Zaměstnanec a pracovní neschopnost

Zaměstnanec je povinen včas požádat zaměstnavatele o poskytnutí pracovního volna s tím, že předloží potvrzení o pracovní neschopnosti vystavené lékařem. Tím prokáže překážku v práci. Jestliže by se jednalo o nečekanou událost a zaměstnanec neměl možnost vyrozumět zaměstnavatele předem, pak tak učiní bez zbytečných průtahů po vzniku překážky.

Zabezpečení zaměstnance při dočasné pracovní neschopnosti se dělí na dva právní nároky, a to na náhradu mzdy nebo platu a na nemocenské dávky.

Po dobu trvání prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti náleží zaměstnanci náhrady mzdy nebo platu a v dalším období již zaměstnanec obdrží nemocenské dávky.

PODMÍNKY PRO POSKYTOVÁNÍ NÁHRADY MZDY

Jak pro poskytnutí náhrady mzdy, tak nemocenského musí zaměstnanec splnit podmínky, které určuje zákon o nemocenském pojištění. Pro poskytování náhrady mzdy je zaměstnanec povinen:

- být účasten nemocenského pojištění,

- ke dni vzniku pracovní neschopnosti musí splňovat podmínky nároku na nemocenské,

- náhrada mzdy může být poskytována jen do té doby, dokud neuplynula podpůrčí doba pro poskytování nemocenského,

- ve dnech poskytované náhrady musí zaměstnanci trvat pracovní poměr nebo náhrady mzdy (platu) budou náležet jen za dny, ve kterých zaměstnání trvalo. Za dobu po skončení zaměstnání již náhrady mzdy (platu) nenáleží.

VÝŠE NÁHRADY MZDY, PLATU A NEMOCENSKÉHO

Náhrada mzdy náleží ve výši 30 % průměrného výdělku za první tři dny pracovní neschopnosti a ve výši 69 % průměrného výdělku od čtvrtého dne při trvání dočasné pracovní neschopnosti. Pro stanovení náhrady se zjištěný průměrný výdělek podle zákoníku práce upravuje stejným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského, a zároveň se stanoví redukční hranice, jejichž výše jsou vyhlášeny sdělením MPSV od 1. ledna kalendářního roku. Náhrada mzdy a platu pak nesmí přesáhnout průměrný čistý měsíční výdělek.

SNÍŽENÍ NÁHRADY MZDY A PLATU

Zákon o nemocenském pojištění vymezuje případy, kdy zaměstnanec obdrží pouze 50 % výše nemocenského, což se zároveň vztahuje i na období, kdy je poskytována náhrada mzdy nebo platu. Jde o případy, kdy si zaměstnanec přivodil dočasnou pracovní neschopnost:

- zaviněnou účastí ve rvačce,

- jako bezprostřední následek své opilosti nebo zneužití omamných prostředků nebo psychotropních látek,

- při spáchání úmyslného trestného činu nebo úmyslné zaviněného přestupku.

STANOVENÝ REŽIM A JEHO KONTROLA

Mezi důležité povinnosti, které je zaměstnanec povinen plnit po dobu dočasné pracovní neschopnosti, patří i dodržování podmínek režimu stanovených ošetřujícím lékařem. Vzhledem k tomu, že zákoník práce odkazuje v tomto případě na zákon o nemocenském pojištění, vztahuje se režim dočasně neschopného pojištěnce i na dobu poskytování náhrady mzdy a platu.

Režim dočasně práce neschopného pojištěnce (zaměstnance) zahrnuje kromě dodržování stanoveného léčebného režimu určeného lékařem a dalších povinností i povinnost zdržovat se v místě pobytu a dodržovat povolené vycházky. Zaměstnavatel je oprávněn po dobu prvních 14 kalendářních dnů pracovní neschopnosti kontrolovat, zda se zaměstnanec zdržuje v místě pobytu a dodržuje dobu a rozsah povolených vycházek.

