Prezident republiky předsedovi vlády vytkl, že v dopise s nominacemi budoucích členů vlády udělal celkem šest chyb, z toho dvě ve jménech nominandů. Prezident nakonec jmenoval, jak bylo očekáváno.

A tady je kardinální otázka - kromě onoho nominačního dopisu s chybami existuje i pozdější, již opravená verze?

Pokud ano, potom je vše v pořádku a můžeme (ale nemusíme) si klást otázku, proč prezident republiky považoval za nutné zveřejnit to, že první verze dopisu byla vadná.

Pokud ale novější, již bezchybná verze neexistuje, potom prezident nejmenoval podle premiérova návrhu, a tím porušil čl. 68 odst. 2 Ústavy ČR.

Jestliže někdo rád přemýšlí, kde všude je prezident za hranou ústavy a jak chce posunout její meze, zde má velký prostor k úvaze. Protože nakonec by se dalo říct, že ono politické stýkání a potýkání prezidenta republiky s předsedou vlády skončilo možná malým vítězstvím prezidenta, které se někdy v budoucnu může zúročit.

Na závěr ale vážněji - toto přesně jsou situace, které se stávat nemají, respektive se nemají dostat na denní světlo. Právními prostředky jsou totiž v podstatě neřešitelné anebo sice řešitelné, ale často dost absurdním způsobem.

Související