Hledá se byznys pro internet věcí

V následujících pěti letech investují podniky do řešení internetu věcí celosvětově na pět bilionů dolarů, tvrdí analytici výzkumné služby BI Intelligence. Podle jejich predikce překročí počet propojených zařízení, dedikovaných pro IoT, hranici 10 miliard již v letošním roce. Ve srovnání s jinými odhady a vizemi jde poměrně o střízlivou kalkulaci. Obvykle oborové firmy i analytici očekávají v roce 2025 existenci 25 až 50 miliard propojených zařízení.

Uvedené hodnoty sice demonstrují pokračující expanzi techniky a technologií do reálného světa, ale o jejich přínosu pro společnost a ekonomiku mnohé nevypovídají. Pozornost, kterou internetu věcí věnují dodavatelé jeho infrastruktury, oboroví analytici i neziskové organizace, ale naznačuje, že rozhodně nejde o marketingový výkřik s omezenou životností.

Společnost Harbor Insights klasifikovala 12 kategorií senzorů, jež současné implementace internetu věcí využívají. Relevantní přenosy dat podle výzkumníků Mezinárodní telekomunikační unie zajišťují téměř dvě desítky povětšinou bezdrátových technologií. Není snad obor lidské činnosti, pro který by neexistoval alespoň teoretický návrh řešení ze světa internetu věcí. Příslušné implementace se obvykle strukturují podle užitých technologií, hospodářského odvětví, šířky účelu nebo časové perspektivy. Většina řešení umožňuje sběr dat pro zpětné vyhodnocení. Nemalá část totéž umožňuje v reálném čase, včetně možnosti okamžité reakce na detekované situace. Nejnáročnější disciplínu představují řešení orientovaná na budoucnost. Na základě průběžně vyhodnocovaných dat nabízejí predikci a plánování věcí budoucích.

Ekosystém internetu věcí

Téma internetu věcí spojuje řadu různých typů subjektů, které vzájemně kooperují a současně si konkurují. Aby koncoví odběratelé mohli využívat svá řešení, musí pro ně někdo vyrobit hardware a sestavit vhodná zařízení. Ta oživí producenti softwaru, do kontextu uvedou výrobci middlewaru a na okolní svět je napojí systémoví integrátoři. Velmi pravděpodobně pro nasazení řešení využijí některou z existujících cloudových platforem. Samotnou komunikační stránku internetu věcí z nemalé části zajistí operátoři telekomunikačních sítí. Kompatibilitu a alespoň částečnou jednotnost technologického návrhu do tématu vnesou průmyslová seskupení a standardizační organizace. Nad přenosy dat budou bdít regulační orgány a legislativa. Všechny popsané subjekty a jejich vzájemné vztahy tvoří kostru i hybnou soustavu ekosystému internetu věcí. Jejich společný zájem se v současnosti soustřeďuje na odstranění překážek, které komplikují nebo znemožňují plné využití potenciálu internetu věcí.

Bariéry jeho dalšího rozvoje vymezují oboroví analytici poměrně shodně, třebaže s pomocí různé terminologie. Konzultanti společnosti McKinsey rozdělili bariéry rozvoje internetu věcí do pěti skupin. V oblasti hardwaru a softwaru figurují požadavky na rostoucí dostupnost senzorů, konektivity, cloudových služeb v pozadí a jednotných a důvěryhodných bezpečnostních opatření. Bariéra interoperability spočívá v nedostatečně podporované a prosazované standardizaci protokolů přenosů a formátů pro sdílení dat. Další skupinu překážek představují otázky intelektuálního vlastnictví, bezpečnosti, ochrany soukromí a důvěrnosti. Jejich odstranění spočívá v širší horizontální i vertikální spolupráci všech subjektů v ekosystému internetu věcí. K bariérám rozvoje patří také konzervativní pojetí podnikové organizace a kultury. Samostatnou kapitolu v rozvoji internetu věcí představuje legislativa a mezinárodní normy. Existují obavy o ochranu soukromí, osobních údajů nebo o bezpečnost. V rámci ekosystému by tudíž měla začít platit jednotná pravidla, standardy a etické zásady.

Hledání přínosu

Nabídka relevantních technologií je poměrně široká a podnikové zákazníky její detailní zkoumání obvykle nepřitahuje. O investicích do řešení internetu věcí většinou nerozhodují informatici, ale manažeři jiných útvarů. A ty nejvíce zajímá přínos či hodnota podobné investice.

Podobně jako v dřevních dobách moderních informačních technologií ošetřovaly první implementace internetu věcí relativně zřejmé praktické problémy. Oproti jiným přístupům byly obvykle rychlejší, přesnější a ve výsledku i levnější. Snad právě proto se v letech 2009 až 2013 zaměřilo 65 procent implementací internetu věcí na snížení nákladů a zvýšení efektivity. 22 procent instalací se podle průzkumu společnosti Deloitte věnovalo řízení rizik. Zbývajících 13 procent cílilo na růst tržeb a inovativnost služeb nebo produktů. Motivy kontroly a úspory nákladů se ale podle konzultantů poměrně brzy vyčerpají. Příslušná řešení internetu věcí přestanou svým provozovatelům přinášet konkurenční výhodu. Namísto prosté optimalizace existujících procesů, která se stane samozřejmostí, by pokročilé implementace měly nabídnout hodnotu či užitek v podobě vysoké míry inovativnosti a souvisejících vysokých přírůstků tržeb.

Podobné efekty mohou mít podobu unikátního nápadu, jenž v praxi uspěje, ale existují i méně revoluční přístupy s tradičně osvědčeným průběhem. V rámci ekosystému internetu věcí postupně získají navrch ti, kteří opustí proprietární technologie a začnou široce spolupracovat. Právě jejich řešení a interoperabilní dílčí ekosystémy s vysokou pravděpodobností osloví významné zákazníky. Ti budou od svých partnerů vyžadovat, aby umožnili vzájemnou synergii efektů z různých instancí internetu věcí, a totéž budou očekávat. V pozadí podobných úvah stojí samozřejmě sdílení dat, jejichž koloběh lze analyzovat a obchodně vytěžit.

Velkou mediální pozornost na sebe strhávají řešení internetu věcí pro koncové spotřebitele. Jejich ekonomický přínos ale nelze přeceňovat. Analytici společnosti McKinsey předpokládají, že téměř 70 procent potenciálně generované hodnoty připadne na podniková řešení typu B2B. Ta ale musí překročit svůj stín, opustit samozřejmé formy nasazení. Existují obory, které udržují v provozu obrovské množství senzorů, jejichž jediným smyslem je detekce anomálií nebo kontrola. Je poměrně pravděpodobné, že by se v řadě případů našlo podstatně širší spektrum využití.

Článek byl publikován v ICT revue 5/2017.