JEDEN SVĚT: ROZHOVOR o filmu Bravehearts - aneb když scénář píše osud

Bojíte se snášet? Přesně tak znělo motto letošního ročníku lidskoprávního festivalu Jeden svět, který již po patnácté v řadě nabídl každému možnost se tohoto strachu skrz filmové plátno zbavit. Jedním z promítaných snímků byl i norský dokument Bravehearts/Statečná srdce, který celý maraton filmů odstartoval svou projekcí při oficiálním zahájení. Vypráví příběhy 4 aktivních a angažovaných studentů, kteří našli tu odvahu participovat ve volebních kampaních a následně se podílet na studentských volbách. Jejich osobní úspěchy a dilemata však v létě 2011 hrůzným způsobem narušil Anders Breivik, když na ostrově Utøya chladnokrevně povraždil téměř 70 mladých lidí.

Jedna z hrdinek snímku byla tohoto činu svědkem a režisérka Kari Anne Moe tak portrétuje hledání nové naděje a překonávání otřesného zážitku nejen z pohledu mladé Johanny a jejích třech vrstevníků, ale celého Norska. Více o filmu čtěte v následujícím rozhovoru s výkonnou producentkou a spoluautorkou snímku - Tone Grøttjord.

Dokument Bravehearts vypráví o studentech, kteří jsou již ve svém mladém věku politicky činní. Co vás přimělo věnovat se právě tomuto tématu?

Jsem producentka filmu, takže jsem spíše reagovala na popud režisérky Kari Anne Moe. Ona sama byla v sedmnácti letech členkou politické strany, což byl vlastně hlavní důvod, proč se rozhodla tento film natočit. Chtěla dokument o teenagerech, kteří se dokáží ozvat a něco změnit, protože taková byla její zkušenost.

A tak jste se tedy rozhodli tu zkušenost přenést na plátno a začali jste s produkcí.

Ano, režisérka mě oslovila a na začátku, když se v roce 2010 dal projekt do pohybu, jsme měli za úkol vybrat 4 mladé lidi, kteří byli příznivci různých politických stran. Museli jsme natočit 180 studentů, než jsme našli ty pravé. Tuto čtveřici jsme plánovali sledovat po dobu jednoho roku a zaznamenávat jejich přípravu na účast ve studentských volbách, které měly film zakončit. Jejich přípravu však narušil teror, který nastal 22. července.

To musel být strašný šok pro všechny. Jaký vliv to mělo na natáčení?

Náš štáb byl na ostrově Utøya ještě v ten den ráno. Probíhal tam totiž letní tábor mládežnické organizace Norské strany práce, a jedna dívka, kterou jsme natáčeli - Johanna, tam byla. Ve dvě hodiny odpoledne se ale štáb musel vypravit do Osla, protože tam čekala další hrdinka Sana na svůj odjezd na tábor. A pak na ostrov přijel Breivik a ten hrozný masakr se odehrál. Johanna, která na ostrově zůstala, jen zázrakem přežila. My jsme pokračovali v natáčení všech čtyř studentů během volebních kampaní jejich strany. Ale samozřejmě, oni se změnili, kampaně se změnily a atmosféra v celém Norsku se změnila.

Takže se změnil i celý dokument?

Svým způsobem jsme pokračovali podle původního plánu, věnovali jsme se osobním úspěchům hrdinů a celý projekt skončil spolu se studentskými volbami. Ale pochopitelně se obsah musel zčásti změnit.

Čili i celé poslání snímku?

To nevím, protože film v Norsku vidělo při promítání bezmála 30 000 lidí a mnoho teenagerů za námi potom přicházelo s tím, že je dokument inspiroval k tomu, aby se sami zapojili do společenského dění. A to přesně jsme chtěli, když jsme s projektem začínali. Ovšem teď to nese i jisté svědectví o národní tragédii a o tom, jak jsme se s tím museli vypořádat jako lidé.

Myslíte si, že sdělení filmu bude vnímáno stejně publikem v České republice, jako tím v Norsku?

Ano, vážně si myslím, že myšlenka toho filmu bude chápána stejně. Filmem jsme chtěli vyburcovat mladé lidi napříč všemi národnostmi k jisté aktivitě. A to ne nutně politické. Šlo nám o to, dodat komukoliv odvahu postavit se za své názory.

Proto jste také zvolili název Bravehearts – Statečná srdce?

Ten název byl hned od začátku stejný. Původně měl symbolizovat tu kuráž jít k mikrofonu a před mnoha lidmi obhajovat své postoje, ale myslím, že nyní to má ještě hlubší význam. Ukazuje to, jak se tito mladí studenti vypořádali s velkou ránou a stále neztratili odhodlání pokračovat dál.

Zaměřili jste se tedy na to, aby film vyústil z tragédie v naději?

Postarali jsme se hlavně o to, abychom nedali Andersu Breivikovi v dokumentu mnoho prostoru. Nezaslouží si to, a hlavně - film není o něm. Je to přesně o tom, co on není. Je to o mladých lidech, kteří se zasazují o demokratické principy, a to je to, co ve filmu oslavujeme.

Zmínila jste, že Bravehearts již v Norsku zhlédlo mnoho tisíc lidí. Co osobně považujete za nejlepší odezvu?

Jednou za mnou po promítání přišla maminka jedné z dívek, která náš snímek viděla. Vyprávěla mi, že její dcera byla velmi radikální odpůrkyní pravicové Strany pokroku. V jejím pokoji visely různé proti-pravicové plakáty a na jednom z nich stálo „NENÁVIDÍM PRAVICOVOU FREMSKRITTSPARTIET“. Při sledování Bravehearts se však tato dívka natolik dokázala ztotožnit s Henrikem, který tuto stranu zastupoval, že tento a další nenávistné plakáty ze zdi sundala. To, že dokážeme někoho naučit toleranci, beru jako největší úspěch. Není nic lepšího než vědět, že to, co děláte, má smysl.

Plánujete se podílet na dalších dokumentech v blízké budoucnosti?

Víte, Bravehearts byl mým asi sedmým dokumentem v řadě a nyní již pracuji s novým skvělým štábem na dalším snímku. Ten se bude věnovat fenoménu takzvaných Euro-orphans, to znamená dětí, jejichž rodiče kvůli nezaměstnanosti odjíždí pracovat do zahraničí a je nechávají již v útlém věku samotné doma, často s tím, že se musí postarat i o mladší sourozence.

Můžu tedy počítat s tím, že mi poskytnete příští rok rozhovor, až s tímto dokumentem otevřete další lidskoprávní festival?

(Smích) Zatím jsme v půlce natáčení, tak uvidíme, jak vše dopadne. Být však součástí Jednoho světa je pro mě i celý tým Statečných srdcí velká pocta.