Průmysl 4.0 je často diskutovaným tématem. Jak do něj ovšem zapadají informační a komunikační technologie? Z pohledu posunu ostatních odvětví jistě, ale oblast ICT je přece také průmyslem sama o sobě, byť mnozí tvrdí opak. Zaměstnává tisíce lidí a vytváří nové hodnoty. Kde bychom byli bez počítačů? Samotný ICT průmysl však nepotřebuje vládní verzi 4.0. Je totiž mnohem dynamičtější, nelze ho svázat nějakou verzí. To bychom ho zadusili a okolní svět by nám utekl. ICT je důležitým nástrojem pro ostatní, nejenom průmyslové obory, aby se posunuly ze stávajícího stavu do kýžené verze 4.0.
Vezměme si třeba naše zdravotnictví. Jak využívá ICT? Pohybujeme se zde od sofistikovaných ICT systémů až po katastrofální stav absolutní ignorance použití něčeho nového. Máme skvělá zdravotnická pracoviště prošpikovaná výpočetní technikou, dokonce robotizované operační sály. Na druhou stranu máme řadu špitálů, kde se mnoho procesů vede pořád na papíře, od žádanek po zdravotní dokumentaci.
Bolesti českého zdravotnictví
Uvedu příklad ze života. Nedávno jsem doprovázel osobu blízkou na ambulanci neurologické pohotovosti jedné nejmenované pražské nemocnice. Dotyčná osoba skutečně trpěla, šlo o akutní stav. První, co musela udělat, byl podpis papíru vyjadřující souhlas s ambulantním ošetřením! To mě šokovalo. Pacient přece nepřišel na návštěvu, ale proto, že očekával, že se mu dostane minimálně ambulantního ošetření. Očekával pomoc lékaře. Už jenom svým příchodem projevil vůli nechat se zde ošetřit. Proč tedy ten papír? A jaký je asi jeho další osud? Když už se tolik lpí na jeho podpisu, měl by být asi pro nemocnici důležitý. Zřejmě ho někde uloží pro případ, že by si to pacient rozmyslel a chtěl se třeba soudit. Nepředpokládám, že by dokument byl převeden do elektronické podoby autorizovanou konverzí. Takže si ukládají papír. Další papír, který dusí procesy nemocnice.
Pacient čeká v čekárně, trpí bolestí a je mu úplně jedno, jestli podepsal nějaký papír nebo ne. Potřebuje řešit akutní problém. A co řešíme v Čechách už řadu let? Kdo a za jakých podmínek má mít přístup ke zdravotní dokumentaci pacienta. Údajně kvůli ochraně pacienta, ochraně jeho osobních údajů. To je však pacientovi (zejména v akutním případě) úplně jedno. Očekává lékařskou pomoc a pokud ošetřující lékař potřebuje pro stanovení diagnózy nahlédnout do jeho zdravotní dokumentace (uložené třeba v centrální databázi), tak ať se podívá. Hlavně ať se mu už věnuje a pomůže mu od bolesti!
je společnost NEWPS.CZ
Řešení nabízí e-identita
Lékař však bohužel takovou možnost nemá. Na rozdíl od banky, kde si vás prolustrují ze všech svých záznamů ani nevíte jak. Přitom to většině vyhovuje, protože nemusí nic prokazovat, nic dokládat. U zdravotní dokumentace jde přitom z pohledu ICT jen o otázku jednoznačné identifikace, autentizace a autorizace lékaře přistupujícího ke zdravotní dokumentaci daného pacienta, což je řešitelný problém. Na tom není nic složitého. V předchozích článcích jsme psali o e-identitách, o správě uživatelů, o procesu přidělování rolí a odpovědnosti za tento proces. Vše lze jednoduše aplikovat i na systém pro sdílení zdravotní dokumentace.
Myslím, že bychom si pro „Průmysl 4.0“ měli v oblasti zdravotnictví dát za cíl vyřešit právě tento problém, e-identity lékařů a jejich přístupu ke zdravotní dokumentaci.
