Česko by mohlo být evropským centrem umělé inteligence. Jde jen o to umět spojit síly, míní organizátoři Dnů AI

Umělá inteligence urychluje potřebný vývoj, není proto nutné brát ji jako strašáka. Snažíme se i přes rizika, která s AI souvisejí, poukázat na to, že je ohromnou příležitostí, která nás může popostrčit,“ říká Lukáš Kačena, ředitel spolku prg.ai. „Jde o to dát síly i zdroje, které jsou omezené, dohromady. Využít je efektivně, aby posunuly celou republiku,“ doplňuje Jan Bárta, koordinátor platformy Brno.AI. Že je propojení napříč Českem možné, je i poselstvím Dnů AI, které startují v Brně a následně se přesunou i do dalších měst.

Spolek prg.ai má ambici stát se evropským centrem umělé inteligence. Je vůbec teoreticky možné naplnit ji při současném přístupu státu k podpoře umělé inteligence?

L. K.: Chceme, aby Praha byla centrem umělé inteligence. Myslíme si, že podhoubí pro to má. Jsou tu kvalitní univerzity, jež vzdělávají relativně slušný počet studentů, kteří každý rok promují v oborech specializovaných na AI. Máme tady špičkový výzkum a stejně tak i některé evropské, potažmo světové výzkumnické špičky. Na trhu se pohybují zajímavé start-upy, které získávají velké investice i ze zahraničí. Nicméně ambice, již máme ve vínku, je už několik let stará a svět samozřejmě nespí a nečeká na nás.

Je třeba zrychlit?

L. K.: Trochu bijeme na poplach, že nesmíme usnout na vavřínech a musíme do této oblasti „šlapat“. To se týká všech – univerzit, firem i státu. Některé země – a to už před boomem, který nastal s ChatemGPT, ve velkém investují do AI. Vznikají ohromná centra, do podpory a výzkumu se lijí enormní peníze. Ať už je to Francie, Německo nebo Kanada, o Spojených státech, Číně, Japonsku a Jižní Koreji nemluvě. Do umělé inteligence významně investují také země z regionu střední a východní Evropy jako Bulharsko a Polsko. I z toho důvodu by měl náš stát zásadně přidat.

Může být problémem pro vývoj AI v Česku i momentálně omezené množství peněz putující do školství?

L. K.: Jedna věc je připravovat odborníky na to, aby se mohli AI věnovat jako oboru. Aby například byli softwaroví inženýři, datoví analytici. Druhá věc ale souvisí s boomem generativní umělé inteligence. Na to musí reagovat už celá společnost, včetně školství. Je třeba propsat vše, co nám umělá inteligence přináší, i do běžného života a vzdělávání. Myslím, že i za naší pomoci se už daří AI na školy dostávat.

Jak konkrétně se školami pracujete?

L. K.: Hodně se věnujeme úrovni vysokých škol. Společně s Univerzitou Karlovou jsme založili pracovní skupinu reagující na to, jak by se s generativní umělou inteligencí mělo pracovat. Prvním základním krokem bylo, aby jednotlivé univerzity, fakulty, katedry používání nezakazovaly. Protože to je cesta, která nikam nevede. Během loňského akademického roku se to podařilo. Snažíme se propojovat a podporovat podobné iniciativy na úrovni základních a středních škol. Jednou z nejaktivnějších je AI dětem, která se hodně věnuje vzdělávání na základních školách. Myslím si, že se včas podařilo propojit i nás, jakožto neziskový sektor, se státem. Například v podobě Národního pedagogického institutu, který už také vydal, právě ve spolupráci s neziskovkami, doporučení pro školy, jakým způsobem mají s AI pracovat.

Dosáhne to ale na všechny školy? Třeba i na ty v menších městech, na vesnicích?

L. K.: Myslím, že neziskové organizace zaměřené na tuto problematiku jsou si velmi dobře vědomé, že existuje riziko rozevírání nůžek mezi vzdělanější a bohatší částí populace, městskou částí populace, která se k nástrojům dostane snáz, a okrajovou částí. Z toho důvodu se snaží pracovat i s regiony. Ale tady je právě ohromná úloha státu, aby školám pomohl i v okrajových a chudších oblastech, aby děti nebyly znevýhodněné tím, že nemají přístup k technologiím.

