Šikana na pracovišti aneb mobbing - tichá epidemie

Šikana na pracovišti (angl. mobbing, bullying, emotional abuse apod.) se v zahraničí často přirovnává ke zhoubným nemocem či epidemiím, častá jsou slovní spojení jako "tiché peklo", "sociální deviace", "psychologický terorismus" apod. Sami oběti často mobbing přirovnávají k bitvě, mučení, zlým snům či nočním můrám... Nicméně ne každý si uvědomuje, o jak velký problém se jedná. Zřejmě proto, že žijeme v zajetí mýtů, např. mobbing není nijak rozsáhlý problém, není třeba mu věnovat pozornost; u nás se to stát nemůže; oběti si za to mohou sami; mě se to netýká... Mobbing ale není žádná nevinná hra. Jeho oběti velmi často končí v pracovní neschopnosti. Navíc se nemalá část z nich již nikdy nedokáže vrátit na trh práce. Svými důsledky tedy zasahuje i celou společnost.

SIGNÁLY A INFORMACE

Klíčovým krokem v boji proti mobbingu je dostatek informací - především, jaké má mobbing znaky, jak se projevuje, podle čeho ho poznáme. Přehlížení signálů totiž dává mobbingu zelenou - stává se pak rozjetým vlakem, který se jen velmi špatně zastavuje. A jak rozpoznat, zda máte na pracovišti mobbing? Protože se jedná o skryté násilí bez "viditelných" stop, je obrana velmi obtížná. Na rozdíl od klasické šikany, se mobbing šíří pozvolna a neprojevuje se otevřeně, což lehce způsobí, že si ho zpočátku nevšimne oběť, natož její okolí. Mobberovy útoky působí jako neškodné a náhodné, zvenčí vše vypadá jen jako nevinné legrácky či kanadské žertíky, ale v komplexním pohledu tvoří promyšlený a zdraví ohrožující jev. Signálů však není málo - zhoršení pracovní atmosféry, pokles výkonnosti, vyčleňování nějakého pracovníka z kolektivu, opakovaná pracovní neschopnost či krátkodobé absence, fluktuace, častější poptávky po pracovnících na konkrétní pozici apod. Pro mnoho lidí může být nepochopitelné, proč se člověk mobbingu vlastně dopouští. Ačkoliv důvodů existuje celá škála, všechny mají jednoho společného jmenovatele. Tím je psychická a následně vlastně i fyzická likvidace vyhlédnutého jedince. Ať už mobbera pohání strach z konkurence, závist, žárlivost, nenávist, pocity méněcennosti, osobní nejistota nebo vnitřní prázdnota, sleduje vždy jasný cíl - poškodit a znemožnit oběť, srazit její sebevědomí a donutit k odchodu z pracoviště...

TECHNIKY PODRAZU

Rejstřík technik, které mobber při ničení své obětí používá, je velmi široký. Spolehlivou zbraní jsou pomluvy, nejrůznější vtipy na adresu oběti, její každodenní kritika, očerňování u nadřízených, stížnosti na špatně odvedenou práci, individualismus, nedostatečnou snahu se zařadit do kolektivu či mezery v odborných znalostech.

S oblibou se zpochybňují všechna rozhodnutí oběti, sebemenší chybička se přehání a zveličuje, neustále se kontroluje její přítomnost na pracovišti. Mobber se svými kolegy okamžitě utne hovor, když oběť vkročí do místnosti anebo jí ostentativně přibouchne dveře před nosem. Svoji oběť přehlíží, nezdraví nebo jí věnuje pouze pohrdavé pohledy. Pokud oběť hovoří, mobber jen krčí rameny, přehnaně vzdychá nebo její řeč doprovází ironizujícími gesty či mimikou.

Velmi často ale oběti možnost vyjádřit se nedává - neustále ji okřikuje, přerušuje či skáče do řeči. Aby oběť co nejvíce zmátl, sám schválně mluví mlhavě, v náznacích, jeho věty postrádají logickou souvislost anebo jsou nedokončené. Ustavičně odvádí řeč od podstaty věci, mění témata hovoru, odmítá dovysvětlující otázky a často místo přímé komunikace volí dopisování, vzkazy na stole či prostředníky. Nicméně vše dělá tak, aby nikdo nepoznal, že proti "oběti" něco má.

