Opisování čísla karty nahradí okamžité placení. Je to pohodlné, ale i bezpečnější, říká šéf produktu Visa

Pandemie covidu výrazně urychlila elektronizaci plateb. Jaké nejzásadnější změny ve spotřebitelském chování teď pozorujete?

Největší trend je digitalizace jako taková. A to jak z pohledu kamenných prodejen, kde najednou mnohem víc obchodníků začalo přijímat platební karty, tak i z pohledu preferencí spotřebitelů, kteří se začali dál přesouvat od plastových karet k mobilním telefonům. Byl k tomu i hygienický důvod. Řešilo se třeba zadávání PIN kódu na platebním terminálu, na který sahají další tisíce lidí. Když platíte mobilem, biometrie proběhne na telefonu a vy se toho zařízení ani nedotknete. Zájem o placení mobilem byl i předtím, ale covid ho akceleroval.

Proč se po pandemii lidé nevrátili zase k hotovosti?

Protože zjistili, že je to mnohem pohodlnější. Spousta lidí, která se bezhotovostním platbám předtím vyhýbala – ať už ze zvyku, kvůli obavám z bezpečnosti nebo z jiných důvodů –, dostala během covidu impulz k tomu, aby to vyzkoušela, zalíbilo se jí to a už u toho zůstala. Velká změna nastala i u obchodníků. Nevzpomínám si, že by předtím obchodníci podporovali platbu kartou otevřeně, že by ji upřednostňovali nebo žádali zákazníky, aby platili kartou. To se dnes stále děje. V řadě obchodů se pořád setkáte s prosbou, aby zákazníci platili pokud možno kartou.

Nebo pouze kartou.

To u nás není až tak obvyklé, ale například v Británii extrémně přibylo obchodníků, kteří berou jenom platby kartou. Třeba i v pekárně. Zjistili, že ta bariéra už je minimální – kartu dnes reálně každý má – a že se jim vyplatí se hotovosti zbavit, protože je s ní spousta práce a nákladů navíc. Myslím, že u nás by to fungovalo taky, ale zatím jen v určitých lokalitách a určitých obchodech, protože jisté procento lidí se stále bezhotovostním platbám brání.

Jaká nová rizika digitální placení přináší?

S novými technologiemi bych naopak řekl, že jich ubývá. Když jdete zaplatit do prodejny bankovkami, vždycky hrozí, že peníze ztratíte. Nebo že vám obchodník špatně vrátí. S platební kartou těchto fyzických hrozeb ubývá a ještě míň je jich při placení mobilním telefonem.

A v čem je platba mobilem bezpečnější než kartou?

V telefonu nemáte šestnáctimístné číslo karty. Je nahrazené tzv. tokenem. Kdyby ho někdo získal, nemůže ho zneužít, jako tomu bylo u čísla platební karty. V prodejně při placení nemusíte zadávat PIN v situaci, kdy vám stojí za zády další zákazníci. A nevytahujete z peněženky kartu, kterou byste mohli ztratit. Samozřejmě můžete ztratit i mobilní telefon, ale pravděpodobně na to přijdete mnohem rychleji než při ztrátě karty. A co je důležitější, telefon máte zamčený a nikdo vaši kartu použít nemůže. Platba se potvrzuje biometrií a zcizit biometrii je prakticky nemožné, na rozdíl od PIN kódu a karty.

Mluvíte o fyzickém zneužití platebního zařízení, ale co nebezpečí, která nám hrozí v digitálním světě?

Tam je to složitější, pokud tedy mluvíme o e-commerce. Když platíte řekněme tím staromódnějším způsobem – zadáváte šestnáctimístné číslo karty –, je zapotřebí větší obezřetnost, ověřit si, kam člověk tyto údaje zadává. Nicméně s dnešním vývojem zabezpečovací technologie je ta platba stejně zabezpečená, jako když platíte ve fyzickém světě.

Které formy potvrzování platby jsou nejbezpečnější?

U autorizace platby jde o vyvážení pohodlnosti a bezpečnosti. Když něco uděláte příliš bezpečné, tak to pravděpodobně bude uživatelsky velmi nepříjemné a zdlouhavé. My ale pozorujeme dva typy uživatelů. Jedni jsou ti, které jakákoli další validace platby otravuje (přece už to potvrdili, tak proč mají znovu něco autorizovat…), druzí jsou naopak nervózní, když platbu potvrzovat nemusí. Pokud ale platíte prostřednictvím digitálních peněženek, např. Google Pay a Apple Pay, tak platbu validujete pomocí biometrie a to je bezpečné i pohodlné zároveň. Právě díky tomu vidíme, že lidé, kteří přešli na platby mobilem, už se k plastové kartě nevrací. V Česku je asi 20 procent lidí, kteří platí primárně telefonem, a ti neprovedou více než jednu transakci fyzickou kartou za měsíc.

Má přechod na bezhotovostní platby dopad i na naše nákupní chování?

