Marná labouristů snaha aneb Margaret Thatcherová zapomenuta?

Jedním z historických mezníků je vítězství Skotské národní strany (SNP) ve volbách do skotského parlamentu. V téměř dvacetileté historii fungování této instituce (od roku 1999) je první stranou, které se podařilo potřetí v řadě ve volbách zvítězit. Přestože SNP nedokázala o dvě křesla získat většinu, a tak zopakovat svůj úspěch z předchozích voleb, žádné jiné straně se dosud nepodařilo obhájit svůj mandát s takovou výší voličské podpory. SNP tak znovu sestaví vládu Skotska, podruhé menšinovou. Menšinový charakter vlády by mohl SNP zkomplikovat jí deklarované právo na vyhlášení druhého referenda o nezávislosti Skotska zejména v případě, že obyvatelé Spojeného království se v červnovém všelidovém hlasování vysloví pro setrvání v Evropské unii. I když by se SNP podařilo přesvědčit část ze 48 % obyvatel Skotska, kteří jsou v současné době proti skotské nezávislosti, zůstává otázkou, zda by vláda Davida Camerona chápala volební zisk SNP jako dostatečně legitimní pro vyslovení souhlasu s druhým referendem.

Druhým historickým zápisem je prohra Skotské labouristické strany s konzervativci. Od druhé světové války je to poprvé, co labouristé zaujali pozici třetí strany a teprve podruhé, co je Skotská konzervativní strana předčila ve volbách. Naposledy se tak stalo ve volbách do britského parlamentu v roce 1955. Od té doby až do nástupu SNP v roce 2007 bylo Skotsko baštou labouristů. Tuto pozici si navíc strana upevnila během vlády Margaret Thatcherové, která svou politikou nebyla ve Skotsku vnímána jako legitimní. Pro skotské konzervativce se její odkaz stal historickou zátěží a do určité míry znemožňoval dosáhnout v této části Spojeného království výraznějšího úspěchu. O to překvapivější je současné navýšení počtu mandátů ve skotském parlamentu. Důvodů nahrazení labouristů konzervativci jako druhé nejsilnější strany je několik. Skotští labouristé v podstatě od předčasné smrti svého předsedy Donalda Dewara v roce 2000 nebyli schopni do svého čela nomimovat osobnost, která by svým charismatem dokázala oslovit skotské voliče a získat si jejich respekt, což se projevilo na jejich častém střídání. Výjimkou není ani současná předsedkyně Kezia Dugdaleová, která se svého postu chopila v srpnu loňského roku. Naopak předsedkyně skotských konzervativců Ruth Davidsonová je u voličů mnohem oblíbenější. Dalším důvodem je postavení stran v rámci ústavní debaty o budoucnosti Skotska, která se polarizovala v kontextu proběhnuvšího referenda o nezávislosti v září 2014. Obhájcem zájmů Skotska ve smyslu prosazení jeho nezávislosti je SNP a za její protipól, zastánce unionismu, jsou nyní považováni spíše konzervativci než labouristé.

S nižší podporou voličů se labouristé potýkali i ve Walesu. Navzdory tomuto trendu se jim podařilo udržet postavení nejsilnější strany a ve volbách zvítězit. Obdobně jako SNP ve Skotsku se ani labouristům o dva mandáty nepodařilo získat ve velšském shromáždění většinu. Je otázkou, zda se bude opakovat postup z roku 2007 a labouristé vytvoří koaliční vládu s druhou nejsilnější stranou Plaid Cymru, či zda opět sestaví menšinovou vládu. Obě strany se shodují na prohloubení procesu devoluce, na jehož základě by Wales měl od centrální vlády získat více pravomocí.

I velšské volby přinesly jedno historické prvenství. Zasadila se o něj Strana nezávislosti Spojeného království (UKIP), která ziskem sedmi křesel poprvé získala zastoupení v autonomním legislativním orgánu. Tato strana se hlásí k odkazu M. Thatcherové a není příliš nakloněna k posilování regionální úrovně vládnutí ve Spojeném království. Dá se říci, že UKIP nahradila v pozici čtvrté nejsilnější strany ve Walesu liberální demokraty, jejichž zastoupení ve shromáždění bylo redukováno na jeden mandát (obdobný pokles strana zaznamenala i ve Skotsku, kde ji předstihli Zelení).

Oproti Skotsku a Walesu nedošlo v Severním Irsku k výraznějším změnám podpory stran. Dle očekávání zvítězil radikální reprezentant unionismu Demokratická unionistická strana (DUP), na druhém místě skončila radikální nacionalistická strana Sinn Féin. Pokud by severoirská vláda měla být většinová, jediným možným řešením je opět spojení unionistických a nacionalistických stran. Zda to bude opět DUP a Sinn Féin zůstává zatím otevřené. Na druhé straně obě strany mají zkušenost vzájemné spolupráce ve vládě v předešlých dvou volebních obdobích.

Regionální volby v tzv. keltském okraji potvrdily postavení radikálních a nacionalistických stran, které tak i nadále budou zásadně ovlivňovat politiku nejenom daných regionů, ale i celého Spojeného království. Ukázaly rovněž marnou snahu labouristů zvrátit trend slábnoucí voličské podpory především ve Skotsku, což je pro stranu klíčová oblast pro dosažení většiny v britském parlamentu. Další vývoj jednotlivých historických regionů Spojeného království je úzce spojen s výsledkem referenda o setrvání země v Evropské unii.