TST BRIEFING: Jemen jako první z arabských států zahájil debatu o směřování země

O situaci v Jemenské republice se zhruba dvojnásobným počtem obyvatel jako má Česká republika se v našich i jiných evropských mediích příliš nemluví. Konflikt se tam nikdy nevyhrotil tak, jako třeba v Sýrii. Jemen navíc nedrží jaderné či chemické zbraně, není bohatý na nerostné suroviny (produkce ropy je sice pro zemi klíčová, i tak ale nepatří ani mezi středně velké producenty ropy a není tak členem OPEC) a stav ekonomiky země patří i v rámci chudého regionu k těm nejhorším. Příští rok se však v zemi budou konat volby, a tak můžeme předpokládat zvýšenou pozornost okolo dění v zemi. O prvních jednáních o budoucnosti země vás však již nyní informují TST.

Od šedesátých let byla země rozdělena do dvou částí – sever byl pod arabskou nadvládou, na jihu pak vládl tvrdý komunismus. Mírová situace mezi oběma polovinami vydržela jen několik let a po většinu času existence východního bloku spolu obě země válčily. V devadesátých letech byl Jemen sjednocen a byla vytvořena první ústava.

Od roku 1990 zemi vládla bývalá hlava Severního Jemenu, prezident Sálih, který v minulosti udržoval blízké vztahy například se Saddámem Husajnem, kterému mimo jiné v roce 1990 pomáhal obsadit Kuvajt, čímž způsobil problémy necelému milionu Jemenců žijících na území Saudské Arábie.

V roce 2011 se vlna demonstrací Arabského jara přelila i do Jemenu a zformovala se opozice, která usilovala o svržení vlády v čele s prezidentem. Rebelům nestačil slib, že Sálih nebude kandidovat do dalších prezidentských voleb v roce 2013 ani příslib jeho odstoupení po plánovaných parlamentních volbách na konci roku 2011. Na opakujících se demonstracích začala zasahovat policie a zákroky proti mohutnícímu davu protestujících byly stále tvrdší. Na nejvyhrocenější březnové demonstraci bylo policií zabito na pět desítek Jemenců.

Jemenský parlament potom vyhlásil výjimečný stav, ve kterém začala platit cenzura sdělovacích prostředků, zákaz shromažďování a začalo hromadné zatýkání oponentů. To se ale opozici v nejmenším nelíbilo a protesty tak pokračovaly. V dubnu se však opozice s vládou dohodla o svrhnutí prezidenta Sáliha, který ale dohodu po celý rok odmítal dodržet a sesazen tak byl až roku 2012.

Volby, které měly původně proběhnout již v roce 2009, se ale ani minulý rok nekonaly a byly znovu přesunuty na rok 2014, kdy se bude v Jemenu volit nový prezident i vláda. Pozornost světa se tak k Jemenu pomalu začíná obracet. Jeho současnou situaci je totiž možno shrnout do tří slov – korupce, chudoba a neklid.

První z nich je charakteristické pro celý region. Druhým se však Jemen, jak často poznamenávají světová media, podobá spíše africkému Somálsku než svému sousedovi Saudské Arábii. Třetí potvrzuje přítomnost členů armády téměř v každé ulici a četná svědectví o neoprávněném zatýkání občanů, jejich nespravedlivém souzení a v mnoha případech i mučení ve vazbě.

V zemi jsou však i snahy jít vstříc stabilní budoucnosti. Jednou z nich je i National Dialogue Conference, konající se v luxusním hotelu na předměstí hlavního města Sanaa. Již po dva měsíce se zde schází asi šest stovek reprezentantů jemenského obyvatelstva složených z politických či intelektuálních lídrů v zemi. Konference má za cíl vytvoření modelu budoucí vlády a přijetí nové ústavy.

Někteří členové intelektuální elity ji však bojkotují – mezi nimi je i jemenská politička Tavakkul Karmánová, která předloni získala Nobelovu cenu za mír. Svou neúčast vysvětluje nesouhlasem s absencí studentstva, kterému přes jeho klíčovou roli ve svržení režimu nebyl přiznán podíl na utváření budoucnosti státu.

Snahu současné vlády o transformaci země k lepší budoucnosti chválí i český ministr zahraničí Karel Schwarzenberg. Ten v minulém týdnu Jemen navštívil při příležitosti otevření honorárního konzultátu v Sanaa. „Máme dobré vztahy už zhruba devadesát let a dobří přátelé se navštěvují i v nesnadných dobách," řekl ministr. Česká republika je například členem Spolku přátel Jemenu a k obnově země dosud přispěla asi desíti miliony korun.
___________________________________________________________________________
Bottom line: Jemen je první zemí, která se po Arabském jaru snaží najít cestu k demokracii prostřednictvím diskuze. Dokáže to však konference, jíž se účastní i členové bývalého režimu?