Do penzijního spoření mají jít lidé brzy a odvážně, radí ekonom. Chystaná reforma tomu pomůže jen zčásti

S penzijním spořením by lidé měli začít co nejdřív, v první fázi investovat víc dynamicky a po padesátce přejít na konzervativnější investiční strategie. Tak by měl velmi zjednodušeně vypadat svět doplňkového penzijního spoření v Česku po reformě, kterou aktuálně připravuje vláda. V rozhovoru pro HN ji hodnotí ekonom Vladimír Bezděk, předseda představenstva investiční společnosti Avant. Chystaná opatření jsou podle něj z větší části nastavená správně, problematické je však plošné snížení poplatků a povinný podíl akcií v investičním portfoliu. Mimo jiné by to mohlo bránit penzijním společnostem v tom, aby vkládaly kapitál do rozvoje české infrastruktury. 

V souvislosti s reformou třetího pilíře penzijního systému Hospodářská komora ČR navrhuje motivovat penzijní společnosti, aby investovaly do projektů české infrastruktury, zejména v oblasti zdravotnictví a sociální péče. Proč by to měly dělat?

Především proto, že se jedná o projekty generující dlouhodobé pozitivní cash flow. Navíc jsou poměrně dobře predikovatelné, mají nižší míru volatility a jejich hodnota je v čase stabilní nebo stabilně rostoucí. A to je přesně profil a typ aktiva, kterému penzijní peníze sluší a prospívají.

Jaké možnosti mají penzijní společnosti vkládat kapitál do rozvoje tuzemských zdravotnických a sociálních institucí teď?

Nějaké možnosti tam jsou, ale relativně omezené. Novela zákona o doplňkovém penzijním spoření účinná od roku 2024 zavedla možnost investovat deset procent do projektů souvisejících s bydlením. A stejná novela zavedla ještě takzvané alternativní účastnické fondy, což je úplně nový prvek, který by do určité míry mohl být i předmětem investice na pomezí zdravotně-sociální problematiky. Ale spíše si myslím, že když zákonodárce zaváděl tento nástroj, mířil tím na trochu jiný typ aktiv, jako je private equity, venture capital nebo start-upy, kde je míra investičního rizika podstatně vyšší než v případě projektů, o kterých si tady povídáme.

V čem by investice do českého zdravotnictví a sociální péče mohla podpořit aktuálně připravovaná novela zákona o doplňkovém penzijním spoření?

V některých jejích pracovních verzích se objevovala varianta, že by se účel využití penzijních prostředků kromě bytové oblasti rozšířil právě o oblast zdravotnictví a sociální péče. Zároveň bylo na stole i případné zvýšení zmíněného desetiprocentního limitu. Ale pokud mám správné informace, tak dokument, který šel na začátku června do meziresortního připomínkového řízení, nic z toho neobsahuje.

Návrh také směřuje k plošnému snížení poplatků u doplňkového penzijního spoření na 0,5 procenta. To je z hlediska investic, o kterých jsme mluvili, problematické, protože projekty do bydlení nebo právě zdravotnictví mají obvykle vyšší náklady. K čemu to může vést?

Na prvním místě bych chtěl říct, že podle mého názoru v systému doplňkového 
penzijního spoření – ale i v transformovaných fondech – objektivně prostor ke snížení poplatků je. Nicméně způsob, jakým je to v této novele navrženo, tedy půlprocentní limit bez ohledu na to, jestli se jedná o povinně konzervativní, vyvážený, dynamický, nebo transformovaný fond, je velmi nešťastný. Z celého systému totiž odstraňuje jakýkoli výkonnostní poplatek, tedy odměnu správci za dosažení výnosu pro klienta. 

Povede to podle mě k velkému tlaku na konsolidaci trhu. Jinými slovy, pro některé penzijní společnosti takto nastavená výše poplatku může být ekonomicky likvidační, což by mohlo znamenat, že z dnešních devíti poskytovatelů skončíme časem třeba na pěti.

Druhý velmi pravděpodobný dopad se může dotýkat i samotných klientů. Penzijní společnosti budou naprosto jednoznačně motivované k tomu, aby hledaly v investiční politice co nejlevnější řešení s co nejnižšími náklady, bez ohledu na to, jestli toto řešení je v dlouhodobém horizontu také nejefektivnější z hlediska dosažených výnosů.

Jak tedy snížit poplatky a přitom se vyhnout těmto rizikům?

 Technicky vidím dvě cesty, jak toho dosáhnout. Je-li zkrátka nutné ubránit navrhovanou půlprocentní hranici fixního poplatku, tak ji můžeme nechat, ale doplnit ji rozumně definovaným výkonnostním poplatkem. Například tak, že v jednotlivých investičních profilech stanovíme nějaký benchmark, kterého by měl profil v daném období výnosově dosáhnout. A výkonnostní poplatek může být stanovený pro situaci, kdy reálná výkonnost překoná tento benchmark nebo dosáhne předem stanovené hladiny. 

