod 2° C (ideálně však pod 1,5° C), a proto sníží emise skleníkových plynů na nulu do druhé poloviny 21. století. Podle vědeckých poznatků by výraznější oteplení znamenalo nevratné změny, které by měly devastující dopad na život narůstající lidské populace. Ovšem abychom teplotu udrželi na dohodnuté hladině, je třeba podle expertních studií evropské emise do roku 2030 snížit o zhruba 55 %. 

Většina evropských států logicky tento rozpor chce řešit navýšením závazku - 40 % prostě už teď nestačí. Přístup Česka a minstra Brabce je však opačný a lze ho stručně popsat asi takto: “Ano, naše loď se potápí. Vítáme a podporujeme dohodu, že zacpeme všechny díry. Souhlasíme, že jich více než polovinu musíme zacpat do hodiny, jinak se potopíme. Přesto nevidíme důvod zrychlit tempo zacpávání a podporujeme původní plán, že do hodiny zacpeme jen ¼ děr. Nemůžeme totiž dopustit, abychom ohrozili náš průmysl a konkurenceschopnost, které jsou z části postaveny na vrtání děr.”

Nejen neochota k ambicióznějším cílům na úrovni EU, ale i aktivity na domácí scéně - prolomení limitů těžby, podpora spalování uhlí v domácnostech skrze kotlíkové dotace a vlažná podpora či nepodpora obnovitelných zdrojů energie dokazují rozpor v tom, co česká vláda ústy ministra Brabce a premiéra Sobotky slibuje a co ve skutečnosti dělá. Na otázku, co Česko musí udělat, aby přispělo k naplnění cílů Pařížské konference, nemáme, nebo raději nechceme mít odpověď.

Pojďme se pro ilustraci podívat, co by měl podle německého New Climate Institute znamenat závazek z Paříže pro Německo.

• Globální emise  CO2 z energetiky je třeba snížit na nulu do roku 2035, Německo a další vyspělé země je kvůli své historické odpovědnosti musí snížit dříve.

• Podíl obnovitelných zdrojů v energetickém mixu (výroby elektřina, vytápění/chlazení v budovách, doprava a průmysl) musí dostáhnout 100 % před rokem 2035.

• Skoncovat se spalováním uhlí pro výrobu elektřiny do roku 2025.

• Prosazení elektromobilů do roku 2035 a masivní navýšení podílu veřejné dopravy na úkor individuální.

• Snížení emisí ze zemědělství a lesnictví na nulu bude nutné o něco později než z energetiky.

• 5 % budov bude muset být ročně předěláno na pasivní standard.

To je jen hrubý výčet opatření, který se v českém kontextu může zdát šokující a neuskutečnitelný. Ovšem dobré je si v této souvislosti připomenout jak se mnozí politici a především česká energetická elita - jakési fosilní bratrstvo rozpínající se od MPO, přes ČEZ, Báňský úřad, hornické odbory až po ČEPS - vysmívalo německé energetické revoluci Energiewende a směřovalo českou energetiku opačným směrěm. Čas ukázal, že neměli v podstatě v ničem pravdu, například ani ve svém tvrzení, že HDP nemůže růst, když spotřeba energie klesá.

S troškou nadsázky lze řící, že největší brzdou při odvrácení změny klimatu tak nejsou fosilní paliva, ale fosilní myšlení lidí, kteří rozhodují o směřování naší energetiky a průmyslu. A je úkolem nás všech, kteří se neupínají ke konspiračním teoriím popírajícím změny klimatu, abychom toto bratrstvo rozbili. Inspirací nám může být nedávný návrh cenového výnosu ERÚ, který masivní odpor veřejnosti pohřbil ještě před jeho oficiálním zrozením. Další test pro Česko přijde již v tomto týdnu (17. -18.3.), kdy budou o problematice jednat hlavy států EU.

POZNÁMKA: Projev ministra Brabce, čas 37:20