Domy jsou tady placaté. Lidé hrdí a pracovití. A chleba si nejraději namáčejí do sýra.
Do švýcarského Davosu turisté jezdí v zimě už sto padesát let. Mají za čím.
Když sednete na červený vlak Rhétské dráhy, za necelou půl hodinu jste v sousední vesnici Klosters, plné alpských dřevěných domů.
"Můj děda ho znal, dostal od něho asi stovku obrazů. Nelíbily se mu, a proto je rozdal nebo vyhodil," říká Kuomi Schnit. Obličej má stejně zvrásněný jako okolní krajina. "Mohli jsme být bohatí," usmívá se rodák z Davosu.
Kdyby se totiž jeho příbuzný usilovně nezbavoval děl později slavného expresionistického malíře Ernsta Ludwiga Kirchnera, možná by dnes nemusel stát na úpatí hory Weissfluhjoch. Nemusel by posledních pětačtyřicet let v zimě pracovat jako horský vůdce, v létě navíc farmařit a pečovat o čtyřicítku krav. Možná.
Zbývá vám ještě 95 % článku
Vyberte si přístup na míru
Předplatné Hospodářských novin
HN mini
45 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 229 Kč
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
HN měsíční
90 Kč první dva měsíce
Od 3. měsíce 329 Kč
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
HN roční
3290 Kč za rok
2 měsíce zdarma
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
Zaujal vás článek? Pošlete odkaz svým přátelům!
Tento článek je zamčený.
Na tomto místě můžete odemykat zamčené články přátelům, když si pořídíte
předplatné.
Vyberte způsob sdílení