Až do minulého roku Česká republika disponovala pouze omezeným množstvím dat, která by popisovala míru zapojení otců do každodenní péče o děti. Tato situace se však výrazně změnila díky výzkumnému projektu Podoby aktivního otcovství, který byl realizován v rámci rozsáhlé komunikační kampaně Táto jak na to MPSV ve spolupráci s LOM a za podpory ESF, a který přinesl do této oblasti obrovské množství informací. Sběr dat a zpracování několika fází tohoto projektu v roce 2010 uskutečnila výzkumná agentura MEDIARESEARCH a.s. Výzkum se zaměřil nejen na zkoumání vlastní míry zapojení do péče o děti a názorového vymezení českých mužů-otců, ale také na to, jak otcové vnímají podmínky, které jim k tomu, aby mohli pečovat o své děti, vytvářejí jejich zaměstnavatelé. Důležitou součástí výzkumu bylo proto kromě dotazování mužů-otců také dotazování personalistů, kteří podmínky pro své zaměstnance v této oblasti vytvářejí.

Problematika aktivního otcovství, která byla tématem konference Táto, jak na to (píšeme o ni v rubrice Krátce), má mnoho aspektů. Jednou z nejdůležitějších podmínek plnohodnotého zapojení otců do rodiny je vstřícná politika zaměstnavatelů.

ZAPOJENÍ OTCŮ DO PÉČE O DĚTI ODRÁŽÍ SPOLEČENSKÉ KLIMA

Výsledky výzkumu ukázaly, že míra zapojení českých mužů do každodenní péče o děti a domácnost odpovídá jednak reálným podmínkám vytvářeným ze strany státu a zaměstnavatelů, jednak reflektuje určité společenské klima v této oblasti. Muži-otcové nejenže jsou stále vnímáni ze strany společnosti jako hlavní živitelé rodin, ale jsou jimi i ve skutečnosti. Od mužů-otců se tedy stále především očekává, že budou rodinu zabezpečovat finančně, zatímco skloubení rodinného a pracovního života se očekává především od žen-matek.

V tomto kontextu není zas tak překvapivé, že zhruba dvě třetiny otců jsou s mírou svého zapojení do každodenní péče o děti spíše spokojeny a pouze 7 procent otců vyjádřilo se stávajícím stavem silnou nespokojenost. Výzkum přitom potvrdil, že podíl otců na každodenní péči o děti je stále výrazně nižší než u matek a u většiny činností v rámci každodenní péče o děti nepřesahuje tato míra zapojení 30 %.

V ČECHÁCH PŘEVAŽUJE DOVOLENÁ A SPORT

Jak konkrétně se dnešní otcové zapojují a do kterých činností především? Čeští otcové především vymýšlejí, plánují a zajišťují, rodinné dovolené, sportovní akce nebo program na víkend. Většina činností, kde se otcové aktivněji zapojují, jsou tedy zejména volnočasové aktivity.

Naopak činnosti, kde se otcové zapojují nejméně, jsou právě ty každodenní "nezábavné" činnosti jako příprava jídla, večerní hygiena, odvody na kroužky a dále pak péče o nemocné dítě včetně návštěvy dětského lékaře.

Vyvstává tedy samozřejmě otázka, jaké bariéry brání dnešním otcům ve větším zapojení do každodenní péče a v aktivnějším přístupu? Tyto bariéry můžeme rozdělit na vnitřní, které zahrnují především názory, přesvědčení a vnímání vlastní otcovské role v rodině, a vnější, což jsou zejména podmínky nastavené ze strany státu a zaměstnavatelů. Vnitřní bariéry, tj. přesvědčení a názory otců, se částečně formují již v jejich dětství, výchovou a příkladem, třeba přejímáním určitých vzorců chování od svých otců. Do jisté míry je potom ovlivňují celospolečenské normy a v neposlední řadě také normy a přesvědčení, které sdílí jejich partnerka.

KLÍČOVÁ ROLE ZAMĚSTNAVATELŮ

Mezi významné vnější bariéry, které brání ve větší míře zapojení do každodenní péče o děti, patří podmínky, které jsou rodinám vytvářeny ze strany státu a zaměstnavatele.

