Bude rok 2017 pro Unii zlomovým?

Vztahy mezi Ruskem a Severoatlantickou aliancí v době post-faktické

NATO-Russia Relations in a Post-Truth World

Dominik P. Jankowski; Carnegie Europe

V roce 2016 svět naplno vstoupil do doby post-faktické, ve které se objektivní okolnosti dostávají do pozadí momentálních trendů a emocí. Není pochyb o tom, že šíření tohoto post-faktického červa napomohla Ruská federace, aby učinila svět méně stabilní. Moskva se také výrazně snažila o nabourání soudržnosti, jednoty a nedělitelnosti NATO. Ruský ministr zahraničí sice počátkem roku 2017 zmínil, že je nakloněn restartu rusko-aliančních vztahů, ale manévry Kremlu z posledních měsíců naznačují, že se mohlo jednat pouze o další post faktický trik.

V červenci 2016 Aliance představila Rusku výsledky svého summitu ve Varšavě a očekávala, že tím nastolí dialog založený na bázi reciprocity, který přispěje ke zvýšení transparentnosti a předvídatelnosti obou zúčastněných. Po šesti měsících je zřejmé, že Rusko k dialogu nepřistoupilo, a že Moskva chce se Západem hrát hru s nulovým součtem.

Rusko zasahovalo do vnitřních záležitostí západních států kombinací hackerských útoků a zpravodajských operací. Moskva dále destabilizovala východní Ukrajinu svým trvajícím vojenským zapojením v konfliktu, nerespektováním minských dohod a neochotou k de-eskalaci napjaté situace na místě. Rusko také zvýšilo intenzitu svých vojenských cvičení blízko hranic se členskými státy NATO a umístilo útočné raketové systémy a válečné lodě do regionů Baltského a Černého moře. V Sýrii byl ruský přístup založen na masivním bombardování a v říjnu 2016 Moskva popáté vetovala rezoluci OSN zamířenou na ukončení bombardování v Aleppu.

Rok 2017 by se mohl pro liberální světový řád stát rokem zlomovým. Severoatlantická aliance, jakožto jakási transatlantická kotva by měla hrát klíčovou roli v navracení světa do doby faktické. Rusko-alianční vztahy budou zásadní k dosáhnutí tohoto cíle a NATO spolu se svými partnery potřebuje akční plán založený na třech pilířích.

Podle prvního z nich se musí Aliance plně adaptovat na nové vojenské prostředí, které panuje na jejích hranicích, a přijmout nutná opatření, jako například zvýšení výdajů na obranu. Zadruhé by NATO mělo prohloubit dialog s Ruskem o otázkách, které potřebují neodkladnou pozornost. Tu by například zasluhovala rozsáhlá ruská vojenská cvičení, která mohou sloužit jako maskování jiných vojenských akcí. Zatřetí by měli spojenci pokračovat ve snaze o konstruktivní zapojení Ruska do Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě. To vše důkladně prověří jak alianční akceschopnost, tak její trpělivost.

Překvapivá a povzbuzující fakta o integraci přistěhovalců

The Integration of Immigrants and Legal Paths to Mobility to the EU: Some Surprising (and Encouraging) Facts

Elspeth Guold, Sergio Carrera a Ngo Chun Luk; Centre for European Policy Studies

Integrace imigrantů je předmětem znepokojení v celé řadě členských států Evropské unie i v samotných unijních institucích. Zejména úkol kvantifikovat a měřit integraci imigrantů je problematický. V minulosti zde byl nedostatek faktů dokumentujících míru jejich integrace, což dávalo prostor pro neúplné a zavádějící analýzy a následně utvoření negativních stereotypů. Díky novým datům Eurostatu ale získáváme přesnější obrázek porovnání imigrantů a domácího obyvatelstva.

Statistiky ukazují, že imigranti z první a druhé generace činí 17,6 % populace EU. V absolutních číslech jich nejvíce připadá na Francii, Velkou Británii a Německo. Ve věkové skupině 25-54 let završilo 37,5 % imigrantů terciární vzdělání v porovnání s 30,9 % domácího obyvatelstva. Nejvyšší rozdíl ve prospěch přistěhovalců je např. ve Spojeném království nebo Itálii, opačný poměr pak nalezneme např. v České republice. Data dále dokládají, že imigranti z druhé generace dosahují vyšší míry zaměstnanosti než domácí obyvatelstvo, v nejvyšší míře především v Portugalsku nebo Maďarsku.

