Umělá inteligence násobí to, co v lidech už je. Kdo byl pracovitý, bude efektivnější, kdo kreativní, bude kreativnější, říká Raul Stuchlík z Marlenky

Medové výrobky Marlenka z Frýdku-Místku dnes koupíte ve více než padesáti zemích – od Koreje přes arabské trhy až po Austrálii. Firma zakladatele Gevorga Avetisjana roste každý rok dvouciferně, letos zhruba o 25 procent, a v novém areálu staví druhou továrnu, dvakrát větší, než je ta stávající. Jenže 350 lidí, dva závody a padesát exportních trhů se už neuřídí z porad a tabulek. Marlenka proto spustila generační výměnu systému řízení postavenou na SAP S/4HANA. O tom, proč je největší riziko takového projektu v lidech, a ne v technologiích, jsme mluvili s Raulem Stuchlíkem, provozním ředitelem Marlenky, a Hanou Součkovou, generální ředitelkou SAP ČR.

Kdy jste si uvědomili, že už nejste lokální pekárna, ale mezinárodní značka?

Raul Stuchlík: Ve firmě jsem od roku 2006 a už tehdy měl pan Avetisjan jasnou představu prodávat i mimo Česko. Začínali jsme Polskem, Slovenskem, Maďarskem. Dnes nás v řadě zemí zákazníci vnímají jako svou domácí značku – trochu jako Baťu. Máme jednu recepturu pro celý svět, neupravujeme produkt pro jednotlivé trhy. Zjevně máme celosvětový jazýček. A protože je výrobek dobře exportovatelný a má dlouhou trvanlivost, často si cestu najde sám – partneři se hlásí sami, nemusíme objíždět veletrhy.

Co je na řízení exportu do padesáti zemí nejtěžší?

R. S.: Partnerů máme násobně víc než zemí – někde jednoho, jinde šest nebo deset. Každý trh má jiné logistické, obchodní i legislativní podmínky. Po Česku jede výrobek dva dny, dodávka do Koreje se plánuje dva měsíce dopředu. Přitom nemůžete zaměstnávat lidi od pondělí do středy a pak jim říct, že objednávky nepřišly. To jsme zažili při přechodu z ruční na linkovou výrobu. Dnes už obchod řídíme přes forecasty a roční závazky – je to každodenní matematika.

Před čtyřmi lety padlo rozhodnutí o změně současného ERP. Proč jste si vybrali právě SAP?

R. S.: Nejdřív jsme se rozhodli pro samotnou změnu, že je čas přejít na nový systém řízení. Udělali jsme interní analýzu potřeb, vybrali konzultační firmu a projeli republiku: mlékárny, masokombináty i firmy mimo potravinářství. Dívali jsme se a ptali se, jak jiní řeší plánování výroby. Teprve pak přišlo výběrové řízení, které vyhrál SAP. Nabídl silný lokální tým a jádro, které pokryje složitost našich procesů. Vybírali jsme opravdu pečlivě, protože takové rozhodnutí děláte jednou za generaci – předchozí systém nám sloužil dvacet let.

Paní Součková, poznáte firmu, která ERP kupuje z nutnosti, od té, která ho bere jako katalyzátor růstu?

Hana Součková: Většinou velmi rychle. Technicky umíme naplnit skoro každý požadavek, ale rozdíl je v tom, jestli se potkáme v dlouhodobé vizi. My nedodáváme software na tři roky, my se s firmou bavíme o tom, co bude potřebovat za padesát nebo sedmdesát let, ať už jde o další expanzi nebo třeba legislativu. U zákazníků, kteří se rozhodují podobně jako Marlenka, je klíčové, jestli mají skutečnou dlouhodobou vizi, nebo jen technický požadavek. Závod Marlenky je už teď plný vychytávek, protože sám majitel je fanoušek do technologií. A když vidíte tohle nadšení, víte, že firma za chvíli bude chtít just-in-time dodávky nebo rychlé přeplánování výroby. Naším úkolem je, aby na to nenarazila jako na limit.

Proč tolik ERP projektů skončí jako drahá výměna technologie?

H. S.: Nejčastěji se to stane, když chybí zapojení celé firmy, nejen IT oddělení. Pokud management nerozumí kapacitní náročnosti a nevede projekt s jasnou vizí, koupí si drahý nástroj, který nikdy nevyužije na maximum. Podobně jako nový telefon, ze kterého reálně používáme jen zlomek funkcí. V každém projektu přijde chvíle, kdy zazní „my jsme zvyklí to dělat takhle“, a začne se řešit, jak věci obcházet. Tehdy ale musí management jasně říct, že chce změnu podle nejlepších standardů. Marlenka má takovou změnu jako hlavní misi a to je vzácné.

Jakých zlozvyků se v Marlence zbavíte nejraději?

R. S.: Určitě duplicit a ručních záznamů. Se dvěma závody se už výroba nedá řídit tak, že projdete halu, pozdravíte se s operátory a na expedici uvidíte deset palet připravených produktů. Musíte firmu řídit přes data. Do projektu je nyní zapojeno přes padesát lidí. Někomu to zabírá jen jednotky procent času, jinému klidně sedmdesát. Podřídili jsme tomu vše, včetně velké změny organizační struktury od příštího roku. A my se změn v organizaci nebojíme – od roku 2009 jsme jich zvládli už přes čtyřicet.

Kde v Marlence dává smysl AI?

R. S.: Už dnes ji používáme, i když zatím ne centrálně. Líbí se mi, že AI násobí to, co v lidech už je – kdo byl pracovitý, bude efektivnější, kdo kreativní, bude kreativnější. AI naše lidi podporuje a nám roste přidaná hodnota na zaměstnance. Do budoucna ji vidím mimo jiné ve forecastingu, plánování, logistice a údržbě strojů. Podmínkou jsou ale čistá a auditovatelná data. Když je základ vadný, i dobře interpretovaný výstup vás dovede tam, kam jít nechcete.

AI byla i velkým tématem ostravské konference SAP Now, kam se dnes ve firmách posouvá?

H. S.: U zákazníků vidíme, že se posouvají od otázky, jestli AI nasadit, k tomu, jak kolem ní zorganizovat data a procesy. Naší rolí je firmy v tomhle inspirovat – ukázat jim, že mohou chtít víc, než si dnes umí představit. Technologie přestává být limitem a Marlenka je přesně příkladem firmy, která má jasnou vizi, kde jí může AI pomáhat.

Kde bude Marlenka za pět let?

R. S.: V pětiletém plánu máme jednoznačně navýšení výrobní kapacity dokončením několikamiliardové investice do druhé továrny. A vedle toho pracujeme na posunu od rodinné firmy s velkým obratem k velké firmě vlastněné rodinou. Od nového systému očekáváme přesnější měření nákladovosti, lepší plánování a další profesionalizaci řízení. Investice do SAP je součástí téhle logiky, ne samostatný cíl.

Co si má z příběhu Marlenky odnést majitel podobně velké české firmy?

H. S.: Že technologie nesmí být limitem ambice. Marlenka ukazuje, že úspěšný, rychle rostoucí byznys si dřív nebo později vyžádá i odpovídající řízení – a že to není nutné zlo, ale příležitost růst ještě rychleji a inspirovat další firmy.

Text vznikl ve spolupráci se společností SAP