Turecko-Evropská dohoda v turbulencích?

Turecko-Evropský scénář má svoje pokračování. I přes ujišťování evropských a tureckých představitelů během summitu G20 v Číně, že smlouva stále platí a že vedlejší sliby budou uskutečněny, se muže i jednomu zdát, že tato dohoda bude potřebovat ještě hodně času a schůzek, aby došlo k jejímu konečnému naplnění a satisfakci obou stran. 

Kamenem úrazu této dohody je zřejmě nedostatek vzájemné důvěry a pochopení. Je přirozené, že oba partneři jsou politicky aktivní, co se týče vyjednávání a dosažení daných cílů. Nicméně situace okolo vzájemné dohody mezi Tureckem a Evropskou unií se dá označit jako extrémně napjatá. Příkladem může být osoba prezidenta Turecka Recepa Tayyipa Erdogana, jenž se od počátku jednání jeví jako neústupný politik, který pevně hájí zájmy své země a nebojí se ostře vyhranit vůči svým evropským protějškům či dokonce vyhrožovat odstoupením od migrační dohody, pokud nebudou splněny turecké požadavky.

 Evropská unie je přesto přesvědčená, že Turecko se zachová pragmaticky ve svém jednání a přispěje k vyřešení uprchlické krize, jejíž stabilizace je více než nezbytná pro starý kontinent.

Stagnace dohody je znát i v plnění vedlejších podmínek, jež jsou s ní spojené. O tom může svědčit i plánované zrušení víz pro turecké občany do Evropské unie, které mělo vejít v platnost na počátku července letošního roku, nicméně doposud se tak nestalo. Evropská unie v předešlých dnech naznačila odstranění víz pro turecké občany do konce tohoto roku, nicméně konkrétní datum nebylo upřesněno. Dále je také cítit sílící tlak Turecka na Evropskou unii ve věci slíbené finanční pomoci, konkrétně 6 miliard eur (později 3 miliardy eur), která ovšem zatím nebyla poskytnuta. Evropská unie tyto kroky vnímá a vyčkává, jaký bude další tah Ankary. Je přesto přesvědčená, že se Turecko zachová pragmaticky ve svém jednání a přispěje k vyřešení uprchlické krize, jejíž stabilizace je více než nezbytná pro starý kontinent.

Na druhé straně i Turecko se zdá být partnerem, jenž neplní svoje sliby. Sedmdesát dva bodů, které Evropská unie stanovila, není plně splněno, a to i přesto, že Ankara tvrdí opak. Překážkou, ne-li ohrožením celé dohody, je zrušení takzvaného protiteroristického zákona, tedy krok, jenž Turecko není ochotno akceptovat. EU považuje tento zákon za přehnaný, jelikož nepřímo omezuje svobodu projevu a lidská práva. Faktem je, že tento zákon byl v Turecku zachován i s ohledem na nezdařený červencový puč a místní nestabilní situaci (vláda argumentuje, že zákon je nutností vzhledem k daným událostem v zemi). I přes náznak Martina Schulze, předsedy Evropského Parlamentu, že protiteroristický zákon by neměl bránit dohodě mezi oběma stranami, se spekuluje, že by zkomplikoval kandidaturu Turecka do EU. Turecko se však ohání tím, že své povinnosti, zejména kontrolu uprchlíků a omezení jejich vstupu do EU plní (aktuálně proudí desítky uprchlíků denně, před podpisem v březnu to byly tisícovky) a dokonce se nebojí sázet i na riskantní hru, která spočívá v předkládání ultimát a pohrůžek, že zcela uvolní cestu uprchlíkům z Turecka dále do Evropy.

Ve hře není jenom získání Turecka jakožto klíčového spojence pro ochranu unijních hranic a kontroly uprchlíků do zemí Evropské unie, ale také pro boj s terorismem. 

Celá dohoda mezi Tureckem a EU muže být znázorněna jako jedna velká spirála, jež nemá konkrétní konec. Je jasné, že budoucí kroky budou záviset na obou aktérech, na jejich přístupu, pochopení a posilování vzájemné důvěry v podepsané dohodě, ale i mimo ni. Pro Evropskou unii se tento vztah i nadále jeví jako důležitý: ve hře není jenom získání Turecka jakožto klíčového spojence pro ochranu unijních hranic a kontroly uprchlíků do zemí Evropské unie, ale také pro boj s terorismem. Turecko na druhou stranu nemá co ztratit, ba naopak, při úspěchu v těchto diplomatických vyjednáváních může posílit své šance. A nemusí se jednat přímo o šance na členství v EU, ve hře je minimálně role důvěryhodného politicko-strategického partnera Evropské unie.

Příspěvek byl sepsán v rámci nového formátu debat Café Evropa, jako podklad k deváté debatě s názvem "Mocný muž na Bosporu (EU a Turecko)", pořádané 27. 9. 2016."