Data jako důkaz. Novela trestního řádu rozdala široké pravomoci

Letošní novela trestního řádu přinesla na první pohled pouze drobné změny. Nové ustanovení § 7b upravující nakládání s daty však může mít zásadní dopad na práva a povinnosti stran trestního řízení. Orgány činné v trestním řízení mohou nově nařídit jakékoli osobě, která disponuje daty uloženými v počítačovém systému nebo na jiném nosiči, aby je uchovala v nezměněné podobě. Rovněž je možné uložit, aby tato osoba znemožnila přístup k datům osobám jiným.

Ustanovení implementuje do českého právního řádu článek 16 Úmluvy Rady Evropy o počítačové kriminalitě, kterou Česká republika ratifikovala v roce 2013. Úmluva ukládá povinnost přijmout taková legislativní a jiná opatření, která umožní uchovat data důležitá pro účely trestního řízení.

Smyslem nově vloženého ustanovení je umožnit orgánům činným v trestním řízení nařídit konkrétní osobě uchovat data a zabránit provedení takových změn, v důsledku kterých by se data stala pro trestní řízen neupotřebitelná. Cílem uchování má být zejména předcházet a zabránit ztrátě, zničení nebo pozměnění dat uložených v počítačovém systému nebo na nosiči informací. V novém ustanovení trestního řádu je však třeba odlišovat dvě rozdílné situace, rozdělené do prvních dvou odstavců. První odstavec odpovídá deklarovanému účelu, spočívajícím ve výše popsaném uchování. Druhý odstavec se však věnuje uložení povinnosti znemožnit přístup k datům jiným osobám a tím zabránit pokračování v trestné činnosti nebo jejímu opakování.

Nově zavedená pravomoc orgánů činných v trestním řízení má charakter předběžného opatření, ačkoliv oproti těm standardním se u něj uplatňuje mírně odlišný režim. Klasická předběžná opatření je možné vydat pouze proti obviněnému, tedy osobě, proti které bylo zahájeno trestní stíhání. Z charakteru nového ustanovení, zejména ve vztahu k možnosti uložit uchování dat, je však zřejmé, že bude využíváno zpravidla v přípravném řízení již v rámci prověřování. Tedy předtím, než je proti konkrétní osobě zahájeno trestní stíhání, a to nikoli jen vůči podezřelému, ale obecně vůči tomu, kdo data drží či je má pod kontrolou.

Jádrem povinnosti podle ustanovení § 7b odst. 1 trestního řádu je uchování již existujících dat v nezměněné podobě a související ochrana před zásahy vedoucími k jejich změně, ztrátě či zničení. Ochranu dat však nelze ztotožňovat s jejich znepřístupněním. Proto bude osoba, vůči které opatření směruje, zpravidla moci nadále disponovat dotčenými daty. Omezeno bude pouze specifikované nakládání, hrozící způsobením změn a tím další neupotřebitelností v trestním řízení.

Uložení takového opatření nebude automaticky zakládat oprávnění orgánů činných v trestním řízení na přístup k uchovaným datům, ale slouží pouze k uchování dat po stanovenou dobu v nezměněné podobě. Ta mohou být následně zajištěna za využití dalších institutů trestního řádu a teprve poté se s nimi budou moci seznámit orgány činné v trestním řízení.

V některých případech může zájem na řádném vedení trestního řízení vyžadovat, aby byla informace o nařízení uchování dat utajena, už s ohledem na to, že šetření věci bude ve své počáteční fázi. Proto ustanovení § 7b odst. 1 dovoluje orgánům činným v trestním řízení uložit adresátovi povinnost provést blíže nedefinovaná opatření, která zabrání zpřístupnění informace o tom, že policie či státní zástupce uchování dat nařídili. Utajení poskytne orgánům činným v trestním řízení potřebný čas prověřit všechny skutečnosti a okolnosti daného případu a případně učinit další kroky k zajištění dat.

Uchovat a znepřístupnit

Nové ustanovení trestního řádu však obsahuje i přísnější odstavec 2, upravující možnost nařídit znepřístupnění dat. To je aplikovatelné za účelem zabránění pokračování v trestné činnosti nebo jejímu opakování, a mělo by tak přicházet v úvahu z logiky věci až v pozdější fázi trestního řízení. Prostřednictvím takového příkazu může být uloženo znemožnění přístupu jiným osobám ke konkrétně vymezeným datům (například na webovou stránku, zveřejněné video).

Znemožnit přístup není možné vždy, ale pouze pokud již k páchání trestné činnosti dochází nebo trestná činnost dosud pokračuje. Nepostačí tak důvodná obava, ale musí se jednat o krok, kterého je skutečně třeba k zabránění páchání trestné činnosti. V praxi může jít například o šíření pomluv prostřednictvím webových stránek, prodej zboží přes podvodný e­-shop nebo neoprávněné zpřístupňování autorských děl veřejnosti.

Nová právní úprava obou institutů dopadá na taková data, která jsou uložena v počítačovém systému nebo na jiném nosiči informací. Pro účely trestního řádu bývá počítačový systém definován jako skupina vzájemně propojených nebo souvisejících zařízení, z nichž jedno nebo více provádí na základě programu automatické zpracování dat. Tedy zpracování bez přímého lidského zásahu. Jiný nosič informací pak představuje jakýkoliv nosič dat v informační technice, na který lze informaci uložit a následně ji z něj přečíst − například pevný disk, flash disk či přepisovatelné CD.

