Sydney mělo asi nejlepší atmosféru, jakou jsem na olympiádě zažil, říká expert Dovalil

Kolik olympijských her jste celkem navštívil?

Poprvé jsem byl v roce 1994 v Lillehammeru v Norsku na zimních hrách, následující letní olympijské hry v Atlantě jsem vynechal a od Nagana roku 1998 jsem byl už na všech, až do Pekingu. Tedy celkově na sedmi.

Jaký jste měl na hrách v Sydney program?

Já jsem tam byl v podstatě jako funkcionář, jako místopředseda olympijského výboru, takže nás čekala spousta setkání s ostatními olympijskými výbory, na což samotní sportovci ani trenéři nemají čas. V tu dobu jsme sbírali různé poznatky, co se týče organizace, co je dobré, jak se to naopak nedaří. V té době byla totiž v Čechách idea pořádání olympijských her v Praze, tak jsme se snažili nabrat co nejvíce poznatků.

Jaká byla v Sydney atmosféra?

Sydney bylo asi nejlepší ze všech her, které jsem navštívil. Celé město tím neskonale žilo, neviděl jsem tam žádné projevy nenávisti. Místní lidé, kteří předtím radši odjeli z města, se postupně se zase vraceli zpátky. Mediální obraz byl takový, že jim najednou bylo líto, že by u toho nebyli.

Velmi dobře byla vymyšlena i ekologická stránka her. Později jsme měli třeba zprávy z Athén, kde kvůli olympiádě stavěli různá betonová monstra.

V Austrálii byla řada sportovišť postavena provizorně, z lešenářských trubek. Z těch postavili třeba na pláži kotel pro osm tisíc lidí. Fantastické prostředí a do čtrnácti dnů po hrách to bylo pryč. Když se plánovaly hry v Praze, byl největší humbuk kolem toho, co potom budeme s těmi stavbami dělat.

Takový problém asi řeší většina hostujících měst. V Sydney tedy nic nového nestavěli?

Moc nově postavených věcí tam nebylo. Třeba i olympijská střelnice byla postavena na zelené louce a zase se potom dala pryč. Řekové se naopak naprosto pomátli, stavěli obrovské haly na judo a na vzpírání a dnes nevědí, co s tím. Jsem zvědavý, jak to bude vypadat v Londýně, ale podle mých informací také připravují některá sportoviště dočasně na náměstích.