TST BRIEFING: Stane se Rouhání šancí ke změně nebo pokračovatelem svých konzervativních předchůdců?

Tak jasný výsledek v íránských volbách z minulého týdne čekal asi jen málokdo. Hned v prvním kole totiž zvítězil a sedmým prezidentem v historii Íránu se stal, s více než 50 procenty hlasů potřebnými ke zvolení, umírněný íránský duchovní Hassan Rouhání. Muž, do kterého západ vkládá jisté, avšak spíše velmi opatrné, naděje.

Volby, které se v Íránu konaly pojedenácté, byly již měsíc předem anoncovány jako zmanipulované. Ne však zmanipulované v pravém slova smyslu, kdy je jeden z kandidátů již předem stanoven jako vítěz. Do pozice íránského prezidenta však může kandidovat jen předem zvolený kandidát. Letos tak bylo diskvalifikováno několik set proreformních kandidátů, kteří nevyhovovali buď svou nedostatečnou zbožností nebo nebyli dostatečně loajální k teokratické politice země.

Zajímavá je i role íránského prezidenta v chodu státu. Ač je jeho postavení v zemi formálně nejvyšší, faktický vůdcem státu není. Tím je v Íránu po dlouhá léta ajatolláh Alí Chameneí, držitel nejvyšší hodnosti v šíitské větvi islámu a prezident z let 1981-1989. Ajatolláh má v zemi poslední slovo ve většině otázek – například právě udílení práva kandidovat nebo rozhodování o jaderném zbrojení země.

O vlivu Chameneího se ujistilo již několik íránských prezidentů. Mezi nimi zmiňme třeba snahy ajatolláhova nástupce v prezidentském úřadu Akbara Hášemí Rafsandžáního, který se pokusil zemi otevřít západu, avšak nakonec – stejně jako další prezidenti se snahou reformovat režim v zemi – neuspěl. Chameneí totiž stojí v čele tajných služeb, má největší vliv na média v zemi, jmenuje kandidáty téměř do všech politických funkcí a je také vrchním velitelem íránské armády.

Právě do minulý týden zvoleného kandidáta a nového prezidenta Hassana Rouháního západní média vkládají mnoho nadějí. Ovšem nadějí s otazníkem. Nezodpovězenou otázkou totiž zůstává, zda se vůbec prezident – v zemi teokratické jako je Írán – může vymanit z moci nejvyššího náboženského vůdce.

O Rouháním se mluví jako o umírněném duchovním s proreformními tendencemi avšak v rámci loajality s formou fungování země. Právě proto s jeho zvolením souhlasil i skutečný vládce země Chameneí stejně jako členové vedení revolučních gard. Rouhání slibuje své nasazení ve snaze o napravení škod po svém předchůdci, Mahmúdu Ahmadínežádovi, autorovi výroků o vymazání Izraele ze zemského povrchu a popírače holocaustu. Rouhání navíc slibuje otevřenější mezinárodní diskuzi o íránském jaderném programu.

_____________________________________________________________
Bottom line: Do vedení Íránu přišel proreformní duchovní. Můžeme se těšit na změny nebo bychom ve svých očekáváních měli zůstat opatrní?