Přináší nová směrnice PSD2 bankám hrozby nebo naopak příležitosti?

Hlavní cíle směrnice PSD2 jsou:

-  rychlejší přijímání inovací v oblasti platebních služeb a zvýšit efektivitu trhu s platbami,

-  usnadnit používání elektronických, zejména nízkonákladových internetových a mobilních plateb,

-  nová bezpečnostní opatření pro snižování rizik v oblasti bezpečnosti plateb, jakož i posílení práv spotřebitelů a nárůst jejich informovanosti,

-  nediskriminační podmínky pro poskytovatele platebních služeb, včetně možnosti vstupu nových hráčů na trh platebních služeb.

Stručně řečeno, PSD2 umožňuje zákazníkům banky, jak spotřebitelům, tak podnikům, využívat třetí strany ke správě svých financí. V blízké budoucnosti bude možné používat aplikace jako Facebook nebo Google k placení účtů, provádění P2P převodů a analyzování svých výdajů. Banky jsou povinny poskytnout těmto třetím stranám přístup k účtům svých zákazníků prostřednictvím otevřených rozhraní API, (pokud jsou registrovány a klient k tomu udělí souhlas). To umožní třetím stranám budovat finanční služby na bázi dat a infrastruktury bank. Nebude tedy například problém, aby jakákoliv společnost poskytovala klientům platební bránu k různým bankám bez nutnosti přímé komunikace klienta s bankou.

Mnoho bank je touto legislativou znepokojeno a mají pocit ohrožení nově vstupujícími společnostmi. Musí však být PSD2 považována bankami za hrozbu? Na PSD2 se banky nemusí vždy dívat jako na povinné splnění směrnice, banky můžu PSD2 brát jako příležitost, aby se sami staly poskytovatelem informací o účtech v jiných bankách, nebo také platební bránou k účtům v jiných bankách. Je třeba si uvědomit, že banky mají již existující vztah ke svému klientovi a také jsou v očích společnosti důvěryhodnější než nějaký startup. A přesně tohle je důvod, proč je PSD2 dobrá zbraň ke konkurenčnímu boji.

Představme si situaci, kdy má klient účet ve třech různých bankách. V současnosti musí přistupovat ke třem různým internetovým, případně mobilním bankovním aplikacím v případě jakékoli interakce se svým účtem. Představme si, že se jedna z bank stane poskytovatelem informací o účtech a také bude umožňovat provádět platby z účtů dalších dvou bank. Na základě toho klient velmi pravděpodobně ztratí motivaci využívat bankovní aplikace dalších dvou finančních ústavů. Klient tedy bude v konečném důsledku trávit v aplikacích banky s proaktivním přístupem k PSD2 čas, který by trávil v bankovních aplikacích jiných bank, a tím banka získá přístup k datům klienta a jeho produktů v jiných bankách, díky kterým na něj bude moci lépe cílit s vlastními produkty. Proaktivním přístupem ke směrnici PSD2 lze obavy spojené s příchodem PSD2 jednoduše proměnit ve velké příležitosti.

Tomáš Štalmach, analytik/JIRA konzultant, Arbes Technologies