Vážený tazateli,
časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem k výkonu práce mimo sjednané místo výkonu práce se považuje za pracovní cestu ve smyslu § 42 zákoníku práce. Účelem pracovní cesty je výkon práce v jiném místě.
Protože se zaměstnanec musí na toto jiné místo nějak dopravit, stanoví § 210, že doba strávená na pracovní cestě nebo na cestě mimo pravidelné pracoviště jinak než plněním pracovních úkolů, která spadá do pracovní doby, se považuje za překážku v práci na straně zaměstnavatele. V těchto případech se mzda nebo plat zaměstnanci nekrátí, v pracovní době proto zákon ohledně odměňování nerozlišuje mezi plněním pracovních úkolů a uvedenou cestou.
Ale pokud tato doba nespadá do pracovní směny zaměstnance, nejedná se o překážku v práci na straně zaměstnavatele a jedná se pouze o dobu cestování, za kterou náleží zaměstnanci pouze cestovní náhrady. Nejedná se o práci přesčas. Prací přesčas je na pracovní cestě jenom doba strávená plněním pracovních úkolů, která nespadá do doby pracovní směny a nikoliv cestování tam a zpátky.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
