Umění ve sbírkách slibuje až třicetiprocentní zhodnocení za rok. Štěstí ale přeje těm, kteří se na trhu vyznají

Vysoké úrokové sazby, jen pomalu klesající inflace i přetrvávající nejistota na trhu jsou několik posledních měsíců „ideálním“ stimulem pro hledání prostoru ke zhodnocení financí. Na jedné straně existují tradiční nástroje, jako spořicí účty, investice do akcií, dluhopisů či podílových fondů. Nabízejí se ovšem také moderní formy zhodnocení v podobě alternativních investic.

Obecně řečeno, jde o investování financí do takových aktiv, která jsou do jisté míry vzácná a jejich množství v čase je omezené. Na jedné straně stojí tedy výše zmíněné investiční klasiky, na straně druhé jsou alternativní investice, kam se nejčastěji řadí nemovitosti, investiční zlata a další drahé kovy a v neposlední řadě rovněž umělecká díla a starožitnosti.

Právě umění se svým charakterem odlišuje od klasických investičních aktiv, když například oproti akciím či dluhopisům, které jsou „pouze“ dokladem potvrzujícím hodnotu vložených finančních prostředků, má umělecké dílo hodnotu samo o sobě. A v čase tato hodnota ještě může narůstat.

„Umění je krásné a investice do něj s sebou nesou emoce. V ruce něco skutečně fyzicky držíte, něco, co jste si sami vybrali, protože jste tak vnitřně nastaveni, k čemu máte díky svým zkušenostem, znalostem, prožitkům, vztah. U klasických investic chcete mít především dobrý výnos, umění vám umožňuje navíc ten skvělý pocit souznění, radosti, hlubokého zaujetí nebo cokoliv dalšího,“ říká Marina Votrubová specializující se v UniCredit Bank na Art Banking.

Navíc umění jako investice má za sebou poměrně dlouhou tradici, kdy v dílčí míře sehrála umělecká díla roli investičního ochránce proti burzovním výkyvům. Odborníci často zmiňují jako příklad z nedávné doby finanční krizi v letech 2008 a 2009, kdy se právě umění ukázalo jako skvělý uchovatel hodnoty.

Rada odborníků

Také investice do uměleckých děl by se měla řídit jedním ze základních investorských pravidel – diverzifikace portfolia. Umění by tedy nemělo být jedinou formou investic v portfoliu každého investora, aby se vyhnul případnému riziku ztráty hodnoty investic v případě nestability trhu. Ostatně dnešní možnosti vlastního řešení investic jsou čím dál rozsáhlejší, takže tento princip není složité dodržovat.

Investice do umění se řídí stejnými zákonitostmi jako jiné investice. Pokud však někdo s uměním teprve začíná, měl by si najít vhodného průvodce tímto specifickým světem. „Nejen že můžeme koupit umění, které nemá proklamovanou kvalitu a hodnotu, ale může dojít i ke koupi falza. A to opravdu není dobrá investice. Čím déle se na trhu s uměním pohybujeme, tím snáze rozpoznáme kvalitní galerii nebo dílo a umělce,“ upozorňuje Votrubová.

Odborníci proto doporučují zaměřit se spíše na umělce, kteří už mají za sebou nějakou výstavní činnost a jejichž díla jsou ideálně zastoupena i ve sbírkách veřejných institucí. Dobré je sledovat reakce na umělce nejen na stránkách magazínů, ale vždy i ze strany odborné veřejnosti.

„Pokud si investor není zcela jistý svými znalostmi a úsudkem, existují poradci, kteří ochotně pomohou v orientaci na trhu s uměním. K tomu patří i další vzdělání v oblasti, jež nás zajímá, a zvědavost, která nás nutí stále nasávat nové informace, jež si můžeme dávat do souvislostí. Zároveň ale doporučuji kupovat to umění, které se nám líbí, vyvolává v nás nějaký pocit,“ dodává specialistka na Art Banking.

Podle ní mohou také zájemci využít místo investice do konkrétního umělce či díla jako alternativu fondy umění, za nimiž stojí zkušení kurátoři a experti. Jako příklady takových fondů v Česku uvádí fond Pro Arte nebo Artefin.

Ostatně i klienti UniCredit Bank v rámci služby Private Premium mají pro investice v oblasti umění už více než 15 let možnost konzultací se stálým interním poradcem, který je k dispozici začínajícím i zkušeným sběratelům a investorům.

