Firmy loví programátory na mezinárodních soutěžích. Ve finále "souboje mozků" v Thajsku byli i Češi

Na 128 stolcích leží propiska, kalkulačka, počítač, svačina a zalepená obálka se 13 úlohami. Ty popisují problémy reálného života, popasovat se s nimi však dovedou jen ty nejlepší mozky z celého světa − účastníci finále mezinárodní soutěže v programování pro univerzity ACM-ICPC (Association for Computing Machinery − International Collegiate Programming Contest). Mezi 128 nejlepších týmů se dostali i čeští studenti Matematicko-fyzikální fakulty Univerzity Karlovy.

Účastníci otevírají obálky a čtou zadání problémů, jež musí vyřešit.

Například běžný kráječ sýrů umí uříznout stejně silné plátky, ale novinka na trhu slibuje plátky, které budou mít stejnou hmotnost.

Jenže jak to zařídit například u ementálu, který má v sobě různě velké díry, a podle tloušťky se orientovat nedá?

Studenti mají pět hodin na to, aby 13 podobných úloh vyřešili. Pravidla jsou jednoduchá. Kdo jich zvládne nejvíc, vyhrává.

"Nejdůležitější je dobré rozložení rolí v týmu a spolupráce," popisuje Štěpán Šimsa, student třetího ročníku, který se této soutěže zúčastnil i loni. Souboj týmů si žádá jiné schopnosti než soutěže jednotlivců. "My se známe už dlouho, jsme kamarádi, soutěžili jsme spolu, takže máme určitě výhodu," říká.

Souboj mladých mozků

Když se zeptáte na to, jak mají rozdělené role v týmu, přijde zajímavá odpověď: "Tak třeba já moc neumím programovat, tak neprogramuji," říká Matěj Konečný, student prvního ročníku. Aby vyřešili úlohy, chce to hodně přemýšlení, analytického uvažování. Samotné převedení řešení do počítačového kódu je zase jiná disciplína. Kluci jí říkají "kódění".

"Vašek se Štěpánem to vymyslí. Pak se u počítače střídáme, protože ten je jen jeden. Zbylí dva vždy pracují na řešení další úlohy," popisuje Konečný s tím, že třetí člen týmu Václav Rozhoň alias Vašek funguje jako pojistka.

"Jediný z nás umí zachovat klid, vždycky nás přemluví, abychom se ještě na 30 sekund zamysleli nad tím, jestli je řešení skutečně správné," vypráví Konečný.

Google na lovu

Všechny týmy sedí ve velké hale jeden vedle druhého. Jakmile soutěž odstartuje, začne se počítat čas a za každou vyřešenou úlohu dostane tým ke své kóji balonek v barvě vyřešené úlohy. Hodinu před koncem se počítání skóre zastaví, aby bylo později co vyhlašovat.

Českému týmu se na soutěži ACM-ICPC dařilo loni − ze stovky týmů se umístil na osmém místě. Letos měl smůlu. Ze 14 úloh se mu podařilo vyřešit jen tři a skončil na chvostu. Podle odborníků je úspěch už jen to, že se Čechům podařilo do finále tak prestižní soutěže probojovat ze čtyřicetitisícové konkurence studentů z jiných zemí.

Programátoři jsou dnes velmi nedostatkovou profesí. V celé Evropě chybí podle nejnovějších průzkumů personální agentury AC Jobs kolem 700 tisíc odborníků na IT. Za čtyři roky by se nedostatek informatiků měl zhoršit na 800 tisíc. Podniky platí za šikovné programátory takřka zlatem. I proto se podobné soutěže konají, aby měly největší softwarové firmy na světě kde lovit talenty. Kdo se dokáže probojovat až do finále, má téměř jistotu, že se do některé z těchto společností dostane.

"Je to skvělý způsob, jak dostat ty nejlepší talenty do průmyslu," uvádí Andrew Hately, technologický ředitel IBM, hlavního sponzora soutěže ACM-ICPC.

Na soutěžích ale loví i jiní. "Koho ještě neoslovil Google, určitě se tak stane," říká Zdeněk Dvořák, kouč českého týmu z Informatického ústavu Univerzity Karlovy.

Zabývá se kombinatorikou, teorií grafů a teoretickou informatikou, v roce 2011 získal Cenu Neuron pro mladé vědce.

Student Štěpán Šimsa už v Googlu byl, dokonce dvakrát. "Vyhlédli si mě ještě na střední škole, na matematické olympiádě. Nabídli mi, jestli se nechci podívat, jak to u nich funguje. Nakonec jsem prošel všemi koly výběrového řízení a dostal jsem se tam na stáž. Pracoval jsem v týmu, který se zabýval vývojem nového programovacího jazyka," vypráví.

Asi s ním byli spokojení, protože po absolvování první stáže mu nabídli další spolupráci na jiném projektu, který se týkal Google News.

"Pravda je všechno, co se o Googlu povídá. Hodně mi vyhovovala flexibilní pracovní doba. Když jsem věděl, že už nic přínosného nevymyslím, mohl jsem jít domů i o dvě hodiny dřív, než byl standard. Pokud jsem zrovna byl zabraný do nějaké práce, zůstal jsem třeba až do devíti do večera," vypráví Šimsa.

