ČR poskytuje zbraně nedemokratickým státům. Je její postoj zodpovědný?

V kontextu událostí z posledních týdnů se tématem číslo jedna stávají ozbrojené útoky v zemích severní Afriky. Situace v Sýrii, egyptské nepokoje, které na čas zasáhly i Českou republiku. Skutečnost, že samo „srdce Evropy“ představuje jednoho z dodavatelů zbraní, které mohou putovat do rukou porušujících lidská práva, vyvolává v domácím prostředí obavy stejně naléhavé.

Problematika začala dosahovat zvýšené pozornosti začátkem června. Smlouva o obchodu se zbraněmi (Arms Trade Treaty, ATT) ohledně standardů pro jeho úpravu byla podepsána předními exportéry vojenského materiálu – Francií, Velkou Británii a Německem, chystalo se i USA. Mezi dvaašedesátkou prvních signatářů byla rovněž Česká republika.

Aktuálně tak měla být regulována především dodávka syrské vládě. Dle Briana Wooda, experta Amnesty International na problematiku zbraní, jde o „první zatěžkávací zkoušku pro země, jestli to opravdu s implementací ATT a s ochranou lidských životů myslí vážně,“. AI se přitom o přijetí smlouvy snažila již od 90. let.

Necelé tři týdny poté média přinesla zprávu, že hrozí vývoz vojenského materiálu do Libye. Česká zbrojovka měla tamní armádě dodat na 350 obrněných a pásových vozidel, v plánu bylo milion kusů munice. Firma se dlouhodobě snažila o změnu odmítavého postoje státu, a to větším ziskem a počtem pracovních míst. Prezident Asociace obranného a bezpečnostního průmyslu věřil, že zvítězí zdravý rozum.

Bůhvíco ale nakonec zvítězilo. Začátkem července přišla zpráva, že Zbrojovka má s oficiální platností zajistit dodávku 50 000 pistolí do Egypta. Zakázka na několik stovek tisíc korun přitom rozhodně nebyla první. Již dříve byly tamnímu ministerstvu vnitra dodávány ruční palné zbraně. V jakých rukou mohou skončit, si není těžké domyslet. 

Amnesty International proto vyzvala ministerstvo zahraničí, aby pozastavilo vyvážení zbraní alespoň do doby, než se zmírní nepokoje, které v Egyptě probíhaly. Apelovala rovněž, aby zajistilo dodržování mezinárodních povinností a lidských práv v zemích konečného určení – tedy závazků z vlastních koncepčních dokumentů i mezinárodně-právních smluv, k jedné z nichž se před necelým měsícem podepsala.

Memorandum, dostupné zde, kromě toho zahrnuje podrobnější fakta o problematice. Vedle doporučení české vládě  v něm AI předkládá politiku ČR v souvislosti s exportem zbraní a více o Smlouvě o obchodu se zbraněmi.

Základní princip ATT, klíčový pro obchod se zbraněmi, přitom nazývá „zlatým pravidlem“, neboli „golden rule“. To stanovuje, že transfer vojenského materiálu by neměl proběhnout, nebo by měl být minimálně pozastaven v případě, že hrozí riziko zneužití zbraní k porušování lidských práv.

AI se pak domnívá, že v českém systému kontroly exportu zbraní neexistuje dostatečný prostor pro reflexi problematických – golden rule porušujících – případů. V roce 2011 byl přitom z České republiky vyvezen vojenský materiál v hodnotě 4,509 miliard korun (183,4 milionů Eur).

Kromě stabilních odběratelů v rámci EU (Rakousku, Německo, Slovensko) či zámořských trhů (USA, Indie) šlo rovněž o země dlouhodobě nedemokratické. Ačkoliv se nejedná o velké množství, zarážející zůstává způsob o jejich informování. Materiál totiž bývá zařazován do kategorií, které kvůli nízké transparentnosti nelze podrobněji analyzovat.

Jedná se o kategorie rozdělené dle ukazatele „nedemokratičnosti“ Freedom House Index, jehož dolní hranice je hodnota 4. Vláda takových zemí, tzv. volební autoritarismus, představuje stav, který zahrnuje institut voleb, ale standarty demokracie jsou dlouhodobě nízké. Zarážející přitom je skutečnost, že za takové nejsou brány země, jejichž hodnocení je z velké části pozitivní.

AI dle těchto kritérií shrnula 27 „problémových“ zemí i s druhy zbraní, které do nich ČR v roce 2011 vyvezla. Index FH se pohybuje okolo 5,6, index občanských svobod pak 5,2. Vyvezeno bylo 34,37 %  z celkového množství vojenského materiálu, a to ve škále od lehkých zbraní přes bomby a toxické a radioaktivní látky až k letadlům a stíhačkám.

V těchto zemích přitom dlouhodobě dochází k porušování lidských práv. Například během roku 2012 vedla česká kancelář AI rozhovory o autorizaci transferů do Jemenu, kde jen v loňském roce zemřelo při protestech 12 lidí, další desítky jich bylo zraněno.

ČR také přinejmenším od roku 2005 vyváží vojenský materiál do Egypta a Libye. Užíván je především při protivládních protestech, které v obou zemích přináší stovky mrtvých a tisíce zraněných.

Dle dostupných informací panuje zřetelný rozpor České republiky mezi veřejně deklarovaným zájmem o podporu demokracie a praktickým vývozem zbraní do zemí, které trvale dochází k jejímu porušování. Navíc neexistují spolehlivé mechanismy, které by export kontrolovaly. Pokud dodávky přinášejí ekonomické zisky, tak jen krátkodobé a za cenu činů proti lidskosti.

Amnesty International tak pro plnění gulden rule považuje za stěžejní transparentnost kritérií, dle kterých by Ministerstvo zahraničních věcí ČR vyhodnocovalo rizika ohledně vývozu vojenského materiálu.

Informace by se měly týkat především počtu jednotlivých licencí podle příslušných kategorií a data jejich vydání, dále o zemích koncového určení a o koncovém uživateli vyvážených zbraní. Nad samotným procesem udělování licencí by přitom měl existovat efektivní dohled.

Takto se ve zkratce sdružení bojující za lidská práva postavilo k současné problematice na domácí půdě. Dne 21. srpna nakonec Česká zbrojovka vydala zprávu, že dodávku zbraní do Egypta zastaví.

Krvavé střety kvůli svržení prezidenta Mursího, při kterých zemřelo víc jak 200 lidí a o jejichž náboženském pozadí si lze více přečíst zde, se táhnou od června letošního roku. Takto alespoň přišly o část své podpory.

Jedná se bezesporu o veliký úspěch a krok ve snaze o změnu obavy budících kroků České republiky. Především dlouhodobé trvání vývozů zbraní je však třeba brát stále na zřetel. Řadou případů oprávněné pochybnosti o zodpovědnosti vůči veřejně deklarovaným postojům zůstávají stále aktuální a otevřené nezodpovězeným otázkám. Můžeme tak pevně doufat, že vliv Amnesty International nebude tím posledním. 

__________________________________________________________________________
Bottomline: Česká republika rozhodně není sama, kdo vzbuzuje pochybnosti ohledně transparentnosti svých postojů. Jak vidíte její kroky v porovnání s dalšími státy?