O gigafactory na Karvinsku ještě není rozhodnuto. „Ne“ může říct investor, dopadová studie i místní obyvatelé

Velká očekávání, ale i obavy vzbuzuje plán na výstavbu podnikatelského parku u obce Dolní Lutyně mezi Karvinou a Bohumínem. Strategická investice za 200 miliard korun je pro Česko klíčovou příležitostí v rámci průmyslové transformace a slibuje vysoké výnosy do státního rozpočtu. Navíc by podpořila rozvoj regionu zatíženého útlumem těžby uhlí a těžkého průmyslu.

Zatím ale není jisté, jestli si zahraniční investor toto území vybere, zda bude na daném území možné dostát všem technickým i ekologickým závazkům a jak se ke stavebnímu záměru postaví obec Dolní Lutyně, kde se chystá místní referendum.

Přípravu projektu na výstavbu podnikatelského parku schválila vláda letos v březnu. „Investovat do strategických projektů je naprosto zásadní pro rozvoj Česka. Budovat potřebujeme nejen dopravní infrastrukturu či projekty, které přispějí k energetické bezpečnosti, ale i strategické podnikatelské parky, které budou centrem zaměstnanosti, přispějí k rozvoji technologií, konkurenceschopnosti i ekonomické transformaci,“ okomentoval to premiér Petr Fiala. Na místě by měl vyrůst moderní průmyslový areál s vysokými standardy z hlediska udržitelnosti i technologií.

Rozhodne se v referendu

Podle vrchního ředitele sekce digitalizace a inovací ministerstva průmyslu a obchodu Petra Očka má projekt „zcela zásadní, až existenční význam pro český průmysl a jeho transformaci“. Zda ale skutečně na místě vyroste velká továrna na baterie do elektromobilů, ještě není jisté. „Jednání s investorem stále intenzivně probíhají. V současné době se však soustřeďujeme hlavně na technické prověření lokality, zda je v daném místě vůbec zóna z technického a enviromentálního hlediska realizovatelná,“ pokračuje Očko.

Důležitou roli hraje také stanovisko nejbližších obcí. Někteří jejich obyvatelé a místní spolky se obávají negativního dopadu průmyslového parku na životní prostředí a po několika veřejných diskusích se zástupci agentury CzechInvest se zastupitelstvo Dolní Lutyně rozhodlo vyhlásit k této otázce místní referendum. To proběhne současně s volbami do Evropského parlamentu v prvním červnovém týdnu a obyvatelé obce v něm budou moci říci, zda chtějí, aby Dolní Lutyně podala námitky nebo připomínky proti aktualizaci Zásad územního rozvoje Moravskoslezského kraje, která plochu průmyslového parku vytyčuje.

Zalepení chybějících pracovních míst po utlumení těžby

O tom, jaké příležitosti a hrozby představuje vybudování průmyslového parku pro danou oblast, probíhá intenzivní debata mezi státem, regionem a zástupci okolních obcí. Velkým motivátorem je přitom ekonomický přínos projektu jak pro státní rozpočet, tak i pro hospodaření obce. „Realizace celého záměru přinese rozpočtu obce významné prostředky a téměř ho zdvojnásobí,“ vypočítává Očko. Podle odhadů se průměrný plat na operátorské pozici v budoucím podniku může pohybovat přibližně 30 procent nad současným průměrem kraje.

Zvýšení mzdové hladiny tak může posílit kupní sílu obyvatel a podpořit místní podnikatele. „Díky růstu příjmů obyvatel dojde k vylepšení ekonomické situace i místních podnikatelů, a to hlavně v oblasti maloobchodního prodeje a poskytování služeb,“ předpokládá Očko a zmiňuje také nové pracovní příležitosti: „V první fázi projektu investor vytvoří 1800 pracovních míst. Je to zhruba tolik, kolik lidí hledá práci po útlumu dolů a hutí na Bohumínsku a Karvinsku.“ V následujících etapách projektu by se počet nabízených pracovních míst měl ještě násobně zvýšit a v konečné fázi by podnik mohl zaměstnávat až 7 tisíc lidí.

Podle dat z analýzy ministerstva průmyslu a obchodu je nezaměstnanost v regionu násobně vyšší než potřeby investora. Počítá se tedy s tím, že pracovní příležitosti budou primárně nabízené místním obyvatelům, včetně potřebné rekvalifikace na operátory, seřizovače a údržbáře automatických výrobních systémů. „Vím, že konkrétně Dolní Lutyni nezaměstnanost netrápí. Na druhou stranu, stejně jako nechceme dopustit egoismus člověka ve vztahu k přírodě, neměli bychom tolerovat ani macešský přístup k osudům rodin zatížených transformací průmyslu jen proto, že to nejsou Lutyňáci,“ dodává Očko.

