VÍRA vs. ATEISMUS: Manipulace s vírou, devalvace společnosti a další (a)teistické choroby

Co je to vlastně ateismus? Jak může analytické myšlení ovlivnit sílu religiozity a jak snadno se dá s lidskou vírou manipulovat? Devalvuje množství lidí bez vyznání i víry společnost? Tyto a některé další otázky jsme se pokusili s pomocí nejnovějších psychologických a sociologických výzkumů zodpovědět a nakousnout tak nové problémy postmoderní společnosti.

„Chceš li se mnou konverzovat, přesně vysvětli pojmy,“ řekl kdysi Voltaire, a tak je v prvé řadě potřeba přesně vymezit důležité termíny. Mnoho lidí si plete ateistický či agnostický postoj s bezkonfesním. Ateisté v žádného boha ani „vyšší síly“ nevěří a popírají je. V jistém smyslu jemnějším odvarem ateismu je potom agnosticismus, který tvrdí, že neexistují žádné důkazy potvrzující či vyvracející jakéhokoli boha či božstva, a tak si nikdo nemůže být jistý jeho či jejich existencí.

Oproti těmto stanoviskům bezkonfesnost nejen že Boha nepopírá, ale dokonce v „něco nad námi“ věří. Bezkonfesní člověk tedy nepatří k žádné církvi, nehlásí se k určitému náboženskému vyznání a nevěří ani žádné jasně vymezené náboženské struktuře, věří však v transcendentno, tedy jakýsi přesah našich smyslových zkušeností.

A právě Česko je jedna ze zemí s nejvyšším počtem lidí bez vyznání, věřících však v něco nad námi – ztělesnění nadpřirozena v různých formách či v jistou formu životní síly. Více bezkonfesních občanů můžeme najít už jen v Estonsku či Norsku. Oproti tomu ve Francii je z celé Evropy nejvíce ateistů (33%), ale na rozdíl od ČR velký podíl ze zbývajících obyvatel věří v Boha.

V Česku můžeme kořeny našeho odporu k církvím a nedůvěry k víře hledat v době pobělohorské, kdy nám byla v novověku poprvé (bohužel však ne naposled) odebrána možnost svobodně rozhodovat o své víře, a nejnověji pak z důvodu existence čtyřicetileté nadvlády komunistické strany.

Víra pod analytickou lupou

Je obecným předpokladem, že racionálně uvažující člověk je často víře vzdálenější než osoba impulzivní či citově založená. Vědecky tuto tezi ověřili psychologové z Univerzity Britské Kolumbie v minulém roce. V jednom z pokusů porovnávali výsledky účastníků výzkumu v testu analytického myšlení, který se zaměřuje na množství intuice při rychlém uvažování, s jejich evaluací míry své vlastní religiozity. Test ukázal, že lidé, kteří v testu vybrali pouze tušené odpovědi, se ohodnotili jako pevnější věřící a naopak.

Stejný tým vědců provedl i provokativní výzkum, ve kterém vyšetřoval, v jakém rozsahu je možno manipulovat se silou lidské víry. Jejich studie publikovaná v prestižním americkém akademickém časopisu Science, odhalila, jak lehce začnou pod vlivem analytického myšlení slabí věřící pochybovat o své víře.

V jednom ze svých experimentů, ve kterém nechali skupinu dobrovolníků ohodnotit svou víru v Boha na stupnici od nuly do sta, zjistili, že slabší věřící se snadno přibližovali k odpovědím klasifikovaným jako slabě ateistické, pokud jim vědci ukázali fotografii slavné Rodinovy sochy Myslitel, a tak jim vizuálně připomněli lidskou schopnost přemýšlet. Naopak druhá skupina dobrovolníků, které byl promítnut obraz antické sochy Discobola, svou víru v průměru ohodnotila o dvacet bodů výše než skupina s obrázkem Myslitele.

V jiném pokusu se pokusili ověřit již dříve zkoumanou psychologickou tezi o vlivu čitelnosti textu na způsob myšlení čtenáře. Jedné polovině respondentů předložili dotazník týkající se jejich víry v existenci vyšších bytostí v běžném fontu písma, zatímco druhé skupině dali stejný dotazník napsaný velmi těžko rozluštitelným písmem. Ti respondenti, kteří odpovídali na méně čitelný dotazník a museli tak nad významem každé jednotlivé otázky déle přemýšlet a více se soustředit, vyjádřili mnohem menší míru víry než dotazovaní z druhé skupiny.

