Poslanci nevědí, o čem hlasují

Byl to docela legrační moment. Kdyby tedy nešlo o možná 14 miliard korun a tak vážnou věc, jakou je fungování Poslanecké sněmovny. 

Když ve středu po poledni sedmnáct poslanců ČSSD zvedlo ruku pro snížení spotřební daně na naftu a benzin, vyvolalo to velký zmatek a úděs v očích premiéra a ministra financí. Jen většina z těch sedmnácti nechápala, co se děje. Hlasovali přece pro něco, co ČSSD prosazovala v minulých volebních obdobích už několikrát.

Jenže teď to bylo jinak. Koalice, hlavně na přání ANO ministra financí Andreje Babiše, úplné snížení spotřební daně na paliva odmítá. Tvrdí, že by pak chybělo oněch 14 miliard na penze.

Jen někdejší ministr průmyslu a opravdu velmi zkušený poslanec sociální demokracie Milan Urban tomu nevěřil natolik, že šel proti své vlastní vládě a ve středu do zákona o snížení spotřební daně na paliva pro zemědělce vložil pozměňovací návrh, který osvobozoval všechny. A několik jeho kolegů šlo prostě s ním.

Narychlo se pak musel najít nějaký nešťastník, v tomto případě poslanec Ladislav Šincl, který se veřejně přihlásí s tím, že udělal při hlasování chybu, moc se omlouvá, ale zpochybňuje hlasování a to se pak, když je jeho námitka uznána, opakuje. Ve středu se to stalo s hodinovým zpožděním, než se všichni byli schopni dohodnout, co se vlastně stalo a jak z toho ven. Pokračovat v závěrečném hlasování o spotřební dani na zelenou naftu se bude v pátek.

Premiér vlády a předseda ČSSD Bohuslav Sobotka tvrdí, že šlo o omyl. Že poslanci zkrátka nevěděli, o čem hlasují. Že se o Urbanově pokusu vědělo dopředu a probíral se v úterý na klubu strany, jenže tam mnoho poslanců nedorazilo a ve středu tedy nevěděli, kvůli čemu zvedají ruce.

Je tu samozřejmě možnost, že jde o první viditelnou revoltu poslanců ČSSD proti Sobotkovi a jeho neustálému ustupování Babišovi. Ale, dejme tomu, že šlo skutečně o omyl. Ono by to totiž nebylo poprvé.

Bývalý poslanec ČSSD a pozdější spoluautor pověstné amnestie Václava Klause Zdeněk Koudelka se například před lety rozhodl, že pomůže vinařům, tak si do jednoho ze zákonů prosadil darování vína jako daňovou úlevu. Nikdo si toho nevšiml. Bylo to tak rychlé a nenápadné.

Poslankyni za ODS Janě Rybínové se v dubnu 2010 téměř podařilo nenápadně prosadit do protikuřáckého zákona drobný a změkčující pozměňovací návrh, který byl podivuhodně podobný materiálu, který vypracovala jedna obří tabáková firma.

Před deseti lety se třeba poslanci ČSSD Vlastimilu Aubrechtovi povedlo jedinou větou docílit toho, že výjimky týkající se chráněných území nebude udělovat „příliš zelené“ ministerstvo životního prostředí, ale celá vláda. Aubrecht totiž prosazoval obří projekt dostavby jezů na Labi.

K některým zákonům se předkládají desítky pozměňovacích zákonů. Často velmi odborných. V praxi jsou poslanci závislí na jednotlivcích ze svých stranických klubů, kteří mají zákon na starosti a těsně před finálním hlasováním ostatním řeknou, jak se má postupovat. V sále se pak zvedá ruka a mačkají tlačítka stádně, podle toho, “jak se řeklo na klubu”. K omylu (nebo naschválu) pak může dojít nesmírně snadno. I k omylu za 14 miliard.

A za to všechno může povětšinou jedna drobná, velmi nenápadná a velmi nudně znějící věc: lhůta mezi druhým a třetím čtením. Je velmi krátká. Tři dny. A v kombinaci s tím, že v Česku může zákon nebo jeho změnu navrhovat i jen jeden jediný poslanec na úplně poslední chvíli, způsobuje, že až příliš často vznikají v zákonech zmetky a výhody pro ty, kdo si umí poslance šikovně zlobbovat.

V posledních třech volebních obdobích se objevili poslanci, kteří to chtěli změnit. Lhůtu mezi druhým a třetím čtením zákonů prodloužit tak, aby měli všichni čas si změny pořádně prostudovat a zjistit, jestli nevyhovují víc jen někomu než všem. Nikdy se takové prodloužení nepodařilo prosadit. Z toho lze usuzovat, že tento stav politikům obecně vyhovuje. Že se možná rádi nechávají lobbovat.

V září přijde na řadu další pokus. A to díky sdružení Rekonstrukce státu. To už před volbami zavázalo podpisem většinu současných poslanců ke schválení celého balíku změn, které by měly politiku víc zcivilizovat. Prodloužení lhůty je mezi nimi.