Volby do Poslanecké sněmovny se neodkladně blíží a v záplavě programů, diskuzí a excesů některých politiků vyplouvá na povrch stále aktuální téma - školné. Otázka, zda by studium na státních vysokých školách v České republice mělo být zpoplatněno či nikoliv, byla již za intenzivního neklidu řešena, ovšem odložením takzvaného zápisného na neurčito nikoliv vyřešena. Stává se tak předmětem zájmu současných kandidátů do poslaneckých křesel.

Problematika privatizace vzdělávání není záležitostí jen posledních dvou let. První výraznější pokusy se objevily mezi lety 2000 a 2002 z iniciativy poslance za ODS Waltera Bartoše a US-DEU Petra Matějů. Nejednalo se přitom o impulz z čistého nebe - v 18. století začal naopak revolucionář Thomas Paine požadovat neplacené studium, neboť v dobách prvních univerzit bylo alespoň částečné financování samotnými studenty běžnou praxí. Oba kroky, vzdálené od sebe tři století, byly ve své době považovány za stejně radikální.

Ne tak radikální jsou letošní stanoviska opozičních stran. Tábory odpůrců a zastánců školného, na první pohled oddělené tlustou čarou jasných argumentů, připouštějí kompromisy. Dokladem toho jsou současné volební programy, kdy jediným zastáncem zůstává TOP 09, přičemž i ona navrhuje zákon o finanční podpoře vysokoškoláků.

Obdobnou alternativu vítá také Strana svobodných občanů. „Pokud jde o školné, studenti, kteří zahájili studium bez školného, by měli bez školného i dostudovat. Retroaktivita je nepřípustná. Zastávám názor, že by školy měly mít právo vybírat školné, pak by ale měly přestat dostávat peníze ze státního rozpočtu. Díky tomu by se měly snížit daně, aby se uhrazené školné absolventům co nejdřív vrátilo,“ říká předseda Svobodných Petr Mach.

Zpoplatnění studia má zvýšit jeho hodnotu v očích „zákazníků“

Ostatní strany se vůči školnému buď ostře vymezují, nebo navrhují částečná, mírnější opatření. ČSSD se Stranou zelených přicházejí s kariérními řády pro učitele, SPOZ s penalizací za delší studium, opakování zkoušek, ročníků a jiných odboček navíc. V zájmu je rovněž navýšení platů učitelů - podle lidovců by mělo do konce roku 2017 jít na školství šest procent HDP. ODS se ke školnému nevyjadřuje.

Jednou z hlavních otázek během deseti let sporu je přitom charakter vzdělání jako takového. Zastánci školného vidí studium jako osobní investici jedince do sebe sama. Mělo by proto být hrazeno z kapes vlastních, nikoliv daňových poplatníků. Vzdělání je považováno za zboží, jehož finanční ocenění jej dělá vzácným, hodným toho, aby s ním bylo nadále hospodařeno. Zpoplatněné studium má tak zvýšit jeho hodnotu v očích svých „zákazníků“, kteří si ho budou více vážit.

Východisko z případných potíží s okamžitým uhrazením školného vidí například SSO v možnosti předem domluveného obchodu studenta a zaměstnavatele. „Studenti by také měli mít právo domluvit se na úhradě školného s firmami, které by mohly platit za studenty školné, kdyby se studenti pro ně zavázali nějakou dobu pracovat. Takto by mohl platit školné stát třeba za studenty na pedagogických fakultách, pokud by se studenti zavázali po skončení studia učit na veřejných školách,“ popisuje Petr Mach.

Školy se začínají chovat jako firmy, převládá u nich kalkul

Opačného názoru je předsedkyně SPOZ Ilona Švihlíková, podle níž by vzdělání nemělo být byznys. „Školy se začínají chovat jako firmy a jejich skutečné poslání – poskytovat univerzální vzdělání a kritické myšlení – zcela mizí a převládá jen kalkul, a to navíc s krátkodobým horizontem,“ myslí si Švihlíková.

Vyvstává rovněž otázka, zda by se právě financované studium nedostávalo svým způsobem zadarmo. „Nemám žádný důvod se domnívat, že při zavedení školného si studenti budou studia více vážit. Spíše naopak, povede je to k názoru, že mají zaplaceno a automaticky musejí získat titul, který si přejí,“ dodává Švihlíková.

Argumentem ve hře je rovněž zmenšení nerovností ve společnosti, které doposud vznikají. Zastánci školného se domnívají, že dle „nepřátelského tábora“ jsou absolventi vysokých škol lepšími občany - jejich činnost je řízena převážně ušlechtilým zájmem, zatímco činnost například manuálních pracovníků podléhá výlučně zisku.

Oni sami skutečnost zřejmě vidí tak, že jedinec je sobecký a touha po vzdělání je přežitkem. Domnívají se, že každému záleží na zisku a prestiži plynoucí z povolání více než na celkové prospěšnosti pro společnost. Vzhledem k faktu, že v důsledku znamená prospěšnost pro společnost cyklicky opět i prospěšnost pro jedince samotného, se však tento názor jeví poněkud nedomyšleným.

Zvýšené náklady na vzdělání mohou od studia odrazovat žáky z chudších rodin

Na další krátkozraké soudy upozorňuje sociolog Jan Keller. Jedná se především o zmiňovanou TOP 09, jejíž názory ohledně školného považuje za čistě ideologické a neodpovídající pravdě. Reaguje tak na pedagožku Annu Putnovou, která se nechala slyšet, že zavedení školného má zvýšit zodpovědnost studentů k výběru školy a snížit míru zneužívání bezplatného systému.

„Výsledky empirických výzkumů dokladují, že zvýšené náklady na vzdělání mohou sice odrazovat od dalšího studia žáky s výborným prospěchem z chudších rodin, ani v nejmenším však nedělají starosti žákům s horším prospěchem z rodin bohatších. To platí dokonce i v zemích s rozvinutým systémem sociálních stipendií,“ uvádí Keller.

Sociolog rovněž upozorňuje na situaci sousedního Německa, kde bylo školné kvůli špatným zkušenostem zrušeno ve všech spolkových zemích kromě Bavorska. Ačkoliv byla z opačného důvodu vyzdvihována Austrálie, skutečnost přímo za našimi hranicemi je příliš alarmující na to, abychom ji mohli ignorovat.

Podobně je tomu i s parlamentními volbami za necelý týden. Ač se zdá, že otázka školného není vzhledem ke kladnému postoji pouze jedné strany „ohrožujícím“ tématem číslo jedna, podceňovat bychom ji rozhodně neměli.

Bottom line: Jaký je váš postoj ohledně školného? Jsou pro vás přípustné kompromisy, které navrhuje většina stran?