Pokud jde o místo pobytu, tak tímto místem je místo, které zaměstnanec sdělil lékaři při vzniku dočasné pracovní neschopnosti, nebo místo, na které změnil pobyt. Změna pobytu musí být zaměstnancem předem nahlášena písemně lékaři, orgánu nemocenského pojištění i zaměstnavateli (jde-li o změnu pobytu v prvních 14 kalendářních dnech pracovní neschopnosti), přičemž další podmínky stanoví zákon o nemocenském pojištění (§ 56 zák. č. 187/2006 Sb.). Zákoník práce přitom ukládá zaměstnanci umožnit zaměstnavateli provést kontrolu shora uvedených povinností, přitom však neuvádí, jakým způsobem by se takové umožnění mělo stát, půjde však minimálně o prokázání totožnosti a předložení rozhodnutí o vzniku pracovní neschopnosti. Nepochybně bude muset zaměstnavatel při provádění takové kontroly dodržovat mnohé zásady, ať už jsou vymezeny jako základní zásady pracovněprávních vztahů (§ 13 zák. práce), nebo ať už jde o dodržování rovného zacházení, zákazu diskriminace a pravidel stanovících právo na ochranu osobnosti (§ 11 a násl. občanského zákoníku).

PORUŠENÍ STANOVENÉHO REŽIMU

Zjistí-li zaměstnavatel, že zaměstnanec porušil uvedené zásady, musí vyhotovit o provedené kontrole záznam, ve kterém je povinen uvést, jakou či jaké konkrétní povinnosti zaměstnanec porušil, kdy se tak stalo, případně další skutečnosti, které osvědčují porušení. Stejnopis tohoto záznamu je zaměstnavatel povinen doručit zaměstnanci, okresní správě sociálního zabezpečení příslušné dle místa pobytu zaměstnance a ošetřujícímu lékaři. Zároveň je zaměstnavatel oprávněn požádat ošetřujícího lékaře o sdělení stanoveného režimu, ale to pouze v tomto rozsahu, ve kterém je oprávněn jej kontrolovat. Rovněž může být zaměstnavatelem lékař požádán o to, aby provedl zhodnocení případů porušení stanoveného režimu uvedených zaměstnavatelem.

O provedení kontroly dodržování stanoveného režimu může zaměstnavatel požádat i okresní správu sociálního zabezpečení, a to buď podnětem ke kontrole důvodnosti trvání pracovní neschopnosti nebo žádostí o provedení kontroly dodržování režimu, která pak postupuje dle zákona o nemocenském pojištění.

SNÍŽENÍ NEBO NEPOSKYTNUTÍ NÁHRADY MZDY

Zaměstnavatel je oprávněn snížit nebo neposkytnout náhradu mzdy nebo platu, pokud zaměstnanec porušil v prvních 14 kalendářních dnech pracovní neschopnosti stanovený režim (místo pobytu, dobu a rozsah vycházek). Při rozhodování o rozsahu snížení náhrady mzdy či platu nebo i o jejich odejmutí posuzuje závažnost takových porušení. Zákoník práce dále nestanoví míru či stupeň závažnosti porušení, vždy však musí postupovat uvážlivě, vzhledem k tomu, že půjde o poměrně vážný zásah do postavení zaměstnance. Vzhledem k tomu, že zákon nestanoví žádný zvláštní způsob postupu zaměstnance, jestliže nebude považovat snížení či neposkytnutí náhrady mzdy nebo platu za správné, přichází v úvahu např. podání stížnosti. Se stížností na výkon práv a povinností vyplývajících z pracovněprávních vztahů se zaměstnanec obrací na zaměstnavatele, kterou je tento povinen projednat, a to i případně za účasti odborové organizace, pokud o to zaměstnanec požádá. Zaměstnanec se samozřejmě může i v tomto případě obrátit na soud.

Zaměstnanci dle zákoníku práce nepřísluší náhrady mzdy nebo platu, jestliže neomluveně zameškal převážnou část směny v kalendářním měsíci, kdy mu bylo poskytnuto pracovní volno z důvodu dočasné pracovní neschopnosti. Stejně se postupuje, pokud se zaměstnanec nevrátí po skončení pracovního volna bez vážného důvodu včas do práce. Neomluvené zameškání kratších částí jednotlivých směn se sčítají.

SKONČENÍ PRACOVNÍHO POMĚRU

V souvislosti s porušením povinností stanovených zaměstnanci, pokud jde o režim dočasně práce neschopného pojištěnce, nemůže zaměstnavatel dát zaměstnanci výpověď ani s ním okamžitě zrušit pracovní poměr (§ 57 zák. práce). Zaměstnavatel nemůže se zaměstnancem zrušit pracovní poměr ve zkušební době po dobu prvních 14 kalendářních dnů trvání jeho dočasné pracovní neschopnosti (§ 66 odst. 1 zák. práce).