ČNB tlačí korunu k oslabení

Stalo se už ve světě tradicí, že transparentní centrální banky dokážou naplňovat cíle svých politik nejen tím, co dělají, ale i tím, co říkají. ČNB má renomé instituce, jejíž představitelé nemluví do větru.

Uplynuly téměř dva měsíce od okamžiku, kdy ČNB ústy svého guvernéra poprvé zmínila možnost pokračovat v uvolňování měnových podmínek i poté, co sníží svou klíčovou úrokovou sazbu na technickou nulu. V mezidobí byl záměr ČNB několikrát zopakován a také byl blíže určen časový rámec jeho uskutečnění na první polovinu příštího roku. Ponechme stranou, zda je taková aktivistická politika v dané situaci vhodná. Otázka devizových intervencí byla ČNB nastolena a je tedy namístě podívat se, jak by se mohly ekonomické subjekty zachovat a jaký vliv na ekonomiku nová politika má.

Oslabování kursu vede k uvolnění měnových podmínek podobně jako snižování úrokových sazeb, proces ale má jiné načasování a dopadá odlišně na různé ekonomické skupiny. Úrokový kanál má podle vžitých představ vliv na inflaci po 12-18 měsících. Směnný kurs začíná ovlivňovat inflaci již po měsíci či dvou, kdy mění ceny pohonných hmot, a plné promítnutí do cen zřejmě netrvá déle než rok. Snižování úrokových sazeb znevýhodňuje střadatele proti dlužníkům, přičemž v posledních měsících obě skupiny převážně pasívně akceptovaly jednotlivé kroky ČNB. Očekávání změn kursu naproti tomu může vyvolat ze strany mnoha ekonomických subjektů aktivní reakci.

Exportéři, kteří si obvykle zajišťují své příjmy proti posílení koruny, mohou pro příští rok svůj hedging omezit, čímž poněkud sníží své finanční náklady. Pro importéry surovin či polotovarů přestává mít smysl čekat na jejich zlevnění vlivem slabé globální poptávky, protože slabší koruna může zlevnění kompenzovat.

Pro maloobchod i velkoobchod jakožto významné importéry přichází signál z ČNB v sezónně citlivém období, kdy vrcholí příprava jejich cenové politiky pro 2013. Princip opatrnosti pro ně velí počítat s průměrným kursem koruny o něco slabším než letos a ceny tedy adekvátně zvýšit. Spotřebitel nemá mnoho možností, jak se bránit důsledku této politiky, kterým bude vyšší inflace. Jeho mzda zareaguje na inflaci až se zpožděním. Může ale kvůli obavě ze zdražení poněkud uspíšit nákup předmětů dlouhodobé spotřeby, který plánoval během příštího roku. Dojde tedy k dočasnému vzestupu spotřebitelské poptávky, který bude posléze vystřídán opětným propadem. 

Ekonomickým dopadem slabší koruny bude tedy přesun poptávky z jednoho období do jiného, spíš než její celkový růst. Aby berlička slábnoucího kursu zvýšila exportní potenciál, musela by být výrobci považována za dlouhodobou politiku. To je těžko myslitelné. Jestliže pro příští rok zřejmě existuje určitý prostor ke zvýšení inflace, aniž by ta přesáhla 3% a vyběhla z koridoru inflačního cíle ČNB, pro další roky toto platit nemusí.

Zbývá odpovědět na otázku, zda ČNB skutečně v příštím roce vstoupí na devizový trh prodejem korun. To není jisté. Zadní vrátka této politiky zůstala pootevřená poukazem na lednovou inflační zprávu, která by teprve rámec ovlivnění kursu definovala. Záležet může i na tom, jak účinné budou verbální intervence proti koruně, které vlastně již probíhají. Každopádně tlačí dnešní situace korunu k netržnímu oslabení, které bude časem kompenzováno jejím opačným pohybem.

S úpravami vyšlo v Hospodářských novinách dne 26.11.2012