Dalším ukazatelem integrace je počet vydaných povolení k pobytu. V roce 2015 vydaly členské státy dohromady 2,6 milionu povolení, což je meziroční nárůst o 12,1 %. Hlavními důvody udělení těchto povolení zůstávají zaměstnání a sloučení rodin. Nejvyšší počet udělených povolení připadá na Velkou Británii a Polsko. Tato skutečnost vyvrací často opakovaný argument, že státy střední a východní Evropy se nejvíce zdráhají přijímat imigranty. Nejvíce povolení, skoro pětina, připadla na Ukrajince následované Američany a Číňany – pro Ukrajince z důvodu zaměstnání, pro Američany a Číňany pak pro studijní účely.

Média a politické síly často prezentují integraci imigrantů jako nesmírný a někdy i neřešitelný problém pro EU. Analýza dat Eurostatu o přistěhovalcích z první a druhé generace ale jasně dokazuje, že tato představa je nesprávná. Ve skutečnosti, pokud považujeme dosažené vzdělání a zaměstnanost za důležité ukazatele integrace, druhá generace imigrantů je lépe integrována do společnosti než domácí obyvatelstvo. Unie se tak jeví plně schopna poskytnout prostředí pro úspěšnou integraci přistěhovalců, kteří tvrdě usilují o začlenění se do běžného vzdělávání a trhu práce v jejich nových domovských zemích.

Jak si Evropa poradí s rokem 2017?

Europe 2017. Make It or Break It?

Franco Bruni, Sergio Fabbrini a Marcello Messori; Istituto per gli Studi di Politica Internazionale

Aktuálně můžeme být svědky snižující se ambice směrem k prohlubování integrace EU a Evropské měnové unie (EMU). Unie by měla co nejdříve podniknout pragmatické kroky směrem k dlouhodobé strategii, aby mohla čelit populistickým výrokům, které tvrdí, že s evropskou integrací je navždy konec. Pod tlakem současných krizí se EU transformuje a stává se z ní organizace, jež je čím dál tím víc ovládaná národními vládami.

Unie by se měla soustředit na ekonomické a politické snahy o vytvoření evropských veřejných statků, které by dlouhodobě přiměly státy EU spolupracovat a případně tak čelit rostoucímu euroskepticismu. Podpora růstu by mohla napomoci procesům sbližování mezi centrálními a periferními členskými státy v rámci vnitřního trhu EU a eurozóny. Je třeba zdůraznit, že některé evropské veřejné statky jsou v různých oblastech již celkem integrované a je zde znát zlepšující se spolupráce. Jedná se například o oblasti bezpečnosti, obrany, zpravodajských služeb či  migrační kontroly.

Avšak na straně druhé se například ustavení bankovní unie či unie kapitálových trhů jeví spíše problematicky. Tyto oblasti nejsou prozatím schopné poskytnout dostatečné množství evropských veřejných statků, což je neuspokojující, jelikož jejich potenciál pro zlepšení konkurenceschopnosti a růstu v Evropě je velký. Navíc, veřejné statky, které bankovní unie a unie kapitálových trhů mohou vyprodukovat, by značně pomohly najít rovnováhu mezi politikami snižování a sdílení rizik. Je tedy klíčové, aby se snahy o zlepšení vytváření evropských veřejných statků uskutečnily na všech frontách.

Vytváření veřejných statků je jen předběžným krokem směrem k řešení zásadních institucionálních problémů, kterým Unie musí čelit, aby dosáhla efektivní ekonomické a politické integrace. Evropské instituce a členské státy musí mimo jiné naléhavě uspíšit proces rozhodování a implementace. Transparentní diskuze ohledně možných reforem institucí EU a jejích Smluv jsou v dnešní době velmi důležité. Tyto reformy by mohly mít za cíl vytvoření federální unie, jež by jasně definovala rozlišení nadnárodních politik od politik, které státy musí ustanovit samostatně a nezávisle.

Analytický tým vybírá každou neděli nejzajímavější studie institucí zabývajících se evropskou tematikou vydané v uplynulém týdnu. Seznam 85 aktuálně monitorovaných think-tanků naleznete na našem webu. Mediálním partnerem publikovaných anotací je portál EurActiv.cz.

Analytický tým think-tanku Evropské hodnoty se dlouhodobě věnuje analýzám (nejen) české pozice v Evropské unii.

Pokud chcete naše exkluzivní rozhovory, názorové články a pozvánky na naše akce dostávat mailem, objednejte si zdarma naše pravidelné Názory v souvislostech.