Pokud se neziskové organizace nebudou věnovat digitalizaci, hrozí jim zánik, varuje ředitelka Sdružení VIA

Pokud neziskové organizace nebudou digitalizovat, přestanou být konkurenceschopné a mohou zaniknout. „Otázku ‘zda’ už jsme dávno přežili, nyní se musíme ptát, kolik času a peněz do digitalizace investovat. Je to podobné jako u běžných firem,“ říká Radka Bystřická, ředitelka Sdružení VIA, které neziskovkám pomáhá zavádět efektivní technologie a procesy.

Jaký je stav digitalizace neziskového sektoru?

Různorodý, ale spíš špatný. V Česku jsou tisíce neziskových organizací a jsou takové, které jsou na tom špatně, a pak ty, které lépe. Ty jsou ale pořád ještě v menšině. Záleží také, na jaké téma se podíváme. Pokud bereme v úvahu základní typy systémů, například úložiště, můžeme zjistit, že cloud sice využívá 60 procent organizací, ale ne všichni správně. Nepoužívají třeba verze určené pro organizace a firmy, ale častěji bezplatné verze pro jednotlivce, což není z mnoha důvodů ideální. V otázce kyberbezpečnosti jsou výsledky ještě horší. Vybavenost systémy je nízká, vnitřní opatření jsou nedostatečná.

BeNative

V Česku je milion digitálně vyloučených lidí. Výzkum zmapoval, jak a komu nejlépe pomoci

▪ 5 min. čtení

V srpnu jste společně s Googlem zveřejnili průzkum o stavu českého „nezisku“. Co vás překvapilo?

Stále ještě hardwarová podvybavenost. Mnozí to považují za dávno vyřešenou otázku, včetně dárců. Organizace ale často používají stará zařízení, která jsou pomalá nebo ani nedokážou podporovat aktuální nástroje, třeba umělou inteligenci. ChatGPT prostě na některých počítačích nepoběží. A protože neziskový sektor je ze své podstaty nastavený tak, že část zaměstnanců musí pracovat na osobních počítačích, vzniká problém se správou zabezpečení. Je samozřejmě možné nastavit bezpečnostní pravidla, ale ta má sepsaná méně než třetina organizací, a to mluvím ještě o těch větších. Přitom je to poměrně levná a jednoduchá věc. Vedení organizací ale vůbec netuší, co by v pravidlech mělo být. Chybějí jim IT manažerské kompetence.

Co se s tím dá dělat?

Dvě věci. Sníme o projektu ve smyslu digital leadership programu, ve kterém přineseme organizacím přehled o trhu a potřebné kompetence, aby byli manažeři schopni tuto oblast  ve svých organizacích řídit. Bylo by skvělé, kdyby se nám podařilo vytvářet ambasadory, kteří budou zkušenosti předávat dál. K tomu ale budou samozřejmě potřeba finance. A druhá věc je, že musíme přitlačit v osvětě ve využívání nástrojů, klást důraz na případové studie. Protože digitalizace už opravdu není „nice to have“ ale „must have“. Pokud se jí neziskovky nebudou věnovat, zaniknou.

Proč myslíte, že vyloženě zaniknou?

Protože nebudou mít peníze, budou drazí a budou pozadu. A nikdo nechceme, aby byl neziskový sektor pozadu. Misí naší organizace je, aby technologie byly využívány ke zvyšování dopadů a šetření zdrojů v neziskovém sektoru a aby byly používány pro dobré věci. Pokud neziskové organizace nebudou digitalizovat a využívat potenciál technologií, budou zaostávat za zbytkem světa. Jejich práce bude drahá, neefektivní, což má negativní dopad na celou společnost, protože neziskovky se zabývají řadou problematických a klíčových témat, pracují s lidmi s postižením, nemocnými a sociálně slabšími. I v neziskovém sektoru je konkurence. A pokud budou náklady na poskytnutí sociální služby jedné organizace dvojnásobné než té druhé, zanikne.