J. B.: Nástup generativní umělé inteligence tuto problematiku hodně zvýraznil a akceleroval potřebu hledat řešení. Souhlasím s Lukášem, hodně však záleží i na samotných školách a učitelích. Před pěti lety to byla širší otázka přístupu k IT ve vzdělávání a hodnotového základu. Věřím, že se situace začíná lepšit s nástupem nových pedagogů do škol, kteří mají zájem o nový přístup ke vzdělávání. Nemá to být jen o biflování znalostí, ale o přípravě na život a budoucnost, kterou nemůžeme přesně předpovědět. Je nutné v dětech upevňovat určité hodnoty, aby byly schopné obstát v dosud neznámém prostředí. Totéž platí pro dospělé, kteří by se měli vzdělávat a připravovat na budoucí časy, kde je klíčovou otázkou, jaké dovednosti a povolání budou potřeba.

Umělá inteligence 100krát jinak. Dny AI nabídnou program pro školáky, veřejnost i investory

14. 9. 2023 ▪ 5 min. čtení

Měli bychom si tedy zvykat na dynamické období plné nejistot a hledání nových cest?

L. K.: Právě otázka AI a vzdělávání je takový hezký a ilustrativní příklad, co umělá inteligence pro společnost znamená. Aktuálně existuje spousta obav, co AI ve společnosti vlastně provede. Mnoho změn přináší, ale zároveň v řadě případů spíš pomáhá ještě víc nasvítit a zdůraznit problémy, které už máme. Například ve vzdělávání se už dlouhou dobu mluvilo o tom, že musíme přejít od biflování, že je nutné věnovat se kritickému myšlení a tak dále. Umělá inteligence jen víc zdůraznila, co se to tu táhne už x let. AI pouze urychluje potřebný vývoj, není proto nezbytné brát ji v tomto ohledu jako nějakého strašáka. Snažíme se i přes rizika, která s AI souvisejí, poukázat, že je to ohromná příležitost, jež nás může popostrčit ve věcech, které jsme měli udělat už dávno.

Takže z některých výkřiků z poslední doby, že nás může umělá inteligence zničit, zřejmě obavu nemáte.

J. B.: Myslím, že na to lidstvo nepotřebuje umělou inteligenci. Je to zatím nástroj a dlouho to tak i zůstane. Záleží, jak s ním kdo zachází.

L. K.: Technologií, které nás mohou zničit, už lidstvo za poslední staletí vymyslelo tolik, že tato je jen další z řady a je pouze na nás, jak s ní naložíme. Je samozřejmě velmi populární a mediálně vděčné, když se mluví o tom, jak nás AI zahubí. Určitě se však nejedná o úhel pohledu, jejž bychom chtěli přiživovat.

J. B.: Druhý úhel pohledu naopak může být, že se rozvíjí technologie, která nám může pomoci řešit problémy, jež nás k záhubě mohou dovést mnohem rychleji. Například klimatická změna nebo nestabilní režimy jsou, myslím, větší hrozbou. Ještě bych se vrátil na začátek k ambici Prahy být evropským centrem. Lukáš se dostal z měřítka města na měřítko státu. Podle mě je v rámci Česka velmi důležité mít takovou národní strategii, aby dokázaly výzkumné skupiny – třeba pražská, brněnská, ostravská, plzeňská – vzájemně spolupracovat. Aby spolu nesoupeřily o granty, ale aby se tu rozvíjela spolupráce. Ostatně proto děláme Dny AI letos celorepublikově. Jde o to dát síly i zdroje, které jsou omezené, dohromady. Využít je efektivně, aby to posunulo celou republiku.

Jste v tom všichni zajedno?