Vedoucí katedry sociální geografie a regionálního rozvoje Ostravské univerzity Petr Rumpel hovoří o strategickém párování, tedy hledání a nalézání řešení, která budou přínosem pro obě strany. „Nejde jen o daňové odvody do místních rozpočtů, lze hledat projekty a modely jejich financování, z nichž budou profitovat místní. Může to být například sociální infrastruktura – nové byty, školky, modernizace školy či budování a obnova sportovní a kulturní infrastruktury, financování různých spolků a jejich aktivit nadační činností investora.“ 

Bez záruk ochrany přírody stavba nezačne

Proti stavbě průmyslového parku se staví především členové nově založeného spolku Zachovejme Poolší, kteří na svém webu, ale i na veřejných debatách vysvětlují místním obyvatelům, proč podle nich nebude gigafactory dobrým sousedem. Vymezují se především proti likvidaci 280 hektarů orné půdy a 25 hektarů lesa, obávají se zvýšeného hluku a upozorňují také na ohrožení řady chráněných ptačích druhů, které v lokalitě žijí. „Každý den by tudy projíždělo více než 200 kamionů. To by mělo za důsledek zhoršení již tak špatného ovzduší v obci,“ varuje spolek na svém webu a vyjadřuje obavu, že výstavba průmyslového parku by místním lidem  snížila kvalitu života.

Ta se ale podle výroční zprávy ČHMÚ v posledních letech zlepšuje, v minulém roce zde poprvé nedošlo k překročení ročních emisních limitů, a to ani na měřicí stanici ve Věřňovicích. „Důvodem je především pokračující obměna zdrojů vytápění u domácností, které jsou hlavní příčinou vysokých emisí. Cílem je, aby podnikatelský park tento zlepšující se trend nenaboural,“ vysvětluje Očko a připomíná, že dnešní průmyslové procesy jsou výrazně šetrnější k životnímu prostředí než staré průmyslové areály z minulosti.

Vyroste na Karvinsku gigafactory? Ochranáři podepsali se státem dohodu, která umožní průzkum v Dolní Lutyni

13. 3. 2024 ▪ 2 min. čtení

„Neexistuje velký rozvojový projekt bez určitého negativního vlivu na životní prostředí,“ pokračuje Rumpel. V případě prostoru parku Dolní Lutyně je však podle něj environmentální kvalita území dlouhodobě přeceňována. „Postoj biologů a ochránců přírody je pochopitelný. Kompromisy lze v určité míře najít ve sféře kompenzačních opatření a technických řešení,“ dodává Rumpel.

Stát ve spolupráci s investorem plánuje v tomto případě minimalizovat dopady výstavby i přísněji, než to ukládá evropská legislativa. Park Lutyně má být ukázkovým příkladem výroby, která respektuje přírodu, minimalizuje energetickou náročnost, emise skleníkových plynů a spotřebu vody.

Hospodaření s vodou je jedním z klíčových témat celé debaty a týká se nejen ochrany místních vodních zdrojů, ale také protipovodňových opatření. Průmyslový park má odebírat vodu z řeky Olše, jejíž průtok bude v případě potřeby regulovat vodní nádrž Těrlicko. Důležité je přitom zachovat minimální zůstatkové průtoky a zajistit příznivé podmínky pro ekosystémy v nedaleké ptačí oblasti, kde žijí chráněné druhy ptáků.

Právě kvůli této oblasti byla zóna v roce 2006 vymezena v takzvané Deklaraci porozumění v Zásadách územního rozvoje Moravskoslezského kraje jako plocha nevhodná pro ekonomickou aktivitu. Zástupci státu, kraje i místních spolků teď prověřují možnost aktualizovat tuto dohodu a stanovit v ní podmínky, za kterých by případná výstavba průmyslového parku byla možná.

Proti hluku mají obyvatele okolních obcí chránit stěny, v průběhu přípravy území na výstavbu by doprava na staveniště měla být obsloužena provizorním nájezdem na dálnici D1 a do budoucna se počítá i s železniční vlečkou, která do velké míry převezme přepravu od hlučnější a emisně více zatěžující kamionové dopravy.

Souběžně s jednáním mezi státem, krajem a obcemi probíhá další prověřování lokality, které má potvrdit, zda jsou záruky dané spolkům i investorovi uskutečnitelné. „Pokud se ukáže, že by zóna v přílišné míře negativně ovlivnila okolní faunu a floru, od její realizace bude ustoupeno. To platí i pro případ, pokud by se ukázalo, že zóna není technicky realizovatelná,“ dodává Očko.

Česko je aktuálně v soutěži o danou investici s Polskem a Maďarskem. Ani v případě kladného stanoviska místních a splnění všech podmínek tedy není ještě jisté, zda si investor, se kterým ministerstvo jedná, vybere pro realizaci projektu právě lokalitu v Moravskoslezském kraji. Pokud by ale k podpisu investiční smlouvy nakonec došlo, zemní práce by mohly být zahájeny začátkem roku 2026 a výroba by mohla být spuštěna v roce 2028.

Článek vznikl ve spolupráci se společností Moravskoslezské Investice a Development.