Myslíte, že neziskovky tak daleko ještě nedohlédnou?

Neřekla bych, že je to tím, že nedohlédnou. Myslím, že většina organizací už tuší, že se digitalizaci musí věnovat, ale v každodenní operativě nevidí prostor. A také naráží na to, že neziskový sektor je podfinancovaný, skládá se z různých lidí a činností a těžko se hledá čas na inovace. Lidé se jich bojí, nechtějí jimi ztrácet čas. Je to klasická sestupná spirála – neinovuji, protože mám málo času, ale protože neinovuji, mám času ještě míň. Zároveň jsou ale ve vedení organizací lidé, kteří nemají vůbec žádné technické vzdělání, nemají přehled o IT trhu, ani o využívaných systémech. Když se na školení zeptám, kdo ví, co je CRM, přihlásí se dva lidé z padesáti. To ilustruje fakt, že oni vlastně ani netuší, co mohou chtít.

To jsem myslela tím, že organizace nemusí ještě na některé věci dohlédnout.

Jasně, ony často nemají přehled o trhu, základních stavebních blocích ani dostupných produktech. V tom se snažíme jim pomoci. Například v rámci mezinárodního programu TechSoup, kterého jsme součástí, spolupracujeme s technologickými firmami, od kterých se snažíme za nižší ceny nebo zdarma dostat do organizací odpovídající systémy. Ale pak můžeme narazit na další problém – neziskovky implementují systém, který třeba pomohl někomu jinému, aniž by si ale předem vyhodnotili, čeho chtějí jeho implementací dosáhnout a jaké problémy jím vyřešit. Takže kromě přehledu chybí ještě schopnost definovat své potřeby a také úspěšně řídit implementační projekt. To jsou věci, které neziskovkám zhoršují situaci, protože ony zároveň nemají peníze na to, aby zaměstnali nějakého CTO nebo si zaplatili externího implementačního manažera.

A když se podaří implementovat program a zjistíte, že s ním organizace neumí pracovat, co je potřeba udělat?

Školení, která se snažíme poskytovat za výhodnější cenu. Objevují se také granty, ze kterých se dají tyto věci platit. Celý proces musí začít ve fázi definice potřeb. Když to organizace zvládne, může finance investovat do konkrétního individualizovaného školení, ne do obecných informací. A implementace má pak větší šanci, že dopadne dobře. Někdo ji ale musí financovat.

Jak složité je finance na podobné projekty shánět?

Objevují se grantové projekty, které jsou na podporu digitalizace přímo zaměřené, ale je jich zatím málo a jsou vhodné pro jednorázové investice. Do rozvoje a digitalizace je ale nutné investovat průběžně a bylo by tedy skvělé, kdyby třeba deset procent z jakéhokoliv grantu mohlo jít na nepřímé náklady a organizace je mohla dát na cokoliv, což se dnes bohužel neděje. A to je otázka státních i soukromých grantů. S přísnými pravidly, typicky směrem k pořízení hardwaru nebo platby za předplatné IT nástrojů, se potkáváme všude.

Můžete shrnout, co všechno se tedy v oblasti digitalizace v neziskovém sektoru řeší?

V základu se jedná tři oblasti. Kancelářská infrastruktura, tedy to, kde mají dokumenty a maily, pak interní komunikace, tedy jak spolu komunikují, jak si rozdělují úkoly a jaké kanály a systémy k tomu využívají. Nezřídka se používají platformy jako WhatsApp nebo Viber, ale je důležité přemýšlet o tom, jaké informace skrze ně sdělujeme. Pokud se domlouvá dobrovolnická brigáda, je to v pohodě, ale citlivé informace tudy posílat nemohu. No a poslední je kyberbezpečnost, kterou musí řešit všichni a která se prolíná všemi tématy. Když nepoužívám společné úložiště nebo sdílím jedno heslo mezi dvacet lidí, snižuje se tím logicky i úroveň našeho zabezpečení. Totéž platí u interní komunikace – když nemám ošetřená pravidla, jaké informace kdy a komu sdílím, může to mít negativní dopad na naše zabezpečení. To je takový základ, pak ale samozřejmě existuje mnoho dalších systémů, které používají jen určité organizace, třeba účetní systémy, HR systémy, CRM systémy a další.