L. K.: Chceme v rámci Dnů AI ukázat, že spolupráce možná je. Dny AI se loni konaly v Brně. Brno letos přišlo za námi, jestli je nechceme pořádat společně, což mi přišlo jako skvělý nápad. Rozšířili jsme je i do dalších měst, která se po našem vzoru také začala více starat o jejich inovační AI scénu – do Plzně a Ostravy. Chceme ukázat, že to jde. Protože na akademické půdě, ale nejen tam, pořád nějaké mentální hranice jsou. Hledají se argumenty, proč jedno město nebude spolupracovat s jiným a podobně. Jsou to věci, které se ve výzkumném prostředí obecně táhnou hrozně dlouho a netýká se to jen umělé inteligence. To, o čem mluví Honza, je přesně směr, kudy pokračovat. Síly jsou hrozně roztříštěné a z hlediska výzkumu je potřeba se spojit. Konkurencí jsou pro nás velké týmy ve světě. S tím, že se něco dělá v Ostravě, něco v Brně, Plzni a Praze, si nevystačíme.

V rámci spolků se zabýváte i umělou inteligencí ve státní sféře. Ta je přitom velmi zatížená byrokratickými úkony, nemá mnohdy propojené databáze. Jak je možné ji rozproudit?

L. K.: Vracím se zase k tomu, že AI zvýrazňuje problémy, jež máme. V některých ohledech je riziko přeskočit takové ty nutné domácí úkoly, které si veřejná správa musí udělat – jako třeba pořádek v datech, vylepšení některých procesů. Někde ale AI může dopomoci k tomu, že nasvítí nějaký proces a prokáže, že je doopravdy nesmyslný. Nebo pomůže přeskočit některá vývojová stadia, i když se to obecně nedoporučuje. Vidíme už ale první vlaštovky. Jsou úřady, které se AI věnují. Ať už je to Moravskoslezský kraj, ministerstvo zdravotnictví či ministerstvo práce a sociálních věcí. Osahávají si nástroje a společně se aktuálně snažíme, aby se úředníci navzájem inspirovali mezi sebou, aby se tématu začali věnovat.

Pomáhá v tom i stát?

L. K.: Použil bych to teď jako oslí můstek k tomu, co se přiznám, že nás trápí. Přijde mi paradoxní, že se téma AI ve veřejné správě snažíme rozproudit my jako nezisková instituce. A vlastně se to týká i širšího tématu – celkové osvěty a popularizace umělé inteligence směrem k široké veřejnosti. Kvůli tomu děláme i Dny AI. Jenže tím de facto stát suplujeme. On sám nám v ničem nepomáhá, podporuje nás velice mizivě a okrajově. Přitom podpora a osvěta z jeho strany jsou namístě. Měl by se věnovat tomu, aby se AI rozšířila ve veřejné správě, aby si široké společenské skupiny byly vědomé toho, co umělá inteligence je a jak s ní pracovat. Zaměřit se na rizika, dopady a tak dále. Kromě toho, že by měl stát významně podpořit výzkum, vznik špičkových AI center, měl by se věnovat i této stránce, a to doposud pořádně nedělá.

Žádné superinovační centrum tedy stále nemáme?

L. K.: Máme některé špičkové výzkumné skupiny, kolem nich i určitý ekosystém. Podhoubí tu opravdu je, ale potřebovali bychom navýšit i kritickou velikost toho, kdo se AI věnuje, abychom hráli významnější roli.

J. B.: Potřebujeme, aby naši lidé byli navíc ještě natolik atraktivní, aby přitáhli zajímavé odborníky také ze zahraničí.

To se nedaří?

L. K.: Byla to jedna ze základních idejí prg.ai, že sem budeme dostávat zahraniční výzkumníky. Ale v podstatě se nám nikdy nepodařilo získat finanční zdroje. Jednotlivé univerzity občas nějaké zahraniční špičky přilákají, je jich však málo.

J. B.: V Brně to jde víceméně po osobních kontaktech. Nikdo systematicky neoslovuje celý ekosystém. Rozhoduje, kdo koho aktuálně zná, což je málo. Zahraniční odborníky přitahují jen lidé, kteří jsou špičky ve svém oboru. Ale další obory to nerozvine.

Je nutné přidat ještě v něčem dalším?

