YES, PRIME MINISTER: Prezidentská kandidátka Rut Kolínská by v hledala cesty k interakci Hradu s občany

Rut Kolínská se narodila v Havlíčkově Brodě roku 1953 do rodiny evangelického faráře. Na základě špatného kádrového profilu jí nebylo dovoleno studovat na VŠ, živila se tedy jako domácí dělnice pro Ústředí lidové umělecké výroby. Díky tomu jí v osmdesátých letech povolili dálkové studium etnografie a folkloristiky na FF KU. Před pádem komunistického režimu spoluzaložila Hnutí Pražské matky a stala členkou Hnutí za občanskou svobodu. Po sametové revoluci, roku 1992 založila první mateřské centrum (MC) v Československu, v současnosti již Síť MC zahrnuje přes tři stovky center. Je držitelkou ocenění Žena Evropy roku 2003 a v roce 2006 získala titul Sociálně prospěšná podnikatelka roku. Se svým manželem, scénografem a výtvarníkem Petrem Kolínským, vychovala pět dětí.

1. Co vnímáte jako hlavní poslání prezidenta a jeho povinnost vůči občanům?

Poslání prezidenta spatřuji ve službě občanům. V naplnění paradoxu nejvyššího představitele země a službě „nejmenšímu“ občanovi. Znamená to pro mne otevřeně naslouchat, otevírat diskuse a hledat cesty porozumění mezi občany, odborníky a politiky ve prospěch dobrého hospodaření a udržitelného života pro další generace. Povinnosti prezidenta vycházejí z Ústavy a je tedy jeho hlavní povinností podřídit se Ústavě a své kroky řídit Ústavou, stejně jako dbát, aby byla v naší zemi ústavnost dodržována.

2. Co považujete za své nejsilnější přednosti a výhody oproti ostatním kandidátům?

Mám za sebou více než dvacet let práce pro občany, a to více než polovinu dobrovolnicky (bezplatně). Jsem s nimi v těsném spojení, znám jejich každodenní starosti. Mám zkušenosti s jednáním a vyjednáváním s politiky na místní, krajské a celorepublikové úrovni právě ve prospěch občanů, rodin. Nejsem propojena s žádnou ekonomickou lobby a nemám osobní zájmy na prosazování jejich ovlivňování politického rozhodování. Oproti mužům spatřuji výhodu také jako žena, protože ženy se nerozhodují v krátkodobém horizontu, jejich cílem je řešení, které přináší nejen okamžitý prospěch, ale především myslí na budoucí generace.

3. Jaký máte pohled na zavedení školného a směřování školství v ČR vůbec?

Vzdělání má veliký význam nejen pro jednotlivce, pro jejich osobnostní rozvoj, ale především pro celou společnost. Masarykův výrok o tom, že dobrá škola ušetří za kriminál, platí stále. Navíc talenty se rodí ve všech ekonomických i sociálních podmínkách. Vzdělávání tedy musí být dostupné všem, každý dobrý stát proto pamatuje na rovné příležitosti pro všechny. Pokud by se mělo zavést školné, pak musí být současně vytvořen systém opatření, který by umožnil studium každému.

Dokud se školství nestane prioritou státní politiky, pak se mnoho nezmění. České školství se začalo sice měnit – zejména základní a střední, ale ze spodu bez podpory jasné státní politiky, bez systémového plánování nového směru a proměny. Úsilí mnohých pedagogů, kteří se snaží dobře učit, tak zapadá v chaosu, který panuje na MŠMT. České školství potřebuje jasnou vizi a otevřenost proměnám. Troufám si říct, že by stačil návrat k myšlenkám Jana Amose Komenského a vytvoření zázemí – kvalitní příprava pedagogů a jejich adekvátní odhodnocení.

4. Jakou věc byste na České republice změnil, kdybyste měl neomezené možnosti?

Ráda bych, aby zloba, závist, zášť, strach a svár pominuly a zpět bych navrátila lidu českému vládu nad jeho věcmi.

5. Jak hodnotíte působení předchozích dvou prezidentů Havla a Klause?

Václav Havel a Václav Klaus působili každý za nesrovnatelných podmínek. Václav Havel celý svůj život nasazoval ve prospěch společnosti, prospěch občanů tedy patřil k jeho cílům i během výkonu funkce prezidenta. Václav Klaus soustřeďuje pozornost více ke své osobnosti, je patrné, že sleduje osobní cíle.

6. Narodila jste se do rodiny evangelického faráře a s režimem to vaše rodina asi neměla vždy lehké. Jak se díváte na kandidaturu některých bývalých členů KSČ?

Doba, kdy tito kandidáti vstoupili do KSČ, napovídá, že jejich rozhodnutí bylo vedeno osobním prospěchem a to je varující.

7. Můžete nám přiblížit, v čem vlastně mateřská centra a Síť mateřských center spočívají?

Mateřská centra u nás vznikla po revoluci jako zcela nový fenomén společnosti. Mateřská centra nabízejí společenství nejen matkám a dětem, ale celým rodinám. Společenství v mateřských centrech prolamuje sociální izolaci, posiluje mateřské/otcovské/rodičovské/prarodičovské role a kompetence, učí toleranci, nabízí seberealizaci a služby rodinám. Práce v mateřských centrech je postavena na principu metody svépomocných skupin. Postupně přerostla v komunitní centra pro všechny generace a stala se hybatelem dění v obcích.

Síť mateřských center posiluje občanský život komunity, hodnoty rodiny a mezigeneračních vztahů, úlohu rodičů, mateřskou a otcovskou roli ve společnosti, podporuje právní ochranu rodiny, mateřství a rovných příležitostí pro všechny, usiluje o zdravý život ve zdravém prostředí. Síť MC poskytuje svým členům podporu a metodické vedení, pomáhá vzniku nových MC, pořádá semináře a konference, spolupracuje se státními i nestátními organizacemi i se zahraničními subjekty podobného zaměření. Síť MC sdružuje přes 300 mateřských center napříč ČR.

8. Jakou máte jako zakladatelka mateřských center a zastánkyně lidských práv názor na českou sociální politiku?

Sociální politika je na tom obdobně jako školství. Dosud nebyly stanoveny dlouhodobé cíle a tudíž chybí komplexní příprava reformy. I zde panuje chaos, podmínky se mění za pochodu a útržkovitě. Opatření nejsou motivační, nevychází ze snahy vytvořit takové podmínky, aby každý mohl převzít zodpovědnost za svůj život, dokonce se vychází z předpokladu zneužívání presumpce vinny. Investice do budoucnosti, tedy do podmínek rozvoje dětí, se kladou na bedra rodin, ale daně těchto dětí, až vyrostou, se budou rozdělovat všem. A mne stále překvapuje, že se i v nejvyšších politických kruzích pletou pojmy sociální a socialistický.