Povinnosti dle obou odstavců § 7b trestního řádu se ukládají pomocí příkazu ve formě usnesení orgánu činného v trestním řízení. Rozhodování o vydání příkazu o uložení povinností konkrétní osobě je svěřeno všem orgánům. Příkaz tak může vydat předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo i policista, který však potřebuje k vydání příkazu předchozí souhlas státního zástupce.

Výjimkou je však situace, kdy předchozího souhlasu nelze dosáhnout a věc − podle uvážení policie − nesnese odkladu. Příkaz je určen konkrétní osobě, která disponuje daty, tedy daty důležitými pro trestní řízení, která takové osoba drží anebo je má pod kontrolou. Není však možné požadovat po poskytovatelích služeb, aby shromažďovali a uchovávali data, která běžně při své obchodní činnosti nezpracovávají, ani požadovat vyvíjet nebo užívat takovou techniku, aby tento sběr dat byli schopni zajistit.

Data musí být v rámci příkazu konkretizována a samotný příkaz je vydán vždy na omezenou dobu, a to maximálně na dobu 90 dnů. V případě nesplnění povinnosti uložené v příkazu se osoba vystavuje riziku uložení pořádkové pokuty ve výši až 50 tisíc korun, případně postihu trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí. Ruku v ruce s rozvojem moderních technologií jde i rozšiřování možností na poli páchání trestné činnosti. Nově vložené ustanovení by mělo zajistit rychlý nástroj k uchování dat v nezměněné podobě do doby, než bude vyhodnocen další nejvhodnější postup, případně vést k jejich zajištění pro další účely trestního řízení, zejména pro dokazování.

Nejdřív poslechnout, pak teprve stěžovat

Nová právní úprava však přináší i možnost zabránit opakování nebo pokračování v trestné činnosti znepřístupněním dat. S ohledem na skutečnost, že aplikace opatření podle obou odstavců § 7b není omezena na vedení trestního řízení pro omezený okruh trestných činů. Lze se domnívat, že nové instituty mohou být využívány relativně často. Nelze vyloučit ani riziko nadužívání tohoto institutu v přípravném řízení, a to zejména v situacích, kdy bude příkaz uložen policejním orgánem za souhlasu státního zástupce.

Příkaz, bez ohledu na to, zda je jím uložena povinnost k uchování nebo znepřístupnění dat, je vykonatelný okamžikem jeho vydání, proto se každá osoba, jíž je uložena povinnost, musí příkazu podřídit. Stížnost proti usnesení policejního orgánu je sice obecně přípustná, avšak trestní řád jí nepřiznává odkladný účinek. Proto lze očekávat, že případné zrušení příkazu na základě stížnosti obvykle nastane až poté, co nezákonnému příkazu policejního orgánu bude vyhověno. Pokud příkazem rozhodne soud nebo státní zástupce, stížnost přípustná není.

To může být problematické zejména při znepřístupňování dat podle § 7b odst. 2 trestního řádu, které může mít ve specifických případech zásadní dopady. Může vést například až k vypnutí navštěvovaného internetového obchodu.

Zároveň je třeba upozornit, že výše popsané nedostatky nových ustanovení, které spočívají v širokých možnostech aplikace bez omezení na některé trestné činy nebo omezeném přezkumu, nelze ztotožňovat s oprávněním orgánů činných v trestním řízení využívat je libovolně. I přes absenci judikatury ve vztahu k novým institutům je zřejmé, že orgány činné v trestním řízení budou muset vždy vážit důsledky uložení příkazu, aby vyhověly požadavku trestního řádu na "šetření práv dotčených osob".

Důležitý je i ústavněprávní rozměr institutu znepřístupnění dat, který svou podstatou spočívá v mocenském zásahu státu do základních práv, konkrétně do práva vlastnit majetek, případně práva na podnikání. Případné nepřiměřené užití příkazu tak může v krajním důsledku vést i k jejich porušení a může vyústit přezkumem příkazu Ústavním soudem.

Problematická z hlediska ústavnosti navíc může být i samotná úprava podmínek pro vydání příkazu, která se jeví jako příliš benevolentní. V přípravném řízení nevyžaduje povolení soudu, ale někdy dokonce umožňuje policii rozhodnout bez souhlasu státního zástupce. Na rozdíl od některých jiných institutů trestního řádu navíc nejsou kladeny žádné konkrétní požadavky na odůvodnění příkazu. Přesto věřme, že policie a státní zástupci budou využívat nově svěřené možnosti uvážlivě a budou šetřit práva a zájmy těch, vůči nimž by bylo možno uvedené kroky uplatňovat, ačkoli se nové ustanovení jeví jako silně invazivní a zneužitelné. Obavy z nového ustanovení se sice snaží mírnit ministerstvo spravedlnosti, které uvedlo, že příkaz k znepřístupnění dat nelze využít k vypnutí celého webu, pokud veškerý jeho obsah není nelegální či jinak závadný. Podle prvních zkušeností některých poskytovatelů webhostingových služeb tomu však tak v praxi vždy být nemusí. Nastalé situaci by proto měla odpovídat náležitá procesní aktivita právních zástupců a obhájců dotčených osob, aby v brzké době došlo k patřičnému výkladu tak široce formulované pravomoci.

Článek byl publikován v měsíčníku Právní rádce.