To, že se dokázal kvalifikovat, je především zásluha jeho vlastní píle a zájmu. V Česku neexistuje systémová podpora talentů. Funguje vlastně jen v podobě matematických olympiád. Když jsou studenti dobří, mohou postoupit i na mezinárodní soutěže.

"Pořádáme pro ně školení a snažíme se, aby měli motivaci dělat něco navíc," popisuje Dvořák z matfyzu.

Oproti tomu v takovém Polsku studenty v účasti na mezinárodních soutěžích motivuje stát. A to nejen finančně. Soutěžení je tam obecně mnohem rozšířenější a prestižnější záležitostí. Poláci mají na školách speciální semináře, kde studentům pomáhají v soutěži uspět. A také se jich víc hlásí. "Do národního kola posílá Česko 30 finalistů, Polsko 100," uvádí Dvořák. To by ještě odpovídalo rozdílům v počtu obyvatel, ale regionálních kol se účastní šestkrát víc Poláků než Čechů a to už není vyšším počtem obyvatel.

"V Česku se to také hodně liší region od regionu. V Ústeckém kraji pro zájemce organizují přednášky, kde je na účast připravují, například na Vysočině nedělají nic, pokud vím," popisuje Dvořák. Podpora se ukazuje ve výsledcích. Poláci se tradičně umisťují na předních příčkách, letos skončila univerzita ve Varšavě na čtvrtém místě a na devátém místě univerzita ve Vratislavi.

Alespoň se podívám do světa

Zatímco ostatní žene dopředu renomé, které získávají s úspěchem na soutěžích, včetně studijních výhod, Čechy motivují benefity. A to zejména cestování. Letos se ti nejlepší soutěžící podívali na thajský ostrov Phuket, příští rok je čeká Amerika. "Možnost cestovat a potkat se se zajímavými lidmi je velký benefit," říká Dvořák. Hodně tuto výhodu zdůrazňují i studenti. "Když jsme byli v Thajsku na matematické olympiádě ještě na střední škole, místní studenti nám ukázali hodně z kultury, vzali nás na autentické, neturistické trhy. To bylo fajn," popisuje Konečný.

Zajímavý program a přátelé ho k soutěžení v programování na střední škole dostali. "Kamarádi se účastnili matematických olympiád, tak jsem to zkusil taky a šlo mi to. Na soustředěních jsem si našel nové kamarády, líbil se mi program, hráli jsme na kytaru, zpívali jsme, poznávali nové lidi, byla legrace," popisuje, proč se snažil zdokonalovat a kvalifikovat se do čím dál vyšších kol soutěží.

Velice úspěšní jsou také Rusové. Studenti z univerzity v Petrohradu letos celou soutěž vyhráli. "Za posledních osm let vždycky zvítězili soutěžící z ruských univerzit. Ty jsou známé tím, že jsou hodně náročné," říká kouč Dvořák. Potvrzují to i členové českého týmu, kteří byli v Rusku na školení. Podle nich je to tím, že se na tamních školách jede podle nejlepšího, na nikoho se nečeká.

Zajímavý je také podíl čínských studentů na soutěži. Téměř polovina soutěžních týmů pochází z univerzit ve Spojených státech. Většina jejich reprezentantů jsou ale studenti původem z Číny.

"Asijci byli vždycky přísnější, co se týče nároků. V rodině jsou hnáni k nejlepším výsledkům. Je ale třeba říct, že mají sice vyšší úspěšnost v těchto soutěžích, ale také vyšší počet sebevražd," připomíná známý fenomén Dvořák.

Studenti dnes nejsou hloupější, jen jich je víc

Aby byl člověk dobrý programátor, musí být především dobrý matematik. O výuce matematiky se v Česku nyní hovoří hlavně v souvislosti se zavedením povinné maturity, která čeká studenty většiny oborů, kteří v září nastoupí do prvních ročníků.

Ministryně školství Kateřina Valachová přiznává, že neumíme matematiku učit. Společně se středoškolskými studenty už naplánovala balíček změn, které mají výuku vylepšit.

Na základních školách se čím dál více prosazuje způsob výuky matematiky podle profesora Milana Hejného. Ten chce, aby každé dítě na matematickou zákonitost přišlo samo, hodně klade důraz na porozumění, nikoliv učení se jednotlivých početních operací.

Mnozí matematici nicméně tuto úlohu zpochybňují a naopak upozorňují na fakt, že když se po sametové revoluci otevřely hranice, čeští a ostatní studenti z Východu byli nejlepší právě kvůli výuce drilováním a vysokým nárokům. Podle kouče českého týmu Dvořáka je v tomto ohledu nejdůležitější naučit se učit už na základní škole. Princip Hejného matematiky se mu líbí. I když podle něj je pro někoho lepší, když nejdřív získá sebejistotu, že už umí násobit, a pak je teprve prostor na to, aby se dozvěděl, o čem to je.

Nemá ale rád stesky mnohých na to, jak úroveň dnešních studentů klesá oproti dřívějším generacím. "Ano, je pravda, že úroveň dnešních studentů je horší, než byla před 10 lety. Ale tehdy jsme brali méně studentů a rodilo se více dětí. Teď se rodí méně dětí a my bereme více studentů, takže je logické, že úroveň musí jít dolů," vysvětluje Dvořák. Nové generace podle něj nehloupnou.