Vztah zaměstnanců-otců a zaměstnavatelů v oblasti aktivního otcovství by se dal poměrně výstižně shrnout jako oboustranný alibismus. Personalisté uvádějí, že otcové se o benefity v této oblasti sami aktivně nezajímají a jsou vůbec celkově špatně informováni, a to i o svých zákonných právech, jako je například možnost jít s nemocným dítětem k lékaři nebo s ním zůstat doma v době nemoci. Zhruba třetina otců dokonce uvedla, že jim tuto možnost jejich zaměstnavatel vůbec nenabízí. Otcové naopak tvrdí, že zaměstnavatelé benefity, které by umožňovaly aktivnější zapojení do každodenní péče o děti, nenabízejí, a pokud ano, tak především ženám-matkám. Pravda je jako vždy někde uprostřed.

Zaměstnavatelé se sice již setkávají s případy angažovaného otcovství, ale jen okrajově, jednotlivě, a takto také k těmto případům přistupují. Většinou je řeší individuálně, podle aktuálních možností, a s nějakým větším zapojením zaměstnanců-otců do každodenní péče o nezletilé děti v horizontu budoucích let nepočítají a ani na to nejsou připraveni. Personalisté přitom tvrdí, že nabízejí zaměstnancům-otcům stejné benefity jako zaměstnankyním-matkám, otcové je však na rozdíl od matek téměř nevyužívají.

S AKTIVNÍMI OTCI PERSONALISTÉ NEPOČÍTAJÍ

Na druhou stranu však výzkum ukázal, že v řadách personalistů stále převládá přesvědčení o "tradičním" uspořádání domácnosti a sami zaměstnavatelé tedy v drtivé většině nepředpokládají, že by se muži-otcové aktivněji zapojovali do péče o děti.

Ukazuje se také, že řada společností zatím nespatřuje v podpoře této oblasti žádné významné benefity, naopak v představách některých personalistů je podpora aktivního otcovství dokonce spojena spíše s dalšími finančními náklady nebo vyšší absencí zaměstnanců. Celkem 33 % personalistů tak nevidí důvod, proč by měla jejich firma aktivní otcovství nějak podporovat.

PASIVITA NA OBOU STRANÁCH

Otcové jsou, jak již bylo řečeno, co se týče využívání benefitů ze strany zaměstnavatelů poměrně pasivní. Většina otců projevila zájem pouze o benefity, které nejsou spojené s finanční ztrátou. Důležitým krokem směrem k většímu zapojení do každodenní péče o děti je pro otce určitá flexibilita jejich zaměstnání. Mezi ty nejžádanější a oceňované benefity ze strany zaměstnavatelů proto patří klouzavá pracovní doba a možnost vybrat si napracované hodiny v podobě náhradního volna.

Více než polovina otců je s přístupem zaměstnavatele a podmínkami pro každodenní péči o děti spíše spokojena (56 %). Výrazně nespokojeno se současným přístupem zaměstnavatele v této oblasti je 12 % otců. Výzkum zároveň ukázal, že spokojenost s podmínkami ze strany zaměstnavatelů velice úzce souvisí s tím, jak jsou otcové spokojeni s množstvím času, který tráví se svými dětmi. Otcové, kteří mají ze strany zaměstnavatelů vytvořeny dobré podmínky pro péči o děti, jsou výrazně spokojenější s tím, kolik času s dětmi stráví - jejich pracovní a rodinný život je sladěný.

Úspěšné příklady ze zahraničí (například ze Švédska) nám ukazují, že odstraňování bariér bránících vyšší angažovanosti otců je možné. Jednou z cest je například umožnění rychlejšího návratu matek do zaměstnání po narození dítěte, vytvářením podmínek pro růst částečných úvazků nebo dalším snižováním genderových diferencí v oblasti pracovního i veřejného života. Jako důležitá se však také ukazuje podpora firem, které vytvářejí podmínky pro sladění rodinného a pracovního života nejen žen-matek, ale i mužů otců, ať již v rámci svého CSR nebo jinak. Důležité je v této oblasti také šíření osvěty, a to jak směrem k personalistům, kteří, jak se ukazuje, nemají dostatečný přehled o tom, co podpora aktivního otcovství vlastně znamená a jaké benefity může firmě přinášet, ale také směrem k málo informovaným zaměstnancůmotcům. Spokojený otec má totiž ty nejlepší předpoklady být také spokojeným, lokálním a angažovaným zaměstnancem.

 

Hana Friedlaenderová
Senior Research and Insights Manager
MEDIARESEARCH