Kanadští psychologové shrnuli výsledky výzkumu jako velice zajímavé a se stejným názorem se připojili i vědci z jiných institucí, bádající na stejném poli. Ukázalo se, jak jednoduše lze manipulovat s pevností lidské víry na základě potlačení intuice, mobilizací analytického myšlení. Výzkumný tým však zdůraznil, že v otázce víry vs. ateismus se nestaví ani na jeden břeh a jejich výzkum zůstává přísně nestranným.

Čím jsou mi hodnoty, jsem-li pouhým shlukem molekul?

Vášnivá debata se již po staletí vede nad dopadem absence víry a akcentace materiálního bohatství na společnost. Americký sociolog a ekonom Gary Becker zastává názor, že společensky zodpovědné chování občanů - a tedy menší pravděpodobnost jejich trestné činnosti, větší podpora dobročinných akcí atd. – jde ruku v ruce s vírou a účastí občanů na životě jejich církve.

Hodnoty euro-americké kultury vychází převážně z křesťanské morálky, a ač tyto hodnoty ovlivňují i chování nevěřících členů společnosti, často se může stát, že jsou potom právě tito členové bez vodítka víry zmateni. Společnost jim totiž stále vtlouká stejnou „křesťanskou“ morálku, ale již se jim nedostává adekvátního zdůvodnění, proč ji dodržovat.

Mnoho jedinců si s tímto problémem umí snadno poradit a nalézá řešení v utvoření vlastních hodnot na základě logických úsudků, zkušenosti či víry v člověka. Jiní dokáží tyto otázky potlačit, avšak mnohým zde stále vyvstává problém, proč cokoli dodržovat, jsou-li pouze náhodnými seskupeními molekul. Takovéto implikace pak často ústí v pokles morálky jako takové.

Přemíra tolerance přerůstající v nesnášenlivost

Často se setkáváme s nářkem věřících nad haněním jejich víry v Boha a trivializováním jejich vyznání. To je bohužel někdy skutečností, na druhou stranu by však bylo zajímavé položit si otázku, kdo v této „při“ opravdu zastává roli „diskriminovaného“.

Jsou to věřící, kteří velmi často bez rozpaků vyjadřují svou víru, anebo lidé, kteří v Boha nevěří a svůj úsudek bez toho, aby nad nimi společnost „ohrnula nos“, často vyjádřit nemohou, a tak kolem svého názoru obíhají jako malí školáci, kteří se bojí jít do konfliktu s partou? Je to možná provokativní otázka, ale nedostáváme se zde na úroveň genderového šílenství?

Jak by jinak bylo možné, že nastávají situace, jako když americká nadace bojující proti rakovině (American Cancer Society) odmítla příspěvek ve výši půl milionu dolarů od ateistické charitativní organizace Foundation Beyond Belief? Před týdnem zase skupina arizonských republikánů navrhla zákon, podle kterého by ateisté neměli mít možnost odmaturovat na tamních středních školách.

Takovýto zákon samozřejmě nemá velké šance na schválení, o jakémsi společenském jevu však přeci jen vypovídá. Pro dobro věřících i ateistů by přitom jistě bylo nejlepší nechat přesvědčování druhého tábora o tom, co kvůli svému přesvědčení v životě postrádají, a začít fungovat vedle sebe bez potřeby vidět svět stejně.

Samozřejmě není nutné, aby každý člověk věřil v boha stvořitele, či jiné vyšší bytosti a energie. Na druhou stranu je však víra pro lidský život zcela zásadní. Dává člověku jistotu, sílu a morální pevnost, která jej může ochránit před nebezpečným přijímáním ideologií. Vždyť největší schopností člověka je milovat a bez víry milovat nelze. Jednoduše a výstižně to vyjádřil francouzský spisovatel André Maurois: „Ať je to již víra náboženská, národní, politická nebo víra v krásu a v potřebnost nějakého díla, každá společenská víra obdivuhodně posiluje lásku.“

__________________________________________________________________

Bottom line: Jaké změny přinese z pohledu víry 21. století?