KOMENTÁŘ: Prezident Zeman, obránci hranic a pravda a láska vítězící nad lží a nenávistí.

Odvoleno. Podtrženo. Sečteno. Máme prezidenta! Za dva měsíce na Hradě vystřídá svého dlouhodobého oponenta i spojence Václava Klause Miloš Zeman. Jaké byly reakce jeho příznivců i odpůrců? A co nám o české společnosti prezidentská volba řekla?

Od půl čtvrté už to tak vypadalo, ve tři čtvrtě bylo jasno. V letošní, historicky první, přímé volbě prezidenta České republiky zvítězil s necelými padesáti pěti procenty Miloš Zeman. Největší převahu získal v menších obcích a především na venkově, ale oproti stavu před čtrnácti dny se počet jeho příznivců zvedl i ve velkých městech. Karel Schwarzenberg ztratil podporu voličů například v krajském městě Olomouc, ve kterém v prvním kole s převahou zvítězil. Největší podporu měl Schwarzenberg jako tradičně v Praze či Libereckém kraji, ani to však již desetiprocentní rozdíl mezi oběma kandidáty nedokázalo snížit.

Stateční obránci hranic

A co pomohlo Zemanovi k tak velké převaze oproti necelému procentu rozdílu z prvního kola? Jistě i mobilizace občanů statečně bránících naše hranice od „nepřátelských“ národů. Poté, co kníže v páteční debatě v České televizi zkritizoval Benešovi dekrety slovy: „Já jsem vždy říkal, a na tom trvám, že to, co jsme v roce čtyřicet pět spáchali, by dneska bylo odsouzeno jako hrubé porušení lidských práv a asi by se tehdejší vláda, včetně prezidenta Beneše, octla v Den Haagu,“, se strhla vleklá a vyhrocená historická debata, komentovaná Milošem Zemanem a Václavem Klausem za přítomnosti mnohých lidových odborníků na poměry po druhé světové válce.

Právě tato skupina odborníků a obránců, mnohdy nevoličů Miloše Zemana, se v zájmu naší vlasti přemohla a šla do volebních uren vhodit své obranné hlasy. Alespoň si teď můžeme být jisti, že pokud by se ve světě něco strhlo, nebudeme jen nečinně přihlížet a budeme se bránit.

Prezident cizinec?!

Další důležitý motiv, proč volit Miloše Zemana, byl s výše zmíněným důvodem úzce spřízněný. Nenecháme si přeci vzít naši národní suverenitu a nenasadíme si do čela naší země cizince. Co na tom, že tento „cizinec“ se v Česku narodil, vyrůstal zde, posledních dvacet let se zde angažuje ve vysoké diplomacii a v neposlední řadě po celou dobu, kdy se (podle slov některých občanů, jejichž názory ze „zemanovské“ hospody jsme mohli zaslechnout v duelu televize Nova) „zbaběle schovával“ v sousedním Rakousku, významně pomáhal českému disentu. Svůj zámek totiž propůjčil k uschovávání samizdatových děl, na jejichž vydávání významně finančně přispíval.

Ale to nejsou jediné důvody, proč nevolit knížete (Copak tyto tituly neexistují už jen v pohádkách?). Nezapomínejme na to, že první dáma by byla cizinka, jejíž předkové se angažovali v nacistickém režimu. Nevadí, že se od toho paní Therese již před lety distancovala. A Schwarzenberg sám měl otce (ač válečného hrdinu, vyznamenaného za odboj proti nacistům) s Němci sympatizujícího. Zde bychom se měli zastavit a zamyslet se do jaké míry jsou lži a pozměňování historické skutečnosti v pořádku, a kdy už to začíná být „svinstvem“. Útočná kampaň je útočná kampaň, ale i ta by měla mít své meze. Navíc, kdyby měl Schwarzenberg opravdu takové etické problémy, asi by po léta nezastával funkci předsedy Helsinského mezinárodního výboru pro lidská práva.

Volby jsou však už za námi – tedy sláva vítězům a čest poraženým! (Alespoň zde jsou výsledky správné. V opačném případě by se totiž o cti poražených příliš mluvit nedalo.) Z jistého hlediska však i na Schwarzenbergově straně nelze mluvit pouze o porážce. V legislativním a politickém smyslu snad, ale když se nad tím zamyslíme a uvědomíme si kolik umělců, inteligence (od Miloše Formana přes Joan Baezovou až po vnučku prezidenta Eisenhowera) i obyčejných občanů se aktivně zapojilo do jeho podpory, nemůžeme Karla (jak jej s oblibou nazývají jeho zastánci) považovat za zcela poraženého.

A reakce veřejnosti?

Zemanův velký podporovatel Václav Klaus vyjádřil svou hrdost na českou společnost, která teď konečně pomohla tomu, aby zde „zvítězila pravda a láska nad lží a nenávistí.“ Vypůjčil si tak slavný citát Václava Havla, prvního českého prezidenta a - podle slov Klausova přítele a vicekancléře Hájka (se kterými sám Klaus souhlasil) - ztělesnění zla na zemi. Zemana podpořili taky dvě hlavní ženy jeho kampaně, dcera Kateřina a herečka Jiřina Bohdalová, které obě stály po jeho boku, při prvním projevu po zvolení.

K výsledkům volby se ve volebním studiu ČT 24 vyjádřila i herečka a sympatizantka Karla Schwarzenberga Veronika Žilková, která přes lítost nad volebními výsledky, vyjádřila svou radost nad  „složenou maturitou veřejnosti“, která (až na těch více než 40 procent nevoličů, kteří propadli) prošla a po dlouhé době se zase začala zajímat o to, co se v české politice děje. Doufáme, že to tak zůstane. Olomoucká herečka Ivana Plíhalová zase ČT 24 sdělila, že stejně jako prezidenta neměla dodnes, nebude jej mít ani příštích pět let.

Ať jsme tedy s volebními výsledky spokojení nebo ne, nic již nezměníme. Je přeci demokracie a za tu bychom měli být vděčni i přes její nevýhody. Přímá volba třeba nepřinesla ideálního prezidenta a kampaň byla poněkud přepjatá a neslušná. Co nám však jako společnosti dala, byl zájem. Aktivní zájem o politiku. Často se mluvilo o rozdělení společnosti. I to však mohlo přinést svá pozitiva – někdy je dobré si navzájem vyjasnit odlišná stanoviska. Obzvláště pokud se jedná o volbu tak důležité osoby jakou je prezident země. Třeba z těchto neshod vzejde potřebná katarze, která nám pomůže v parlamentních volbách v příštím roce. Snad.

_______________________________________________________________
Bottom line: Je dost možné, že jsme promeškali svou šanci mít slušného prezidenta. Třeba zase za pět let...