Sexuální obtěžování jsou i „blbý kecy" a porno není realita, učí se školáci

K pornografii se dostávají děti často už v šesti letech. Čím dříve ji začnou sledovat, tím větší je podle odborníků pravděpodobnost, že takové sexuální chování budou považovat za normální a negativně se to promítne do jejich budoucího života. Nebo se samy stanou obětí predátora. Předejít tomu může kvalitní sexuální výchova. Na základní škole Solidarita v Praze 10 proto děti učí více než jen o riziku pohlavních chorob.

„Sexuální obtěžování je, když někdo někoho znásilní.“ „A taky se to týká obtěžování na internetu, třeba posílání nahých fotek." „Blbý kecy, to je taky sexuální obtěžování." Třída 7.C na Základní škole Solidarita v pražských Strašnicích má hodinu sexuální výchovy. Tématem je právě sexuální obtěžování. Děti sedí v kroužku a na úvod své učitelce Aleně Migdauové hlásí, co si pod tímto spojením představují.

Učitelka vše píše na tabuli. Ta se postupně plní pojmy jako osahávání, obtěžování bez souhlasu nebo nahaté fotky. Připomíná to situaci z filmu Pelíšky. Jenže zatímco filmová učitelka Eva Holubová se před rodiči pohoršovala, že děti používají jedno neslušné slovo, Alena Migdauová s žáky trpělivě diskutuje.

Poté je rozdělí do skupin a rozdá jim vytištěné články z médií o skutečných případech sexuálního obtěžování. Každá skupina si svůj příběh přečte a ostatním odprezentuje, o čem byl a k jakému nevhodnému chování v něm docházelo. Sedmáci díky tomu zjišťují, že obtěžování se často děje mezi nadřízeným a podřízeným a může se ho dopouštět i žena vůči muži, stejně jako se může dít mezi osobami stejného pohlaví.

Základní škola Solidarita je jednou ze škol, které dětem v sexuální výchově nechtějí přednášet jen o tom, jak se rodí děti nebo jak se chránit před pohlavními chorobami. Zaměřují se spíše na spokojenost ve vztazích, osobní hranice, genderové stereotypy a odlišnosti nebo téma pornografie.

„Sexuální výchovu považuji za důležitou prevenci sexuálního násilí, zneužívání, duševního zdraví a podobně. Je nutné, aby se děti uměly chránit a rozuměly sexuálnímu obsahu na internetu," vysvětluje ředitelka školy Karin Marques.

Sexuální výchova snižuje zájem o pornografii

Zejména s pornografií se setkává velké množství dětí. Poprvé často už v šesti letech, ve třinácti ho viděla většina z nich, ukázal průzkum sexuoložky Petry Sejbalové a lékařky Jany Martincové z roku 2020 průzkum pro vydavatelství Babyonline.

„Ve studii jsme zjistily, že na porno koukají již úplně malí školáci od šesti do deseti let. Právě ti jsou nejzranitelnější vůči útokům sexuálních agresorů na internetu. Z této skupiny dokázalo přerušit konverzaci s online agresorem pouze 58 procent dětí," upozorňuje Martincová na alarmující souvislost.

Jejich výzkum zároveň odhalil, že kvalitní sexuální výchova v rodině nebo ve škole významně snižuje zájem dětí o pornografii. Jenže ze školy se tyto informace dozvídá jen devět procent dětí, většina je čerpá od vrstevníků nebo z internetu.

„Problém je, že děti si myslí, že to, co vidí v pornu, je reálný sexuální život. A potom to i opakují. Pokud ale děti čerpají nejvíc informací z internetové pornografie, tak čerpají z nereálnosti, absurdity a dokonce někdy i patologie," doplňuje primářka sexuologického oddělení Fakultní nemocnice Brno Petra Sejbalová.

Vzpomíná například na mladého muže, kterému se opakovaně nepodařilo přijít o panictví. Od dvanácti let totiž sledoval porno a potřeboval, aby se dívka chovala jako pornoherečka. Lékařky se proto obávají, že nekvalitní sexuální výchova může vést i k nižší porodnosti.

Krize středního věku je nejlepší období v životě

16. 12. 2022 ▪ 7 min. čtení

Lidské tělo, AIDS, antikoncepce. A to je vše

O důležitosti sexuální výchovy svědčí i případy z poslední doby. U soudu je kauza bývalého poslance Dominika Feriho obžalovaného ze dvou znásilnění a z jednoho pokusu o něj. Sexuální obtěžování ze strany učitelů řeší hned na několika univerzitách, někde po aférách zřídili funkci studentského ombudsmana.

„Sexuální obtěžování tu bylo vždycky, spíše se už oběti nebojí ozvat. Sexuální výchovy je ale ve školách málo, je to problém dlouhodobý a možná teď sklízíme plody, protože jsme s tím nic nedělali," přemítá ministr školství Vladimír Balaš (STAN).

Věnovat se ve škole tématům, jako je pornografie, obtěžování či konsensuální sex, doporučuje i Světová zdravotnická organizace. Realita je ale mnohdy odlišná. „Sexuální výchovu většinou školy vůbec nemají, nebo je součástí biologie, kde se dozvídají něco o lidském těle, pohlavně přenosných chorobách, zřídkakdy o antikoncepci. A tím to končí," shrnuje ředitelka neziskové organizace Konsent Johanna Nejedlová. Pro učitele proto připravili metodiku a pořádají pro ně i kurzy, jak sexuální výchovu učit.