V minulosti se objevovaly argumenty, že lidé, kteří přejdou na kartu, utrácí víc. Nebo že mají menší přehled o svých výdajích. Naše průzkumy to ale nikdy nepotvrdily. Spíše naopak. Když člověk provede třeba pět hotovostních plateb denně, není možné, aby si později pamatoval, kde, za co a kolik platil. Zatímco při platbě kartou tento přehled pořád má. Může si dohledat i historii plateb a mnohem lépe finance plánovat. Další výhodou je chargeback, kdy máte možnost získat peníze zpátky v případě, že vám zboží zaplacené na internetu nebylo doručeno. To je v případě platby hotovostí o dost složitější.

Jaká je při placení kartou nebo mobilem nejcitlivější fáze, kde může dojít ke zneužití?

Nejslabším místem v celém tom procesu je samotný spotřebitel. Počet lidí nakupujících na internetu se v pandemii dramaticky zvýšil a pořád roste, pomaleji se ale učíme prověřovat si internetové obchodníky. Je potřeba si dávat pozor i na různé phishingové e-maily a esemesky. Když člověk nakupuje u neznámého obchodníka, tak je samozřejmě důležitější si ověřit, že je to reálný obchodník, že má nějaké pozitivní recenze, že ta stránka splňuje základní parametry.

Když ale pomineme chybu na straně spotřebitele nebo obchodníka, jak velké riziko je, že platební transakci napadne ještě třetí strana?

Prakticky minimální. Česká republika je na tom z pohledu podvodů mnohem lépe než západní Evropa. Případy zneužití platební karty jsou u nás ve fyzickém světě řádově desetinásobně nižší a v e-commerce řádově trojnásobně nižší než ve zbytku Evropy.

Čím to je?

Je to historicky dané tím, jak u nás vznikaly zabezpečovací technologie 3D Secure. Když vloni přišla regulace PSD2, která tohle zabezpečení plošně nařizuje, tak se to víceméně týkalo jen zbytku Evropy. U nás a v dalších zemích střední Evropy už to fungovalo skoro z 95 procent. Bezpečnost byla v Česku vždycky na vyšší úrovni. Na druhou stranu je třeba si uvědomit, že nekupujeme zboží jenom v Česku, takže při nákupech ze zahraničí je namístě větší obezřetnost.

Co může držitel karty dělat ve chvíli, kdy už k podvodné transakci dojde?

Primárním kontaktním bodem pro spotřebitele je banka, která mu platební kartu vydala. Proto je důležité monitorovat pohyby na účtu a případnou rizikovou transakci odhalit co nejdřív. Některé banky už vám dnes nabízejí možnost kliknout na transakci, o které jste přesvědčeni, že jste ji neprovedli vy, a hned to začne řešit. Samozřejmě, při dnešním množství transakcí se snadno stane, že ve skutečnosti jste tu platbu provedli. Proto už banky pro lepší přehlednost zobrazují u transakcí lokaci, často i logo obchodníka a další údaje. Zároveň to ale není jen na vás. Banka má své vlastní mechanismy, pomocí kterých sleduje chování na základě jistých pravděpodobností. Když například uděláte jednu transakci fyzicky v českém supermarketu a za hodinu se objeví další transakce fyzicky v Singapuru, tak celkem logicky bance vyskočí nějaké varování a může relativně rychle reagovat.

Jak je to s ochranou osobních údajů? Je tahle obava častou bariérou v přechodu na bezhotovostní placení?

Myslím si, že spotřebitelů, kteří s tím mají problém, je relativně málo, ale jsou dost hlasití. Pro většinu lidí je důležitá hlavně bezpečnost a pohodlnost. Osobní údaje jsou samozřejmě anonymizované, jsou v zabezpečených bankovních systémech.

Jakým směrem se budou platební metody rozvíjet do budoucna?

Nepochybně bude pokračovat digitalizace a bude se to dál soustřeďovat kolem mobilního telefonu. Je vidět, že si lidé budou chtít platby zjednodušovat, pozorujeme i zvyšující se tendenci ukládání karet u obchodníků. Významnou roli bude hrát také spojování internetové identity s platbami. Už se to částečně děje díky BankID a bude se to pravděpodobně rozšiřovat. Novým standardem bude click to pay, který Visa spustila na začátku letošního roku. Nabízí možnost uložit si kartu u kartové společnosti pro pohodlnější placení na internetu. Je to další forma zjednodušení platby. Spotřebitel platí jediným kliknutím a nemusí si přitom ukládat svou kartu u desítek různých obchodníků. Banky budou určitě nabízet možnost podívat se, kde všude máte svou kartu uloženou. To je myslím věc, která tady v současné době trochu chybí, hlavně těm, kdo kartu používají často. Celkově bychom tady v Česku potřebovali lepší finanční vzdělávání. Spotřebitelé by si měli kontrolovat nejen informace o tom, kde transakce udělali, ale i za co utrácejí, jaké mají životní náklady, ve kterých oblastech by mohli třeba ušetřit a do čeho chtějí peníze dávat. A řekl bych, že placení kartou těmto návykům svým způsobem pomáhá.

Článek vznikl ve spolupráci se společností Visa

Cashless Future

Jako jedni z prvních v Evropě zavádíme v Česku placení na internetu jedním klikem, říká šéf Visy

6. 12. 2022 ▪ 10 min. čtení