Jaké důsledky bude mít Trumpovo prezidentství pro Evropu?

Separatistická území jako výzva pro EU

Enhancing the EU’s Engagement with Separatist Territories

Thomas de Waal; Carnegie Europe

Neutěšené separatistické nálady v řadě post-sovětských států představují i 25 let po rozpadu SSSR pro mezinárodní aktéry výzvu. V roce 2008 Ruská federace uznala Abcházii a Jižní Osetii jako nezávislé státy. Podněstří sice zatím zůstává izolované a neuznané, ale stále existuje jako politická jednotka oddělená od Moldávie. EU zastává v dané problematice stejnou pozici jako takřka celý svět: respektuje územní celistvost „mateřských“ států. I na separatistických územích však žijí lidé, kteří chodí do práce, do školy či chtějí cestovat, a neměla by jim být upírána jejich práva jen proto, že žijí na neuznaném území. Do jaké míry by měla Unie spolupracovat se zvolenými představiteli těchto území?

V reakci na rusko-gruzínskou válku ze srpna 2008, po které Rusko uznalo Abcházii a Jižní Osetii za nezávislé státy, se Unie pokusila v prosinci 2009 zaujetím „politiky neuznání a spolupráce“ (PNS) vůči těmto územím dosáhnout vhodného kompromisu mezi zájmy metropolitních států a tamních obyvatel. Zároveň si chtěla zajistit určitou míru vlivu v oblasti. Tato politika výslovně vylučuje uznání suverenity a zároveň podporuje unijní zapojení na různých úrovních.

Co se týče strategie neuznávání suverenity, je PNS úspěšná, jelikož na mezinárodní úrovni nebyly ruské výzvy k hromadnému uznávání těchto dvou teritorií vyslyšeny. Ani Bělorusko, které je blízkým partnerem Ruské federace, k uznání nepřistoupilo a Alexandr Lukašenko se nechal slyšet, že mu bývalý Vysoký představitel EU pro společnou zahraniční a bezpečnostní politikuJavier Solana vyhrožoval tvrdými sankcemi, pokud by Bělorusové tato území uznali. V rámci snahy o rozvoj regionu EU v Abcházii investovala 40 milionů eur do řady projektů. I přes tyto masivní investice zůstává viditelnost Unie velmi malá i proto, že EU nedostatečně propaguje svou roli ve financování projektů a plody těchto financí sklízejí mnohdy organizace, které jsou pověřeny pouze k jejich provedení.

Ambice, které byly vkládány do NREP se sice ani sedm let po jejím spuštění nenaplnily, ale i tak zůstává nesmírně cennou politikou, jelikož umožňuje mezinárodní spolupráci a zároveň ctí územní celistvost metropolitních států. Z tohoto příkladu by měla EU vycházet při řešení podobného problému v Podněstří. Unie by také neměla zapomínat na to, že jejím politickým cílem je udržet si svůj vliv v tomto konfliktním území a měla by se snažit, aby její aktivity byly daleko viditelnější.

Co představuje volný pohyb osob pro Evropu a co pro Británii?

What free movement means to Europe and why it matters to Britain

Camino Mortera-Martinez a Christian Odendahl; Centre for European Reform

Na téma migrace hledí Británie jinak než EU. Pravidla EU o volném pohybu osob byla v Británii po dlouhou dobu důležitou politickou otázkou a zároveň byla rozhodující při volbě o odchodu země z Unie. Z hlediska Unie je však volný pohyb považován za stěžejní úspěch a jedním z hlavních zásad fungovaní EU. Je tedy zřejmé, že rozdílné pohledy na migraci v EU zkomplikují jednání o brexitu.

Británie rozhodla o odchodu z Unie především z důvodu neomezené migrace v rámci EU, jež je v zemi velmi kritizovaná. Brity frustruje zásada volného pohybu osob, jelikož se domnívají, že jejich země nabízí více příležitostí migrantům EU než svým obyvatelům. Evropští lídři se však bojí, že případné kompromisy v oblasti volného pohybu by inspirovaly evropské vlády k tomu, aby žádaly další ústupky v pravidlech jednotného trhu.

Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) v minulosti přistupoval k chápání definice volného pohybu osob příliš zeširoka a umožnil některým jednotlivcům, kteří pomoc tolik nepotřebovali, aby čerpali ze štědrého systému sociálního zabezpečení. Nicméně s růstem populismu a se snižující se popularitou EU se trend rozšiřování práv volného pohybu dal na ústup. Dá se předpokládat, že v blízké budoucnosti se státům EU nepodaří dohodnout se na významnějších změnách ohledně pravidel volného pohybu. Hlavním bodem neshody je především téma poskytování dávek nepracujícím migrantům v EU. SDEU však nedávno potvrdil právo členských států EU přístup k dávkám omezit.

Jakmile se dořeší otázka brexitu, bude muset EU zvážit mírnou reformu pravidel volného pohybu. Brusel by se měl z volby Spojeného království poučit a pochopit, že z velké části je negativní britský pohled na migraci ovlivněn nespravedlivými pravidly volného pohybu osob. Pokud si chce Unie zajistit podporu obyvatel v otázkách volného pohybu, bude muset podstoupit kroky směrem k zavedení určitých reforem. Proto by se EU měla aktuálně soustředit na dvě věci: umožnit volný pohyb pro všechny obyvatele Unie, ale zároveň najít cestu, jak spravedlivě pozměnit pravidla volného pohybu osob.

Trumpovo prezidentství a jeho důsledky pro Evropu

The Trump Presidency: What Consequences Will This Have on Europe?