Z jejich materiálů čerpala i Alena Migdauová, která ji učí druhým rokem jako součást občanské výchovy. S žáky má jednu hodinu týdně po dobu tří měsíců. V předmětu působí jako tandemový učitel, to jí umožňuje předmět učit jen část roku.

Každou hodinu začíná tím, že dětem představí téma a na tabuli zapisuje, co si s ním spojují. „Na začátku je potřeba nastolit atmosféru. Věnuji se proto spíše vztahům, hranicím v nich, co znamená souhlas. Potom se dostáváme k genderovým stereotypům. A na konci k pornografii a k pohlavním orgánům, kdy dětem vysvětluji, že je v pořádku, když vypadají jinak," popisuje učitelka. Témata jako antikoncepce a orgány nechává spíše na přírodopisu. Dětem chce předat informace hlavně z oblastí, které podle ní internet zkresluje, nebo je z něj nevyčtou vůbec.

Uctivé vyjadřování a žádné otázky na manžela

Učitelka přiznává, že mnoho věcí s dětmi často nestihne probrat. „Musíte počítat s tím, že řeknete slovo a následuje rozklad celého týmu, smějí se nebo mají poznámky," popisuje, v čem je výuka náročná. Je v kontaktu s kolegy z jiných škol, někde už sexuální výchovu také začínají učit.

Uznává, že to není práce pro každého pedagoga a vyžaduje otevřený přístup. Občas se setkává s tím, že děti si s pojmem sex asociují sprostá slova. V jedné skupině se jí stalo, že při zahajovací aktivitě dítě vykřiklo "tvrdá mr*ačka“. I s tím si musela umět poradit. Připomněla žákům, že platí pravidlo vyjadřovat se uctivě. Na tabuli ale slova napsala.

„Vnímám to tak, že výraz už v hlavě mají a je potřeba na něj zareagovat a zkorigovat ho. Opravdu často informace získávají z pornografie a myslí si, že takto sex vypadá. Je důležité jim vysvětlit, že to tak není. Když se tomu budu vyhýbat, ničemu nepomůžu," vysvětluje Migdauová.

Podle ní si učitel sexuální výchovy také víc než v jiných předmětech musí stanovit hranice, aby si děti uvědomovaly, že ho musí respektovat a není to jejich kamarád. Proto zavedla další pravidlo - žáci se mohou ptát na cokoliv, ale nesmí to směřovat na její osobní život. Klidně ať se zeptají, jak dlouho průměrně trvá pohlavní styk, ale nemohou se zeptat, jak dlouho trvá jí.

Každá třída je navíc jiná. Někdy děti mají o probíraných věcech velmi dobrý přehled, jindy k nim ještě nedozrály. Pokud je někomu téma nepříjemné, může žák odejít na chodbu. V jedné třídě se tak stalo, že při probírání podoby pohlavních orgánů polovina dětí odešla a druhá polovina byla nadšená. U pornografie si zase učitelka všímá, že zatímco dívky jsou jí znechuceny, pro chlapce je její sledování známkou frajerství.

Žáci 7.C se shodují, že je víc baví jiné předměty, ale jsou rádi, že mají možnost se o těchto věcech pobavit s učitelem, nejen s vrstevníky. Sedmačku Julii hodina o sexuálním obtěžování zatím zaujala nejvíce. „Dozvěděla jsem se, že sexuální obtěžování je i pokřikování na ulici třeba kvůli oblečení. To jsem nevěděla," vyzdvihuje. Na příští hodině si budou povídat o tom, jak na případné obtěžování mají reagovat. Beáta by zase ocenila, kdyby se více věnovali LGBT+ lidem. Také ji mrzí, že kluci podle ní občas v hodinách reagují nepřiměřeně.

Sexuální výchova není jen o sexu

V Česku zatím neexistuje jednotná koncepce, jak sexuální výchovu učit. Ministerstvo školství ale slibuje, že ji ve spolupráci s organizací Konsent připraví. „Sexuální výchova by měla mít na školách své místo. Bude to součástí kurikul," říká ministr Balaš. Zatím není jasné, zda to má být samostatný předmět, nebo součást jiného.

Podle Nejedlové by bylo nejlepší, kdyby se téma prolínalo více ročníky. Navrhuje ho třeba formou projektového dne. Děti by se měly postupně dozvídat více o svém těle, o tom, jak si nastavit osobní hranice a jak reagovat, když hranice někdo překročí, i o vzájemném respektu.

Připomíná, že sexuální výchova neznamená dětem odmalička vysvětlovat, jak vypadá sex. Právě z toho mají někteří rodiče obavu. Domnívají se, že by to na jejich potomky mohlo mít špatný vliv. „Pokud ale chceme společnost proměňovat, aby nedocházelo k sexuálnímu násilí, měli bychom vzdělávat ty nejmladší," přesvědčuje Nejedlová.

Sexuální výchovu učí i předsedkyně Učitelské platformy Petra Mazancová na Gymnáziu Josefa Jungmanna v Litoměřicích. Zaměřuje se hlavně na téma hledání genderové a sexuální identity. „To se hodně dotýká dvanáctiletých a třináctiletých. Vysvětlujeme si, že homosexuálové nebo transgender lidé jsou normální, nevymýšlejí si to," přibližuje Mazancová.

Alena Migdauová s ní souhlasí. Podle jejích zkušeností přibývá dětí, které si nejsou jisté svou identitou. Když za sebou mají hodiny sexuální výchovy, lépe se s tím podle ní srovnávají. V tom učitelka ze strašnické základní školy momentálně spatřuje nejviditelnější výsledky své práce.

Článek vznikl za podpory Nadace České spořitelny a společnosti Google.