Audit platí firma, ale užitek čerpáme všichni

Povinnost nechat firmu projít auditem pomáhá stabilitě ekonomiky a důvěře mezi podnikateli. A to má pozitivní vliv nejen na tuzemské byznysové prostředí, ale i celou společnost.

Nemálo firem vnímá audit pouze jako zákonem stanovenou povinnost, která je zatěžuje časově, finančně i personálně. Je to jinými slovy náklad navíc, který mohou vnímat jako neúčelně vynaložený. Obzvláště to platí v případech, kdy samy firmy o sobě „vědí“, že mají vše v pořádku. Proč by měly platit za službu, která jim, zdánlivě, nepřináší žádnou přidanou hodnotu? Odpověď je jednoduchá: protože výsledky auditu neslouží primárně jim. Jsou tu pro všechny ostatní – investory (současné i potenciální), zaměstnance, banky, obchodní partnery, stát i širokou veřejnost. Audit je dodavatelem důvěry a transparentnosti ve společnosti, a právě v tom spočívá jeho přidaná hodnota, kterou do ekonomiky přináší.

„A ještě jsme se zapomněli zeptat, zda máte audit. Máte?“

Akcionáře primárně zajímá výše zisku kvůli výplatě dividend. Banky sledují celkovou finanční situaci firmy, zda by dlužník byl schopný splácet úvěr. Dodavatelé a odběratelé zase zvažují na základě účetních dat, zda je vhodné navázat spolupráci či ji prodloužit. Odpovědi na všechny tyto otázky začínají u dat obsažených v účetní závěrce, která jsou měřítkem hodnot, na něž se ptáme – jako je výše zisku, úroveň zadluženosti či objem disponibilních peněžních prostředků.

První otázka, která by ovšem každého čtenáře či uživatele účetní závěrky měla napadnou, je, zda může předkládaným účetním číslům věřit. Jinými slovy, zda zveřejněná účetní závěrka, ve které má možnost veřejnost listovat, je věrohodná a pravdivá a může se na ni spolehnout. K tomu nestačí tvrzení firmy, která data poskytuje, ale zárukou je právě statutární auditor. Jeho úkolem je nezávisle ověřit, že zveřejněná účetní data odpovídají realitě, a nejsou tedy zkreslená jedním nebo druhým směrem.

Nejen audit, úkonů ve veřejném zájmu je víc, než si myslíme

Audit je tu s námi přes 150 let, již od dob průmyslové revoluce, kdy s hospodářským rozmachem vznikla potřeba další rozvoj financovat. A to nejde bez důvěry. Důvěra ve společnosti by měla být veřejným zájmem. Ostatně jako celá řada dalších činností, které se snaží celospolečenskou důvěru budovat. Například, i když máte auto v perfektním stavu, musíte ho pravidelně podrobit kontrole na STK. Ne kvůli sobě, ale kvůli ostatním, aby po silnicích nejezdily nebezpečné vraky s nefunkčními brzdami nebo překračujícími emisemi.

Úkolem kominíka zase není jen vyčištění komína, ale zároveň prověří, zda komín není ve špatném technickém stavu a provede revizi kotle. A to nikoliv pro samotné splnění legislativního požadavku, ale hlavně abyste nevyhořeli, nezapálili přitom dům souseda a nemuseli vyjet hasiči a záchranka.

Revize elektroinstalace je stejný případ. Všechny výše uvedené požadavky jsou vyžadovány zákonem jako prevence, která snižuje celospolečenské náklady, a jejich zrušení by nebylo úsporou. Stejně tak funguje audit. Také slouží jako prevence, aby nikdo neohrožoval stabilitu ekonomiky tím, že zveřejňuje zkreslené či v některých případech dokonce zfalšované výsledky, kterými sleduje své zájmy.

Nedá se ta důvěra zařídit jinak?

Někdo by si mohl myslet, že audit je přežitek – nákladný a komplikovaný. Vždyť přece žijeme v době, kde jde vývoj turbulentně dopředu. Digitální účetnictví, moderní technologie, pokročilé analytické nástroje, umělá inteligence – to jsou přece věci, které jsou spolehlivé, rychlé, efektivní a vlastně na „jedno kliknutí“.

Samozřejmě že technologie mohou výrazně zefektivnit provádění auditu, a také to už dělají. Digitální nástroje umožňují rychlejší sběr dat, hlubší analýzy i snazší odhalování nesrovnalostí. Ale základní princip zůstává stejný a zatím digitalizací nenahraditelný: nezávislý pohled a úsudek auditora, který přináší třetím stranám důvěru. A důvěra je něco, co automatizovat nelze.

Ostatně stejně, jako STK neprovede kontrolu technické způsobilosti vozidla na dálku dle fotografií auta či kominík neprověří technický stav komína telefonicky. Stejně tak musí být auditor fyzicky přítomen provádění inventury zboží na skladě nebo na prodejně, aby ověřil, nejen že vykázané zboží opravdu existuje, ale že je opravdu prodejné za cenu, která je v účetnictví. Nebo zda jsou vykazované pohledávky vymahatelné či zda firma dělá rezervy na rizika, která objektivně existují, či nenadhodnocuje majetek, kterým disponuje.

Audit není služba pro firmu. Konkrétní jeden audit vysílá pozitivní signál o firmě. Je-li však audit vyžadován napříč ekonomikou, vysílá to pozitivní signál o kultivaci nejen podnikatelského prostředí, ale celé společnosti.

Ladislav Mejzlík, prezident Komory auditorů České republiky

Text vznikl ve spolupráci s Komorou auditorů České republiky.