Arnault Barichella; Robert Schuman Foundation

Zvolení Donalda Trumpa prezidentem Spojených států může představovat zásadní výzvu pro transatlantické vztahy. Od konce druhé světové války je americká zahraniční politika založena na přesvědčení, že prosperita USA je závislá na volném globálním trhu a bezpečnost je spojena s úzkými vztahy s evropskými spojenci. Rétorika nastupujícího prezidenta ale těmito zásadami atlantické aliance významně otřásla.

Protekcionistický postoj Trumpa k mezinárodnímu obchodu pravděpodobně povede k pozastavení vyjednávání o Transatlantické obchodní a investiční smlouvě. Nelze ani vyloučit obchodní válku ze strany USA vůči zemím, které Trump atakoval v prezidentské kampani. Boj na obchodní frontě v podobě dovozních cel až ve výši 45 % by zasáhl i evropské státy, se kterými má USA značný deficit obchodní bilance.

Již v průběhu 80. let zněly hlasy z Ameriky volající po tom, aby Evropa převzala v rámci NATO větší odpovědnost. V současnosti se USA podílí na financování Severoatlantické aliance ze 70 %. Trump, který pokládá NATO za přežitek, rovněž vyžaduje dramatické navýšení evropských obranných rozpočtů, jinak Spojené státy prý nejsou vázány dodržet článek 5 Washingtonské smlouvy. Ostatním členům NATO nezbývá, než dostát svým závazkům a navýšit obranné výdaje a zabránit tak možnému odstoupení Spojených států od základního pilíře evropské bezpečnosti.

S Trumpem v prezidentském křesle lze očekávat uvolnění napětí v rusko-amerických vztazích, což potvrzuje jeho vřelý tón vůči Vladimiru Putinovi a nominace Putinova přítele Rexe Tillersona na post ministra zahraničí. Uklidnění vztahů může přispět ke snížení rizika konfrontace mezi Evropou a Ruskem a nabídnout nové možnosti v ukončení syrské občanské války. Na druhou stranu hrozí, že evropské státy nebudou v podobných procesech přítomny v případě, že by Trump s Putinem uzavřeli bilaterální dohody.

Status quo v americko-evropských vztazích čelí největší výzvě od dob druhé světové války. Jak dalekosáhlá bude povaha změn, ještě není zdaleka jasné. Pravdou ale zůstává, že toto období s sebou pro Evropu přináší rizika i příležitosti. Klíčovým úkolem pro evropské státy je převzetí odpovídající zodpovědnosti za transatlantickou bezpečnostní spolupráci, a tím i posílení vlivu uvnitř Aliance. Evropa musí dát Spojeným státům jasně najevo, že je nepostradatelným partnerem, na kterého se USA může spolehnout. Pokud Evropa nezareaguje správně, riskuje, že Trumpovo prezidentství zasadí transatlantickým vztahům smrtící ránu.

Speciální vztahy USA v Evropě

The special relationships of the US in Europe

Mikkel Runge Olesen a Matthew Hinds; Danish Institute of International Studies

Speciální vztahy mezi Washingtonem a jeho nejbližšími evropskými spojenci, jako jsou Velká Británie a Dánsko, se po zvolení Trumpa do funkce prezidenta nacházejí na rozcestí. Trumpův přístup „America first“ může totiž tyto vazby silně narušit. S nástupem jeho administrativy tedy vyvstává otázka, jak na tom tyto speciální vztahy vlastně jsou?

Velká Británie je pro USA vzhledem k jedinečným historickým a kulturním provázanostem, liberálním hodnotám a vzájemným strategickým zájmům opravdu zvláštním partnerem, a to zejména v oblastech obrany a zpravodajství. Partnerství amerického a britského námořnictva je oporou jak ve válce, tak v míru, a CIA s MI-6 jsou bezpochyby dvě nejbližší zpravodajské agentury na světě. Avšak po zpackané intervenci do Iráku v roce 2010 nastal obrat.  Od té doby se počty britských jednotek jen snižovaly, což pro Američany nebyl zrovna důkaz speciálního vztahu.

Vztahy s Dánskem, i když jsou dlouhodobě vřelé, nedosahují takové historické blízkosti jako USA s Velkou Británií. Od konce studené války se však Dánsko s USA sbližuje mnohem více. Především podpora amerických vojenských operací po celém světě včetně nasazení dánských jednotek dělá z Kodaně důležitého spojence. Toto přátelství přináší Dánsku významné benefity v oblasti zpravodajství, diplomacie či vojenských záležitostí.

Pro menší státy jako je Dánsko, je udržení speciálních vztahů s USA možné, pokud se takový vztah bude zdát Trumpovi výhodný. Za příklad můžeme vzít americkou kritiku dánských výdajů na obranu, které daleko zaostávají za závazkem z NATO vydávat na obranu alespoň 2 % HDP. To se ale nyní může změnit kvůli Trumpovým výhrůžkám, že nepomůže v konfliktu těm státům, jež závazek nedodržují, ale také kvůli způsobu, jakým Trump navrhuje válčit, tedy bez důrazu na humanitární obavy. Dánové sice chtějí pokračovat v bezpečnostní spolupráci s USA, ale jejich nadšení může vyprchat, pokud tato spolupráce bude znamenat něco jiného než dosud.

 Co se Británie týče, Trump je z brexitu nadšen, a v Therese Mayové vidí silného spojence, se kterým chce uzavřít novou obchodní dohodu. Ta by dle jeho slov měla být provedena rychle a správně. Před námi je důležitý moment v historii anglo-amerických vztahů, protože nástup Trumpa a počátek brexitu opět tyto dvě velmoci spojil. Ovšem ne jako spojence, již brání status quo, ale spíše jako „revizionisty“ liberálního světa, který sami pomohli vytvořit. 

Analytický tým vybírá každou neděli nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 85 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.

Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.

Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.