Informace dostupné kdykoliv a kdekoliv
Vraťme se ovšem k pacientovi. Když se už konečně dostává na řadu, lékař musí zjistit anamnézu (předchozí zdravotní problémy pacienta, užívané léky apod.), aby mohl určit správně diagnózu, a tedy i léčebný postup. A ruku na srdce: Dokážete si v roli pacienta, který navíc trpí bolestí, vzpomenout na všechny své předchozí zdravotní problémy, či jaké všechny léky užíváte? Já ne, a věřte, že pacient v našem případě spletl, co mohl. Lékař, aniž by to vůbec tušil, tak vycházel ze špatných vstupních informací, včetně medikamentů, které pacient užívá.
A nyní si představte stav, kdy by se lékař v klidu podíval na zdravotní dokumentaci pacienta (k tomu by mu stačilo třeba zadat číslo OP pacienta), tam si přečetl údaje, které zapsali jeho kolegové, odborníci, tedy přesné informace včetně přehledu o užívaných lécích pacienta. Výchozí stav pro stanovení diagnózy by byl mnohem kvalitnější a přesnější, než když musí spoléhat na paměť rozrušeného a trpícího pacienta.
O přístupu ke zdravotní dokumentaci by v každém případě byl veden systémový záznam, případně by nad celým systémem pro sdílení zdravotní dokumentace mohl být zaveden dohledový systém, který je schopen vyhodnocovat různé stavy, kdo a proč přistupuje, jak a odkud k datům přistupuje apod. To je přece běžné v mnoha systémech eGovernmentu, které spolehlivě fungují řadu let.
Sdílené služby ve službách eGovernmentu
Když už jsem zmínil eGovernment, jeho součástí jsou i tzv. sdilené služby. To jsou služby, které mohou být použity i pro další informační systémy. Dokonce Odbor hlavního architekta Ministerstva vnitra ČR je povinen dohlížet na to, zda každý nový systém tyto sdílené služby využívá. Pro sdílení zdravotní dokumentace by se hodilo hned několik sdílených služeb.
Vláda má strategii Digitální Česko, Ministerstvo průmyslu zase Průmysl 4.0, eGovernment řadu skvělých řešení a řada občanů vlastní e-identitu (datovou schránku nebo občanský průkaz z čipem). Potřebujeme prostě dotáhnout řadu věcí do konce a nezůstat jenom u plánů.
První z nich je služba zvaná JIP/KAAS, což není nic jiného než autentizační a autorizační služby systému Czech POINT, kterou v dnešní době využívá kromě samotného systému Czech POINT několik desítek systémů veřejné správy. V rámci JIP/KAAS by snadno mohly být zřízeny uživatelské účty lékařů, dokonce s využitím jejich certifikátů, které již mají a používají je pro systém eRecept, včetně přidělování uživatelských oprávnění pro přístup k systému zdravotní dokumentace.
Pokud by měl někdo z lékařů problém s účtem, mohl by využít služeb kontaktního místa veřejné správy Czech POINT (další sdílená služba), například pro zneplatnění přístupových údajů a vydání nových, podobně jako to využívá informační systém datových schránek.
No a datové schránky (další sdílená služba eGov) by mohly být tím bezpečným komunikačním kanálem pro doručování zdravotní dokumentace ze systému s dokumentací až konkrétnímu žadateli/lékaři „na stůl“.
Jak vidíte z krátké úvahy, již nyní máme v ICT průmyslu řadu užitečných nástrojů, které lze výhodně využít, abychom ostatní obory posunuly minimálně na úroveň 4.0.
Co nám v tom brání? Vláda má strategii Digitální Česko, Ministerstvo průmyslu zase Průmysl 4.0, eGovernment řadu skvělých řešení a řada občanů vlastní e-identitu (datovou schránku nebo občanský průkaz z čipem). Potřebujeme prostě dotáhnout řadu věcí do konce a nezůstat jenom u plánů.
Ing. Martin Řehořek, jednatel NEWPS.CZ
Partnerem seriálu je:
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