L. K.: Obecně bychom neměli ztratit kontakt se světem. Měli bychom „šlapat“ do výzkumu, podporovat jej. Ale také se věnovat umělé inteligenci z hlediska vzdělávání, adaptace, naučit se používat nástroje zaměřené na AI i v běžném životě. Jedna věc je podporovat odborníky, aby tu ty špičky byly, druhá pak, aby to dokázala také většinová společnost. To jsou dva vzkazy, které říkáme najednou. Snažíme se je propojit i v rámci Dnů AI, jež mají nejen ukázat, co všechno umělá inteligence umí, ale rovněž to, jaké šikovné lidi a firmy tu máme.

J. B.: Důležitý je také přechod mezi výzkumem a využíváním výstupů z výzkumu, aby se výstupy z výzkumu dostaly k uživatelům. V Brně je podpora komercializace výzkumu a výstupu z něj velmi silné téma. Stejně tak zakládání spin-offů, respektive start-upů. To může vést k posílení lokální ekonomiky. Cílem je, aby zakladatelé zůstávali v daných místech a aby to, co získají, vraceli do ekosystémů. To zatím tak dobře nefunguje. Spin-offů je málo.

Proč se to zadrhává?

J. B.: Nedaří se přesvědčit výzkumné týmy, aby svoji část komercializovali. Chce to cíleně doplňovat týmy o lidi, kteří dovedou výstupy i zpeněžit. Brno.AI vzniklo později než prg.ai. A hlavním cílem bylo právě uplatňování umělé inteligence v dalších oborech – ve výrobě, na úřadech, v kancelářské práci. S prg.ai chceme hlavně spolupracovat na nadregionálních tématech, v tom je síla.

Jaký bude program Dnů AI?

L. K.: Kolegové z Plzně přišli s hezkým mottem. To zní „AI všemi smysly“. Myslím, že koresponduje s tím, co všechno si v rámci dnů ve čtyřech městech může člověk vyzkoušet či se dozvědět. Zajímavé akce jsou třeba v Praze – je to například téma AI a lidská práva nebo AI a vážná hudba, kde umělá inteligence dokomponuje neukončené Bachovo preludium. Bude pak porovnané s tím, jak ho dokončí lidský skladatel. V rámci našeho dne AI 4 All pro širokou veřejnost chystáme i témata jako AI a náboženství, AI a klimatická změna. Čeho se snažíme prostřednictvím Dnů AI dosáhnout, je, aby všechny skupiny, ať už to jsou zemědělci, průmyslníci, kreativci, právníci, výzkumníci, lidé z byznysu či startupisté, dokázaly v programu najít něco, co je osloví, a mohly téma AI v jejich oboru nebo prostředí rozvíjet.

J. B.: My veřejnou část v Brně takhle rozkročenou nemáme. Máme tam ale hodně témat zaměřených na byznys, využití v kreativním průmyslu, marketingu či  umění, ale také v personalistice a back-office procesech. Pro návštěvníky připravujeme AZ kvíz od České televize, kde bude soutěžit stroj proti stroji, člověk proti člověku. A finále pak bude stroj proti člověku. Z netradičních věcí bude v Praze i Brně třeba relax zóna, kterou odmoderuje AI. Na programu je i únikovka, kdy budou návštěvníci unikat ze zamčené zasedačky za pomoci technologií. Máme připravené rovněž téma dezinformací, které je aktuálně velmi silné.

Ke Dnům AI se váže i AI Awards. Jak budete vybírat ty nejlepší z oblasti umělé inteligence?

L. K.: V porotě máme kromě nás, jakožto organizátorů, i některé špičkové odborníky. Za výzkumníky je to zejména pan profesor Jiří Matas z ČVUT. Petr Baudiš z úspěšného českého start-upu Rossum nebo například Daria Hvížďalová, která se pohybuje na pomezí byznysu a vzdělávání v AI. Je to perfektní způsob, jak ukázat úspěšné příběhy. Aby se ostatní mohli inspirovat. Proto máme stanovené kategorie AI ve výzkumu, veřejné správě, vzdělávání, byznysu a nakonec i AI a společenský přínos. V těchto kategoriích odborná porota vybere vítěze na základě nominací, kterých jsme už obdrželi desítky.

J. B.: Je vidět, že o oborové ceny je nejen zájem, ale hlavně že má česká AI scéna co nabídnout. Máme opravdu z čeho vybírat.