Tenká hranice mezi investicí a sbírkou

Rostoucí zájem o umění potvrzují též obraty světových i českých aukčních síní i ceny, kterých umělecká díla na aukcích dosahují. Umělecká díla jsou tak čím dál více nakupována investory, kteří vnímají umění jako atraktivní nástroj investice.

„Často se stává, že původně čistě investorský záměr do umění nebo starožitností se postupně promění v záměr sběratelský, či přímo sběratelskou vášeň. Za dlouhou dobu, kterou se umění věnuji, jsem takových investorů proměněných ve sběratele zažil celou řadu. Hranice mezi investicí a sběratelstvím tedy může být velmi tenká,“ podotýká Tomáš Hejtmánek, majitel aukční síně Arthouse Hejtmánek.

Umělečtí i investiční odborníci potvrzují, že galeristé a aukční domy v současné době zaznamenávají rostoucí zájem o koupi umění. Ať už tento zájem projevují začínající sběratelé či investoři. „Lidé čtou o rekordech na aukcích, přemýšlejí o tom, co udělat s hotovostí, jejíž hodnota klesá, pro jiné je důležité sbírat umění pro ně samotné,“ doplňuje.

Kromě vysoké inflace, kvůli níž finanční úspory ztrácejí na hodnotě, se také u rostoucího zájmu (nejen) o umění projevil ještě důsledek pandemie covidu. „Znásobil se počet milovníků umění, sběratelů a investorů. I přesto, že galerie byly ještě před dvěma lety zavřené, obchod kvete. A současná návštěvnost je ohromná,“ říká Zdeněk Sklenář, majitel stejnojmenné galerie.

Výnos s otazníkem?

Na rozdíl od klasických aktiv však umění představuje oblast, v níž se obtížněji odhadují budoucí výnosy. Částečně mohou odrážet vývoj světa kolem nás – kdy je v něm vše propojeno. K dispozici jsou navíc nejrůznější průzkumy a studie, které reflektují, jak se svět umění právě teď chová.

Zhodnocení sběratelských aktiv například sleduje společnosti Knight Frank prostřednictvím Knight Frank Luxury Investment Index (KFLII). Z něj mimo jiné vyplývá, že umění bylo výnosné. Zatímco celkově sběratelská aktiva v průměru dosáhla sedmiprocentního zhodnocení, tak hodnota umění ve sbírkách za poslední rok vzrostla o 30 procent.

„Ekonomická nejistota a vyšší úrokové sazby ovlivňují nejen trh s luxusem, ale investiční trh obecně. Nicméně, jak ukazují naše statistky, i v této době rostou investice do umění. Je vidět, že solventní investoři hledají bezpečnou alokaci svých finančních prostředků,“ uvádí Zdenka Klapalová, jednatelka české pobočky Knight Frank.

Všichni, kdo radí začínajícím sběratelům, říkají, že zásadní je vzdělání. „Myslím, že by tito lidé měli být zvídaví a taky trochu kurážní: nebát se zeptat, a to třeba galeristy na jeho umělce, ceny apod. Někdo zase ocení edukační programy, které pořádá třeba Národní galerie v Praze, Winternitzova vila nebo EduArt, kde se věnují právě začínajícím sběratelům,“ vyzývá specialistka na Art Banking.

Odborníci se shodují, že hlavně v Česku převládá zájem o české umění, většinou trochu staršího data. Trend se ale pozvolna začíná měnit. To i s příchodem mladších zájemců o umění, kteří se už kloní spíše k současnému umění.

Jako příklad lze uvést sbírku Art hotelu Miura v Čeladné, která začínala s díly Václava Radimského, a v průběhu uplynulých let do své sbírky přidala Jeana-Michela Basquiata či Damiena Hirsta. „Na zámku Bechyně během léta zase vystavují současné umění od špičkových českých i světových umělců, takže se k tomu dostanete i mimo největší centra, ale není to tak časté. Tento prozatím ne příliš silný trend příklonu ke světovému umění se snaží zachytit i 1. Art Consulting, jež ve svých aukcích nabízí velice zajímavý výběr současných umělců,“ dodává Votrubová.

S nástupem digitalizace se tento trend pomalu dostává také do umění, i když v Česku s ním lidé spíše jen koketují a neberou to jako otázku investice. Na dotaz HN, zda digitální umění může vytlačit to klasické, však odborníci i galeristé odpovídají, že spíše ne. Podle nich jde o zajímavou novinku, kterou je dobré sledovat, ale klasické umění bude minimálně v nejbližších letech dominovat.

Článek vznikl ve spolupráci s UniCredit Bank.