KOMENTÁŘ: Výsledky voleb překvapily a rozčeřily stojaté vody české politiky

Tak je to tady. Výsledky voleb přinesly překvapení, které jsme možná nečekali. Někde v koutku mysli někteří z nás doufali, že se stane zázrak, ale báli jsme se, že ač je mezi námi spoustu podporovatelů kandidátů, kteří nebyli v KSČ ani nemají jinou temnou minulost, žádný z nich se do vedoucí dvojice nedostane, a tak zase jednou volby nedopadnou podle našeho...

Ale něco se pohnulo. V prvním kole voleb podle předpokladů zvítězil Miloš Zeman s 24, 2 procenty a za ním nenásledoval favorit a známý slušňák Jan Fischer, nýbrž Karel Schwarzenberg. Jak jsem již předeslala, v koutku duše jsem, stejně jako mnozí další, doufala, že se přece jen něco může stát, že Jan Fischer přepálil začátek a tak se dopředu dostane třeba právě Karel Schwarzenberg. A tak se i stalo. Co jsme ale nečekali byl takto malý procentuální rozdíl, jakým je pouhých osm desetin procenta.

Propad Fischera by však stál za delší pozastavení. Ze začátku jasný favorit a do prosince, kdy v průzkumech poprvé zvítězil Miloš Zeman, i leader volebního žebříčku, získal pouhopouhých 16,4 procent. Možná to bylo právě přetaženým nástupem do kampaně, možná voličům vadila právě Fischerova nestrannost, která byla jeho největší, avšak také jedinou, zbraní. Na více než 360 tisíc voličů sice jeho slušnost a nadstranickost zafungovala, ale mnozí další by asi raději slyšeli nějaký jeho názor. A členství v KSČ, na rozdíl od Zemana navíc v období normalizace, asi Fischerovi také příliš nepřidalo.

Největším debaklem prezidentských voleb se stala téměř absolutní porážka Přemysla Sobotky, který téměř na poslední chvíli přeskočil o jednu desetinu procenta poslední kandidátku, Janu Bobošíkovou. Sobotkovi zřejmě uškodila především pověst jeho strany, ke které si vždy zachovával svou loajalitu, ale také to, že velké množství potenciálních voličů přešlo k Fischerovi či Schwarzenbergovi.

Klausův bývalý oponent-spojenec vs. knížepán

A co bude následovat? Hlavní zbraní nastávající kampaně Miloše Zemana pro druhé kolo voleb bude zcela jistě Schwarzenbergovo členství ve vládě, jejíž popularita se pohybuje pod bodem mrazu. Avšak nad podporou tohoto protiargumentu bychom se měli zamyslet. Nepochybně si všichni přejeme, aby do politiky přicházelo více slušných a schopných lidí. Neměli bychom pak tedy jednotlivé členy vlády (i politiky vůbec) kritizovat za to, že v politice působí, ale spíše bychom se měli koncentrovat na to, jaké jejich konkrétní působení je a co z něho vychází.

Nezapomínejme také, že to byl právě Zeman ve spojení se současným panem prezidentem a jejich opoziční smlouvou, který nastartoval řadu dnešních nesnází. Ze všech stran rovněž cítíme odpor nad současným stavem Hradu - fotky Václava Klause jsou svěšovány ze stěn škol i obecních úřadů a voláme po změně. Byl by snad Miloš Zeman tou kýženou změnou a není právě on spíše Klausem v oranžovém?

Navíc by většina voličů ráda viděla větší transparentnost kont politických stran i jiných subjektů. Zvolíme-li tedy kolektivně v přímé volbě za prezidenta našeho státu člověka, jehož konto nejen, že není průhledné, ale dokonce se ani neobtěžuje cokoli vysvětlit a s námitkami se vypořádává sobě vlastním stylem – totiž nazýváním každého debatního oponenta „debilem“ či „idiotem“, nemáme nadále žádné právo si stěžovat. Takový výsledek prezidentské volby by znamenal jen jediné. Společnost změnu nechce a není na ni připravena a není tedy třeba se nadále rozčilovat.

Pojďme volit i v dalším kole!

Jedním z nejzajímavějších výsledků kampaně, z nichž lze vyvozovat jisté závěry o společnosti volícího národa, bývá volební účast. Ta byla tentokrát poměrně vysoká – pohybovala se nad šedesáti procenty, což je ve srovnání s posledními krajskými volbami slušné číslo. K tomu jistě pomohl i jakýsi odér novosti, který si s sebou volba nesla.

Na co bychom ale neměli zapomínat je to, že ať je naše stanovisko a naše volba jakákoli, měli bychom jít volit i v druhém kole, protože to o mnohém rozhodne. A neměli bychom se vzdávat práva, o které jsme tak dlouho bojovali – práva volby. Mnoho z neúspěšných kandidátů ihned oznámilo své stanovisko k podpoře dalšího kandidáta (Zuzana Roithová nebo Přemysl Sobotka doporučují svým voličům knížete), další jej ještě zveřejní.

Minimálně, pokud nic jiného, přímá volba trochu rozčeřila vody české politiky, které jsou v posledních dobách docela nudné a jejich proudy se pohybují v nekonečných kruzích. A také se pro jednou konečně mluvilo o těch zvláštních věcech, které nazýváme hodnotami.

_____________________________________________________________________________
Bottom line: Autorka tohoto článku se sama vyznává ze své podpory Karla Schwarzenberga a je ráda, že dostal možnost být v druhém kole zvolen, protože pak by si zase jednou mohla vážit svého prezidenta.