Tím zabráníme tomu, aby si penzijní společnost vůči klientovi účtovala výkonnostní poplatek i za výnos, kterého sice dosáhla, ale byl třeba daný aktuálním globálním růstem akciových trhů a mohl být mnohem vyšší. Právě tím stanoveným benchmarkem by se zabránilo podobným situacím a správce by byl výkonnostním poplatkem odměňován jen v situaci, kdy prokazatelně dosáhl adekvátního nebo lepšího výnosu.

Jaká je ta druhá cesta?

Druhou cestou může být, že určité kategorie projektů – což mohou být právě projekty dostupného bydlení, sociálně-zdravotní projekty nebo infrastruktura – vyjmeme ze stanoveného půlprocentního limitu poplatků a určíme pro ně vyšší hladinu. Samozřejmě za předpokladu, že tyto projekty budou kvalitní a budou dávat ekonomicky smysl.

BeNative – partnerský obsah

Penzijní úspory by měly směřovat i do českého zdravotnictví a sociální péče. Reforma třetího pilíře k tomu však optimální podmínky nedává

▪ 6 min. čtení

Vláda chce také zavést takzvanou strategii životního cyklu a přizpůsobovat investiční model automaticky věku účastníka. Jaký to bude mít podle vás dopad?

Myslím si, že tohle je správné opatření. Doplňkové penzijní spoření funguje už asi dvanáct let a v praxi stále vidíme, že i mladí účastníci, kteří do systému vstoupí ve svých dvaceti nebo třiceti letech, volí často zbytečně konzervativní investiční strategie. Tím se připravují o obrovské úrokové výnosy.

Je to kvůli nízké finanční gramotnosti?

Ta v tom určitě hraje svou roli. A také vyšší míra konzervativního přístupu české populace obecně. Problém ale může být i v investičních dotaznících, které na začátku investování musí každý účastník absolvovat. U lidí, kteří nemají zkušenosti s finančními produkty, mají tyto dotazníky tendenci doporučovat jako nejvhodnější investiční variantu právě konzervativní nebo nanejvýš vyvážený profil, přestože těm lidem je třeba jen třicet let.

V tom je právě výhoda strategie životního cyklu, která je postavená na opačném principu. Nově vstupující klient bude muset explicitně říct, že tuto strategii nechce, a pokud to neřekne, tak ji bude mít automaticky. To by u klientů, kteří tomu takzvaně příliš nerozumí, mohlo vést k tomu, že zainvestují vhodně s ohledem na svůj aktuální věk a systém je bude postupně brzdit, tedy zkonzervativňovat jejich profil s postupem věku. A bude to dělat automaticky, což je správné. 

Návrh mimo jiné stanovuje, že u lidí do věku 50 let musí portfolio penzijního spoření zahrnovat minimálně osmdesátiprocentní podíl akcií. Tuto podmínku hodnotíte také pozitivně?

V principu ano, v podstatě to znamená, že drtivá většina portfolia do 50 let věku by měla být v nějaké dynamické složce, a tak to má být. Já bych tam ale rád viděl i jiné možnosti. O akciích se obecně říká, že v dostatečně dlouhém horizontu by jejich výkonnost mohla být kolem šesti až osmi procent ročně. A takových výnosů mohou právě dosáhnout i projekty, o kterých jsme mluvili na začátku, tedy investice do české infrastruktury. Když bude v zákoně napsáno, že to musí být akcie, tak tam budou akcie, zatímco projekty na výstavbu bytů, nemocnic, pečovatelských domů nebo dopravní infrastruktury v Česku zůstanou možná zbytečně stranou.

Lidem do 30 let chce vláda výrazně zvýšit státní podporu k doplňkovému penzijnímu spoření. Naláká to podle vás větší množství mladých lidí?

Jsou zde dva názory. Jeden říká, že už samotné zvýšení státního příspěvku povede k tomu, že do systému penzijního spoření bude chtít vstoupit víc mladých lidí, než tomu bylo dosud. Já si myslím, že by to nějaký efekt mít mohlo.

Současně je zde ale druhý názor, který říká, že to samo o sobě stačit nebude, protože lidem tuto informaci musí někdo zprostředkovat. Jinými slovy, je zde důležitá role finančního poradce, který ze zájemce udělá klienta. Práce finančních poradců ale může narážet na zmíněné zastropování poplatků, protože každému poradci patří nějaká sice regulovaná, ale přece jen nenulová provize. A při poměrně dramatickém snížení poplatků na 0,5 procenta a vymazání výkonnostního poplatku se může stát, že řada penzijních společností bude ve ztrátě a jakýkoli další náklad na nového klienta jim tu aktuální ztrátu jenom prohloubí. To znamená, že ekonomická motivace části penzijních společností k přilákání nových klientů by mohla být záporná. Tím bychom se dostali do situace, kdy na jedné straně motivujeme mladé, aby do systému vstoupili, a na druhé straně jim penzijní společnosti nebudou chtít poskytovat smlouvy, protože by to pro ně bylo nevýhodné.

Rozhovor vznikl ve spolupráci s Českou spořitelnou.