Vážený tazateli,
časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce se považuje za pracovní cestu ve smyslu § 42 zákoníku práce. Účelem pracovní cesty je výkon práce v jiném místě.
Protože se zaměstnanec musí na toto jiné místo nějak dopravit, stanoví § 210, že doba strávená na pracovní cestě nebo na cestě mimo pravidelné pracoviště jinak než plněním pracovních úkolů, která spadá do pracovní doby, se považuje za překážku v práci na straně zaměstnavatele. V těchto případech se mzda nebo plat zaměstnanci nekrátí, v pracovní době proto zákon ohledně odměňování nerozlišuje mezi plněním pracovních úkolů a uvedenou cestou.
Ale pokud tato doba nespadá do pracovní směny zaměstnance, nejedná se o překážku v práci na straně zaměstnavatele a jedná se pouze o dobu cestování, za kterou náleží zaměstnanci pouze cestovní náhrady. Nejedná se o práci přesčas. Prací přesčas je na pracovní cestě jenom doba strávená plněním pracovních úkolů, která nespadá do doby pracovní směny a nikoliv cestování tam a zpátky.
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