Mobber však nezřídka sahá i k technikám tvrdšího kalibru. Zadržování nebo sdělování mylných informací, které notně komplikují pracovní život, patří k těm lehčím v této kategorii. Mobber se ale dokáže "postarat" i o ztrátu výsledků práce oběti, falšování, mizení pracovních podkladů, pomůcek či souborů z počítače.

PREVENCE

Nejúčinnější obranou je prevence. A personalisté v ní hrají důležitou roli. Jak to udělat, aby se mobber do firmy vůbec nedostal? Mobbingu se převážně dopouštějí lidé, kteří jsou na, nebo dokonce za, hranicí patologie. Navenek však mohou působit jako lidé nijak nevybočující z běžné normy. Ačkoliv neexistuje jednotný a naprosto typický profil pachatele, při vhodně volených otázkách si lze všimnout určitých charakteristických rysů, které mohou personalistům hodně napovědět, s kým mají tu čest. Mobber je egocentrický, silně autoritativní, má pocit vlastní důležitosti a nepostradatelnosti. Jeho samolibost a neúměrná ctižádostivost ho často vede k přehnané soutěživosti. Je vnitřně nejistý a svoje pocity nejistoty kompenzuje přemrštěnou suverenitou a arogancí. Je lhostejný k lidem, nerespektuje jejich práva, potřeby či přání. On sám však trpí pocity neuznání - má nadměrnou potřebu být obdivován a pohybovat se ve středu pozornosti. Neví, co jsou morální zábrany, úcta, netrpí výčitkami, rád ponižuje, zneužívá druhé. Typická je absence empatie. Má nadměrně vyvinutou schopnost podvádět a přesvědčivě lhát. Při pohovoru tedy velmi napomůže soustředit se právě na pokládání otázek týkající se uvedených znaků, stejně jako důkladný rozbor zájmu o práci ve vaší firmě, jeho motivaci a důvod odchodu z předchozího pracoviště. Samotná přítomnost mobbera na pracovišti by však k plnému rozvinutí mobbingu nestačila.

VLIV OKOLÍ

Významnou roli hraje prostředí - pracoviště, které upřednostňuje konkurenční vztahy, kde nechybí závist, žárlivost a lhostejnost, ale naopak absentuje etika a tolerance, si o mobbing vyloženě říká... Klíčovou funkci má i vedoucí pracovník, jeho styl řízení a způsob komunikace. Mobbingu napomáhá chaotické rozhodování, nejasné kompetence, absence pravidel, neprůhledná politika vedení, vydávání stále nových oběžníků a směrnic, opakované organizační změny, neobjektivní systém hodnocení, neochota řešit konflikty, vysoká míra kritiky apod. Součástí preventivních opatření by mělo být budování atmosféry spolupráce a důvěry, kde se lidé nebudou bát přijít za vedoucím pracovníkem či personalistou a svěřit se, že jim na pracovišti někdo ubližuje. Je vhodné soustředit se na různá školení, posilující pozitivní vztahy mezi zaměstnanci, spokojenost v zaměstnání, konstruktivní řešení konfliktů, a také věnovat dostatek času začlenění nových pracovníků. Samozřejmostí je sledovat dění na pracovišti a mít připraveny strategie řešení či mediátora, který případné konfliktní situace důkladně zanalyzuje a objektivně posoudí.

KDE HLEDAT POMOC

Bohužel podceňování mobbingu způsobuje, že se celé vypořádání s tímto jevem omezuje na odchod oběti ze zaměstnání. Oběť buď tlak mobbera nevydrží a odejde sama, anebo je mylně označena za viníka a v rámci zachování klidu na pracovišti k odchodu víceméně donucena. Nikdo nepátrá po skutečných příčinách, natož aby prohlédl, že oběť byla do této situace násilně vtlačena. Nedostatek informací tak vede pouze k odstraňování následků a nikoliv příčin mobbingu. Což lehce způsobí, že mobber si může najít novou oběť. Zatímco v zahraničí existuje mnoho institucí, kam se šikanovaný zaměstnanec může obrátit, u nás jsou tyto aktivity velmi ojedinělé (např. občanské sdružení Práce a vztahy). Pokud situaci neřeší vedoucí pracovník, je nutné se obrátit na zaměstnavatele, odbory, podat stížnost na Inspektorát práce, u státních institucí ke zřizovateli, v krajním případě je možné obrátit se na soud. Možností obrany v našich podmínkách bohužel není mnoho, proto je nutné všechny síly soustředit do prevence - nedopustit tedy, aby se mobbing na pracovišti vůbec objevil.

Lenka Svobodová

psycholožka