TST BRIEFING: Zklidnění situace v největších tureckých městech neilustruje celkový stav v zemi

TST už Vás o tureckých nepokojích na svých stránkách či facebookovém profilu informovaly již několikrát. Dnes si přečtěte, jak se situace vyvíjela v dalších dnech po vypuknutí protistátních demonstrací a jak vypadá situace v Turecku dnes.

Vše začalo pokojnými protesty proti projektu kácení istanbulského parku Gezi a výstavbě nového komplexu budov na jeho místě. Nejen, že se účastníkům protestů nelíbila vize vykácení největší zelené plochy ve městě, ale také vyjadřovali nesouhlas proti praktikám představenstva města, které nebylo schopné vyjádřit k čemu přesně budou plánované budovy sloužit, jak by měly vypadat a na dotazy či námitky obyvatelů nebralo žádný zřetel.

Obyvatelé Istanbulu tak v prosinci minulého roku sepsali nejdříve petici a později začali demonstrovat. Prvně na několika dubnových schůzkách a naposled pak v posledním květnovém týdnu, kdy si asi padesátka enviromentalistických aktivistů v parku rozestavěla stany, a tak jej symbolicky „zabrala“ s úmyslem zachránit jej před jeho demolicí.

Když demonstranti 28. května odmítli park opustit, vjela do něj městská policie, která proti nim zasáhla slzným plynem. Fotografie z tohoto dne pak oblétly celé Turecko a vzápětí i svět. Řady demonstrantů se začaly mnohonásobně rozrůstat, protesty se rozšířily do dalších měst a změnil se i cíl protestů. Ten se obrátil proti současné turecké vládě v čele s premiérem ErdoÄźanem.

S nárůstem demonstrací však začaly přitvrzovat i zákroky ze strany armády – ta proti protestantům použila vodní děla, mnoho z nich bylo zmláceno, zkopáno či jinak násilně postihnuto. Ulice města se proměnily v bojiště, mluvilo se o propuknutí občanské války. Bilance zraněných účastníků protestů je obrovská – mluví se o necelých pěti tisících Turků.

Zraněno bylo i několik turistů či cizinců. Turecké jaro, jak je mohutným protestů přezdíváno médii, si vzalo i tři oběti na lidských životech. První z nich byl dvacetiletý mladík, kterého v davu srazilo auto taxislužby, druhou pak o dva roky starší demonstrant, jenž zemřel na jihu Turecka. Třetí obětí se stal policista, který se nešťastně zranil, když při zásahu proti demonstrantům spadl do rozestavěného podjezdu.

Zprávy o dalších obětech jsou potom neoficiální – třeba v případě dvou obětí, do kterých měl údajně nelítostně najet armádní tank, kterému se postavily do cesty. Celý incident, stejně jako mnoho dalších brutálních střetů obyvatel s policí byl zaznamenán na videozáznamu a koloval na Youtube. Úřady podle tureckého tisku navíc drží v zajetí desítky občanů a několik turistů z Francie, USA, Británie či Řecka.

Vláda se k protestům zprvu stavěla velmi přezíravě – na ulicích proti demonstrantům zakročila, ale oficiální proklamace vyjadřovaly pouze nadřazenost. „ Sežeňte 200 tisíc lidí a my dáme dohromady milion,“ vzkázal demonstrantům ministerský předseda Recep Tayyip ErdoÄźan.

Po oficiálním uznáním druhé oběti však vystoupil vicepremiér Bulent Arinc a omluvil se aktivistům za utrpění zdravotních úrazů při obraně istanbulského parku Gezi. Vzápětí však odmítl následnou vlnu protivládních demonstrací.

Ve středu pak na jeho stole přistál seznam požadavků protivládních demonstrantů, kteří krom jiných změn požadují v první řadě sesazení premiéra ErdoÄźana a odstoupení všech vládních činitelů, podílejících se na zásazích proti demonstrantům. Na tureckou vládu pak tlačí i Evropská unie, která požaduje prošetření zákroků policie v zájmu dodržení práv občanů na vyjádření svého názoru třeba i tím, že vyjdou do ulic.

EU také kritizuje přiklánění turecké vlády na východní stranu oblasti – Turecko již dlouhou dobu čeká na zahájení procesu vstupu do EU, v poslední době však začíná volit spíše nátlakovou než vyčkávající metodu. Turecký premiér v posledním roce ohlásil i podmínky, do kdy by EU měla Turecko přijmout, jinak prý svou politiku začne obracet jiným směrem.

V současné době se začalo mluvit o uklidnění turecké situace. Stovky tureckých občanů se však na různých webových stránkách či sociálních sítích snaží upozornit na pokračující zákroky policie. Mluví se třeba i o tom, že zatímco policie se již v metropolích částečně stáhla, situace v menších městech se naopak vyostřuje, jen se na to dostatečně neupozorňuje v médiích.

__________________________________________________________________

Bottom line: Turecký konflikt není stejný jako ostatní problémy regionu. Nejde o náboženství, ale o základní demokratická práva jako vyjádření názoru - třeba i vypochodováním do ulic. Jak málo stačí k tomu, aby se ukázalo jak vratká tato práva jsou?