Práce nebo život

Firmy se více snaží zohledňovat život svých zaměstnanců mimo pracoviště. Nevyřešené záležitosti však přetrvávají, píše Rosabeth Moss Kanterová, profesorka Harvard Business School, ve svém článku Work Pray Love (Harvard Business Review 12/2010). Název článku je narážkou na nedávno uvedený film Jíst, meditovat, milovat (Eat, Pray, Love), jehož hlavní hrdinka ztvárněná Julií Robertsovou hledá, co v životě vlastně chce.

Kanterová konstatuje, že jednou z věcí, které se zatím řešit nedaří, je nadměrná pracovní zátěž či stav, kdy práce vytěsňuje všechno ostatní. Logicky: měří se produktivita, ne už to, jak se lidé cítí. Nadměrný stres má ale zdravotní důsledky, které ničí ekonomiku, i když firmy vykazují vysoké zisky. Pro pracující rodiče malých dětí, zvláště pro ženy, pak je často snadnější zanechat práce zcela než najít způsob, jak zvolnit tempo a zmírnit pracovní zátěž. Kromě toho, že by podniky měly být flexibilní k potřebám zaměstnanců, mohly by také definovat práci v určitých modulech, namísto tradičního přístupu "plný úvazek nebo nic". Podniky by také měly začít měřit životní spokojenost zaměstnanců, nejen jejich pracovní nasazení, navrhuje Kanterová.

ZELENÁ PRO HOMEWORKING

Práce z domova má podle ní nevyužitý potenciál. Měla by to být jednoduchá věc, vlastně samozřejmost, podporovaná státem. Může pomoci omezit dopravní zácpy a snížit znečišťování životního prostředí, usnadnit péči o děti. Některé firmy se už naučily práci z domova umožňovat a využívat. Například asi 40 % zaměstnanců IBM již nesedí pravidelně denně v kanceláři firmy.

S tím souvisí i postavení žen, počínaje dělbou práce v rodinách, která se zas až tolik nezměnila, až po příjmovou nerovnost. Z pracovišť sice zmizely zvláště křiklavé způsoby diskriminace a "profesní segregace podle pohlaví", ale rovnost příležitostí vypadá jinak.

POZOR NA RETRO MANAŽERY

Módním slovem současnosti jsou hodnoty. Mnohé podniky se snaží nalézt nějaké univerzální, kterými by bylo možné oslovit etnicky a kulturně různorodé zaměstnance. Zároveň chtějí reagovat na touhu mladé generace po smysluplnosti práce a etických normách. Složitou otázkou může být postoj k náboženství. V některých firmách se snaží případným konfrontacím zamezit zákazem náboženských debat a jiných projevů na pracovišti. Kde je ale hranice?

Novinky posledních let, jako je pružná pracovní doba, práce z domova, benefity na podporu rodiny, čistírny či podnikové meditační místnosti, nedokázaly zcela změnit nepsané normy mezilidského chování při práci. Vztahy a atmosféra na pracovišti, jakkoliv příznivé, mohou být torpedovány "retro manažerem", který lidem závidí a nepřeje jejich soukromý život, píše Kanterová. Na druhé straně stejně tak zaměstnanci pečující o malé děti či lidé bigotně věřící mohou zneužívat výhod poskytovaných firmou. Pokud se budou příliš "ohánět" tím, co je pro ně tak důležité, ostatní mohou dospět k závěru, že by se vlastně také nemuseli v práci tolik namáhat. S výhodami poskytovanými firmou jde ruku v ruce i odpovědnost zaměstnanců. To je třeba stále zdůrazňovat.

Rovnováha mezi osobním a pracovním životem je tedy něco, co vyžaduje stálou péči, a měla by mít stálé místo na seznamu priorit každého manažera. Spokojenost zaměstnanců se měří obtížněji než produktivita. Z dlouhodobého hlediska je ale důležité se postarat, aby vaši lidé neměli obavy zůstat pár dní doma, když se necítí dobře, aby měli čas se v klidu najíst - nebo si večer zajít do kina.