Jak dlouho pracujete pro neziskový sektor?

V neziskovém sektoru jsem se, aniž bych to uměla pojmenovat, pohybovala od dětství. Chodila jsem do skautu, byla jsem členkou mládeže Českého červeného kříže. Bylo pro mě přirozené, že člověk něco předává dál, vzdělává ostatní, ale vždy jsem zároveň inklinovala k techničtějším oborům, matice a fyzice. Na vysokou školu jsem šla na obor IT a později jsem chtěla spojit své dva směry v jeden. Sdružení Via tehdy hledalo člověka, který bude koordinovat program TechSoup, a tu nabídku mi vlastně seslalo samo nebe. Letos to bude deset let.

Věnujete se také programu akcelerátor boje proti dezinformacím. Můžete ho blíže popsat?

Když říkáme, že chceme aby technologie byly využívány pro dobré věci, musíme se také dívat na to, kde mají na organizace dopad negativní. Tím jsme se dostali k tématu dezinformací a jejich obrany proti nim. A o tom je i tento náš projekt. Společně s dalšími zeměmi jsme pro něj získali dar od Google.org. V Česku pracujeme se sedmi organizacemi, které jsme vytipovali na základě různých profilů a které jsou ohroženy dezinformačními kampaněmi. Celý projekt jsme začali tím, že jsme s každou organizací zmapovali jejich potřeby, včetně těch digitálních. Audit byl rozsáhlý, dívali jsme se na to, jak komunikují a jaké jsou jejich potřeby vzhledem k tématu boje s dezinformacemi. Členy akcelerátoru jsou organizace, které už jsou v oblasti tématu pokročilé, i ty začínající úplně od nuly.

Co konkrétně akcelerátor dělá?

Na tomto projektu se mi líbí, že je hodně individualizovaný. V každé zemi se pracuje s pěti až sedmi organizacemi, které dostanou poměrně velkou nálož individuální vzdělávací podpory. U nás je to sedm organizací, které procházejí společným vzděláváním, například v oblasti kyberbezpečnosti, komunikace nebo práce s pozitivními narativy. Což je téma, se kterým se v boji s dezinformacemi pracuje často.

Můžete práci s pozitivními narativy blíže popsat?

Boj s dezinformacemi má několik fází – preventivní a krizová. Ve společnosti se hodně bavíme o té krizové části, tedy situacích, kdy už dezinformace existují a kolují, takže se řeší fact-checking nebo debunking, tedy ověřování nebo vyvracení mylných informací. Abychom byli schopni proti dezinformacím bojovat, je ale nutná i prevence. A není to jen schopnost dezinformaci rozpoznat, třeba díky mediálnímu a informačnímu vzdělávání. To je sice důležitá část, ale jen ta první. Ta druhá, které říkáme pozitivní narativy, je preventivní komunikace, jež se snaží nedat dezinformacím prostor. To znamená, že komunikuji svá témata a činnost v neziskových organizacích tak, že je nikdo nemůže napadnout. Vytvořím ve světě dostatek informací o tom, co dělám a komunikuji pozitivní dopady své práce, takže dezinformace nebude tak úspěšná. Kdyby si třeba někdo vymyslel, že organizace zneužívá peníze, bude se tomu hůře věřit, protože ve světě už bude existovat informace, jak organizace s financemi reálně nakládá. Někdo říká, že je to hezčí název pro PR, ale není to tak. Jde nejen o propagaci, ale i o zaplnění komunikačního prostoru relevantními informacemi a pozitivními emocemi.

Článek vznikl ve spolupráci se společností Google.