Spořit pět set korun měsíčně na důchod nestačí

Spořit pět set korun měsíčně na důchod nestačí

Dokud vyděláváte, spořte si na důchod. Lidé, kteří jsou dnes v produktivním věku, si mohou být jisti, že jim v budoucnu přiznaný starobní důchod ke spokojenému zbytku života stačit nebude. Jedinou obranou je, že se lidé na klidné stáří finančně připraví. Jednou z možností je také penzijní připojištění.

Národ stále stárne

Demografický vývoj společnosti hovoří nekompromisně. Národ stárne a bude stárnout nadále. Jinými slovy v budoucnu přibude lidí v důchodovém věku, kteří budou odčerpávat peníze ze státní kasy, a naopak ubude lidí v produktivním věku. Současný systém mezigenerační solidarity sice ještě bude fungovat, ale rozhodně ve výrazně menší míře než nyní. Jelikož v budoucnu bude méně lidí, kteří budou vydělávat na důchody penzistů, nebude ve státní pokladně dostatek prostředků, aby starým lidem byl zachován přibližně stejný životní standard, jaký mají penzisté dnes.
Zcela nejhůře jsou na tom lidé, kterým je dnes okolo 30 let. Ti stále budou ještě řadu let ze svého platu hodně odvádět do důchodového systému, ale sami se velkých výplat v budoucnu asi nedočkají. Až se tito lidé budou blížit k důchodovému věku (přibližně za 30 let), bude již fungovat jiný systém. Ten bude lidem méně vyplácet z titulu mezigenerační solidarity než dnes, a naopak bude více založen na osobní odpovědnosti každého pracovníka za své stáří (kolik si každý naspoří, tolik bude mít).

Ukládat co nejdříve

Jedinou možností, jak se dostat z této nepříjemné pasti, je začít spořit co nejdříve. Lidé se ale často snaží start co nejvíce oddálit, své vydělané peníze si užít hned, a naopak raději se ještě zadlužit. Čím později ale lidé přistoupí ke spoření na důchod, tím více je pak potřeba měsíčně ukládat. Například člověk, který začíná střádat ve věku 30 let, by měl dávat stranou alespoň deset procent svého výdělku. Pracovník, který začíná na zadní kolečka myslet až o deset let později, by měl ukládat již 15 procent ze svého platu.
Tento model je ale jen přibližný, správně nabádá k brzkému startu spoření, nedává však konkrétnější představu o tom, jakou životní úroveň si člověk střádáním ve stáří zajistí. Pro tento účel je dobré si udělat přesnější propočet, kolik si za určitou dobu člověk naspoří pravidelným měsíčním ukládáním a jaký měsíční důchod po jistou plánovanou dobu mu tento nastřádaný fond přinese. Výsledek je přímo děsivý - děsivý v tom smyslu, kolik je potřeba naspořit, aby si člověk i ve stáří dopřál trochu slušnou životní úroveň. Od státu totiž toho lidé moc očekávat nemohou. Asi reálný model je takový, že stát bude vyplácet důchod přibližně na úrovni životního minima, o zbytek se lidé musí postarat sami.

Penzijní fondy

Penzijní fondy je možné považovat za variantu, která většinu lidí v souvislosti se spořením na důchod napadne nejdříve. Zdaleka ale ne každý bude s podmínkami penzijního připojištění spokojen. Jedná se o velmi dlouhodobé spoření s extrémně nízkou likviditou, kde i přes státní podporu lze dosáhnout jen průměrných výnosů. Příčinou jsou značná omezení, jak mohou penzijní fondy nakládat se svěřenými prostředky účastníků.
Na druhou stranu ale bude penzijní připojištění vyhovovat lidem, kteří jsou v investování velmi konzervativní a neradi podstupují vyšší riziko.
Nejméně populární je penzijní připojištění u mladých lidí. To je vcelku pochopitelné, protože podmínkou pro výplatu starobní penze, a tím i všech naspořených peněz, je dovršení 60 let věku. Ukončit penzijní připojištění dříve je nevýhodné, protože v ten okamžik klient ztrácí nárok na již připsanou státní podporu a získává jen odbytné (vklady účastníka a připsané zhodnocení fondu).
Jedinou možností, jak získat část peněz z fondu dříve, než klient dovrší věk šedesáti let a současně aniž by to znamenalo zánik státní podpory, je výsluhová penze. Na tu vzniká nárok až po 15 letech spoření. Klient může tímto způsobem vyčerpat až polovinu naspořené sumy.

Lidé zatím moc nespoří

Ani prognózy, podle kterých bude za několik desetiletí na penzi jednoho důchodce vydělávat pouze jeden pracující zaměstnanec místo nynějších dvou, nemotivují Čechy k většímu spoření na stáří. Poměrně hodně lidí sice ukládá do penzijních fondů, bohužel většina z nich jen 500 korun měsíčně. A to je zcela nedostatečné.
"Průměrná úložka účastníka připojištění bez započítání příspěvků od zaměstnavatelů a bez státního příspěvku dosáhla v loňském roce zhruba jen 397 korun," potvrzuje prezident Asociace penzijních fondů ČR Jiří Rusnok.
Názory na výhodnost penzijního připojištění se různí. Určitě je dobré tento produkt využívat, pokud by klient jiným způsobem nespořil a volné peníze by jen utrácel. Pět set korun měsíčně je ale žalostně málo.