Mezinárodní obchod je fajn věc. Díky němu máme snadno dostupné zboží z celého světa, dovezeme cokoliv, kdykoliv a poměrně rychle. Nemusíme u nás draze produkovat to, co lze udělat mnohem levněji v Číně a k nám jen dovézt, protože náklady na dopravu jsou z hlediska celkové ceny zanedbatelné. Jsou ale věci, jejichž dovoz je mi trochu záhadou. Konkrétně se jedná o dovážení ovoce a zeleniny, které hojně rostou i u nás, z druhého konce světa a často v mnohem horší kvalitě, než mají naše produkty.

Strávila jsem týden na jižní Moravě, kde bylo všude plno stromů obsypaných meruňkami, spousta už jich i popadala na zem, nikdo je nestíhal trhat, natož jíst. V hotelu, kde jsme bydleli, jsme každou chvíli dostali jen tak k volné konzumaci mísu meruněk, protože už nevěděli, co s nimi. A byly to výborné, vyzrálé, šťavnaté a sladké meruňky.

Proto mě opravdu zarazilo, když jsem se pak vrátila zpátky do Brna, prakticky jen několik desítek kilometrů daleko od té moravské meruňkové úrody, kde v supermarketu měli meruňky z Francie za cenu 79 korun za kilo. Menší, světlé, místy ještě nazelenalé, člověk by na ně neměl chuť, ani kdyby byly za poloviční cenu.

Dokonce i na Zelném trhu, kde místní maloprodejci nabízejí asi nejlepší výběr ovoce a zeleniny v Brně, jsou meruňky z Itálie, broskve ze Španělska a hroznové víno bůhví odkud. Jen sem tam objevíte ceduli hrdě hlásající, že prodávané švestky jsou z rodinného sadu. Česká produkce nepochybně nezvládne pokrýt celou českou poptávku, ale proč je tak těžké vůbec objevit jakékoliv české ovoce, i když je zrovna jeho sezóna? Proč se do Čech vozí jablka raději z Argentiny než z Moravy?

Chápu, že jablka dozrávají na podzim a i ty „nejtrvanlivější“ odrůdy vydrží sotva do jara, proto je pak nutné od toho jara do dalšího podzimu jablka dovážet odněkud, kde rostou, třeba i z té Argentiny. Ale v naší Bille nemají česká jablka nikdy. Jen ta krásná, velká, zářivě zelená, dovezená z druhého konce světa, kdy je jedno jablko jako druhé, ale taky chtějí za kilo třeba 60 korun. 

Jahody a rajčata z cizího skleníku místo z české zahrady

Veškeré dovážené ovoce a zelenina se logicky musí trhat dříve, než zcela dozrají, aby vydržely cestu a i po týdnu v českém krámu vypadaly hezky a zákazníci je chtěli. Bohužel podtržené ovoce zůstane nedozrálé ovoce. Zkoušeli jste si někdy v zimě koupit jahody ze Španělských skleníků? Vypadají jako jahody, jsou hezky červené, ale příliš nevoní a hlavně chutnají zhruba jako kedlubna.

Jeden můj známý z Brazílie mi vyprávěl, jak když byl malý, měli na zahradě mangovník. Manga měli tolik, že ho prodávali za úplně směšnou částku u cesty. Když se ten můj známý přestěhoval do Evropy, byl zděšen, co se tu prodává jako mango. Prý to s jejich zralým a chutným mangem nemá nic společného. Od té doby v Evropě žádná manga ani jiné exotické ovoce nejí, protože když ví, jak má dané ovoce opravdu chutnat, nechce si kupovat to předražené cosi, co je u nás v obchodech nabízeno.

Nikdy jsem neměla skutečně dobré zralé mango, ale umím si představit, že rozdíl mezi ním a tím „českým“ bude asi jako mezi rajčaty, které rostou na zahradě mojí babičky, a těmi z polských nebo belgických skleníků. Je to jako s těmi jahodami, až na to, že skleníková rajčata mají po většinu roku dokonce i tu barvu nějak divně vybledlou.

Jak už jsem zmiňovala, chápu nutnost dovozu toho, co u nás vypěstovat nejde, protože pro to nemáme podmínky, nebo toho, co konzumujeme ve větším množství, než kolik jsme schopni produkovat. Ale proč obchody nemůžou kromě dováženého zboží nabízet i to české, když je prokazatelně k dispozici? Protože by českým pěstitelům museli více zaplatit a museli by s nimi jednat lépe než s cizími dodavateli? 

Levný česnek-nečesnek z Číny nebo „drahý“ z Česka?

Věřím, že mnoho zákazníků by si rádo připlatilo za lokální produkty. Nejen proto, že farmářské trhy, bio, eko apod. je momentálně v kurzu, ale hlavně proto, že když k vám ovoce jelo padesát kilometrů, tak ho stačilo utrhnout včera ve chvíli, kdy bylo tak akorát zralé, ne před týdnem, kdy bylo ještě prakticky zelené.

Ze zmiňované jižní Moravy mám ještě jeden zážitek. V jedné vesnici měli u domu tabuli inzerující, že nabízejí český česnek. Moje ukrajinská kamarádka nechápala, proč takovou obyčejnou věc takhle propagují. Musela jsem jí vysvětlovat, že se k nám začal dovážet česnek z Číny, který ten český svou nízkou cenou zcela převálcoval. A než jsme přišli na to, že za moc nestojí a že místo jednoho stroužku je potřeba dávat skoro celou palici, český česnek už nebyl v obchodech k dispozici, protože se nevyplatil pěstovat. Naštěstí už se zase vrací, ale stejně je to něco tak „extra“, že stojí za to ho inzerovat na velkých cedulích.

_______________________________________________________________
Bottom line: Že se levnější, z daleka dovážené produkty někdy nevyplatí, protože prostě nechutnají tak, jak mají, už jsme pochopili aspoň u čínského česneku. Kdy to pochopíme i u další zeleniny a ovoce, které u nás rostou po kilech, ale v obchodech máme výhradně jejich jihoamerické příbuzné?